Trikolóra stoupá

  Zajímavostí nadále zůstává stabilita u Babišem vedeného ANO. Je paradoxem, že ať udělá premiér a vláda cokoliv, případně se do ulic nahrne dav lidí zagitovaný opozicí, neziskovkami a jakýmsi Milionem chvilek pro demokracii vedeným mladým nedostudovaným ideologem, má to vždy stejné reakce. Voličům Babiše je to úplně jedno a stabilně se pohybují na 30ti % ze všech lidí ochotných potenciálně jít volit. Předseda vlády je pro ně gurem, kterému je povoleno vše včetně zvyšování daní a pobírání obrovských dotací, destrukci podnikatelského prostředí a holport s Milošem Zemanem, který mimochodem skutečně dobře funguje.

   Tito voliči dokonce tvrdí, že represe podnikatelů finančními úřady, které mají zvýšit příjmy státu, vychází ze samotných zkušeností a znalostí majitele Agrofertu v oblasti daňových úniků, v jeho případě kolosálních, ovšem pohybujících se kolem hrany určené zákonem. Takže ví, jak na ostatní, a díky tomu se mu podaří vybrat do státní pokladny více. Klasická varianta toho, když uděláte zloděje policajtem, dáte mu moc, zároveň dostane generální pardon na své prohřešky z minulosti, přičemž přítomnost se tak nějak hlídá. Nějak se přitom zapomíná, že podřízení úctyhodné a většinou se usmívající ministryně financí Schillerové, která je dlouhodobým souputníkem Babiše a v podstatě plní příkaz jakkoliv státní pokladnu udržet v provozu, se dostali na úroveň policie. Jejich zakleknutí na podnikatele a firmy stojící mimo nadnárodní konglomeráty a Babišem vlastněné či podporované společnosti, mívají drsné dopady, a i při díky porušování jejich práv dochází k degradaci samotné podnikatelské činnosti. Bez té se stát však neobejde, protože je hlavní položkou v příjmové státní kolonce. Ne každý soukromník jezdí v sedmičkovém BMW, a i kdyby, neznamená to, že si ho nezaslouží. Při náročnosti podnikání v nynější době, rizicích spojených se státní zvůlí, situací v evropské ekonomice a možné blížící se další krizi spuštěné ekoteroristy, Zelenými, liberály podporujícími migraci, také ohniskům nepokojů způsobujících kolísání cen ropy, lze považovat soukromé podnikatelské subjekty a projekty často za pohybující se ve velmi rizikovém prostředí. Přesto se ANO drží na špičce popularity. Nepochopitelné, ale je to tak.

  Vládní ČSSD se