Třetí cesta k socialismu v podání Zelených

 O směřování Zelených a liberálů jsoucích s nimi často v koalicích se hovoří jako o neomarxistech, byť tito se tomu dlouho bránili. Přesto už se jméno Karla Marxe dávno nespojuje jen s ideály socialismu a komunismu, ale za svého ho berou právě tito noví příznivci tzv. sociálního kapitalismu. Ostatně právě k němu se hlásili z KSČ odešlí v roce 1968 členové a snili o něm některé elity v roce 1989. Řada disidentů, které nyní považujeme za hrdiny, vlastně pouze předběhli dobu, která se momentálně stává reálnou. Respektive se může stát, že přijde. V Německu a Švédsku už se na tom usilovně pracuje, Brusel bude následovat.

  Nyní trochu sesbíraných faktů. Zelení na svém posledním sněmu prohlásili veřejně, že prioritou jejich dalšího vývoje je prosazování ideí demokratického socialismu, což je de facto podobný název, jako jsme uvedli výše, tedy sociální kapitalismus. Podstatné na tom je to, že k uskutečňování svého programu potřebují kapitál soustředěný v soukromých rukách, zároveň ale rozsáhlým systémem regulací a zákazů, restrikcí a směrnic přesměrují jeho tok tak, aby se případný zisk změnil na široké sociální jistoty. To zní sice hezky, ale v podstatě jde o hybrid mezi kapitalismem, socialismem a komunismem. Vzpomeňme si na hesla týkající se socialismu s lidskou tváří. Výsledkem tak nemá být pouze očištění planety od výmyslů, jakými jsou uhlíková stopa, přebytek CO2, likvidace jaderné energetiky, ale také regulace možností soukromého vlastnictví, dostupnost bydlení pro každého s možností ovlivňovat výši nájemného a zvyšování minimální mzdy bez ohledu na to, zda li si dotyční na sebe skutečně vydělají. Ruku v ruce s tím má jít zkracování pracovní doby.

  Jistě chápete, že tento program může přitáhnou řadu voličů z řad zaměstnanců a dospívající mládeže. Novodobý proletariát už zapomněl, že za rozkvětem Německa stály především progresivní soukromé společnosti schopné ve vývoji dohánět americkou a japonskou konkurenci. Němci se dosud měli, tedy aspoň jejich poslední dvě generace, skutečně nadstandardně. Místo pokračování v nastoupené cestě se obloukem vrací o mnoho let zpět. Germáni se vždy snažili ovládnout Evropu, upravit ji dle svého vzoru. Momentálně se rozhodli ji posunout tím směrem, ze kterého my jsme před 30ti roky odešli. Rudou sice mění za zelenou, to však ale není nijak podstatné. Poslední sněm Zelených tak odhalil skutečné záměry této bouřlivě se v Německu rozvíjející levicové strany. Preference výrazně stoupají a především v zemích bývalého Západního Německa je vzestup natolik razantní, že je téměř jisté, že se Grünen stanou brzy silnou vládní stranou. A v tu chvíli budou moci naplno rozvinout myšlenku zakomponování neomarxistických ideálů do vládní politiky.

 O tom, že nejde pouze o problém Německa, není pochyb. Díky morálce a poslušnosti Němců se dá očekávat, že první roky tato země podobný experiment přežije, otázkou však zůstává, co se stane, až dojde k úplnému vysátí peněz z dosud prosperujícího hospodářství. Zatímco bankovní systém se již nyní musí vypořádat s obrovskými průšvihy největší německé banky Deutche Bank, možná krize eurozóny a neskutečná nákladnost nejistého programu přechodu na tzv. čistou energii mohou zasáhnout německou, a tím i celoevropskou ekonomiku více, než si dokážeme jen představit. Němci budou nuceni postupně odsát kapitál i ze svých zahraničních poboček, nebo naopak ti odvážní svou rodnou zemi opustí úplně a zůstanou s podnikáním mimo ni. To ale až v poslední fázi budování zeleného socialismu. Ostatně třeba řada Švédů, kteří již jsou v tomto o krok napřed, sever Evropy opouští. Důvodem není pouze islamizace země a násilí v ní, ale též obrovské daňové zatížení, z něhož prostředky plynou právě do sociální sféry, z které žijí momentálně především imigranti.

  Veřejné přihlášení se Zelených (nezapomeňme, že u nás jsou s nimi spříznění Piráti) k ideálům Karla Marxe je pro mnohé šokem. Ale jen pro ty, kteří nejsou schopní vnímat represivní přístup liberálů a Zelených k evropské politice. A s podivem je, že stejným směrem se ubírají i američtí Demokraté. Vzestup preferencí je způsoben obrovským tlakem na podnikatelskou sféru a zároveň mnohoslibným a vstřícným vystupováním vůči ekonomicky slabší vrstvě, kterou si navíc neomarxisté postupně vytváří a vychovávají. Přísun Afričanů tolik jimi podporovaný je jen jednou s akcí, které mají rozmělnit bohatství vyspělých zemí. Další je frontální útok na světový automobilový průmysl, jehož produkty dokážou masově rozlišovat jednotlivé vrstvy obyvatelstva. Dostali jsme se do vývojové fáze, kdy se individualita považuje za přečin a je blízko doba, kdy půjde o čin trestný. Ostatně například  zabavování něčím zajímavých aut už v Německu jede na plné obrátky.

  Dá se tomuto vývoji zabránit? Jednou z nadějí může být bývalé Východní Německo. Tam Zelení i přes rozsáhlou propagandu příliš nestoupají, místo nich se naopak tlačí vzhůru AfD propagující národní smýšlení s antimigračním zaměřením. Zdá se, že se Němci dostanou do podobné situace, kterou máme u nás. Rozdělení společnosti na výrazně polarizovanou je otázkou blízké budoucnosti. Zároveň oslabuje klasická koaliční síla CDU/CSU. Agresivita Zelených a blízké Antify má momentálně nad politickou vyspělostí AfD navrch a lze očekávat další radikalizaci především mladých ovlivněných  starými matadory cítícími obrovské nové možnosti. Merkelová je na odchodu a za ní zůstane spoušť podobná té, kterou zná z doby, kdy vstupovala do politiky. To bylo ještě v NDR.

  A co na to my? Nechceme li se vrátit o 30 let zpět, musíme si uvědomit, kdo s kým a jak spolupracuje. Pražská koalice je ukázkou toho, čeho je třeba se příště vyvarovat. Socialistické manýry jsou naprosto zjevné. To i přes údajnou pravicovou rétoriku Top09. Je třeba vědět, že kníže Schwarzenberg má k Zeleným velmi blízko, navíc jeho rodina s levicovými nacisty spolupracovala už za 2.světové války. Bursík se také vrátil a spolurozhoduje o kolabující dopravě v Praze. Piráti pro změnu zastavili privatizace bytů, podílejí se na řádění v pražských ulicích a všeobecně pokračují v práci Zelených. Sociální demokraté ve vládě plundrují svým prosazováním zvyšování mezd státní rozpočet a kdyby tu vládli Piráti, klidně se k nim přidají. Ohebnost ANO a jistou bezpáteřnost jeho lídra už známe, ostatně to je základní vlastnost i u KDU-ČSL. Topka a STAN už se dostaly pod hranici volitelnosti, což je určitým příslibem.

  Zbývají ODS, SPD a Trikolora. ODS má ve svých řadách řadu rozumných lidí a záleží na tom, dokáže li tato část změnit dosavadní přizdi…čství předsedy Fialy a jeho obdivovatelů. SPD je velmi výrazně protiunijní, ale bohužel jí chybí skuteční lídři a program, který by oslovil nejen zastánce národní identity. Trikolora se stává komplexní stranou tvořenou odborníky, nadšenci a občany se schopností vnímat vznikající změny, analyzovat je a vystupovat proti těm, které mění naše životy k horšímu. Navíc nabízí řešení podložené znalostmi a politickou praxí části vedení. Máme tu tak tři pravicové strany schopné v budoucnosti odolat tlaku EU a Německa. Byť se momentálně zdá jejich spolupráce nereálná, lze doufat, že v budoucnosti se dokážou jejich lídři více přiblížit společným zájmům, jejichž prioritou zůstane setrvání České republiky mimo dosah špatných rozhodnutí Zelených a liberálů v Západní Evropě. Aspoň určitá naděje tu pořád zůstává. Jen ji musí podpořit voliči.

J3.K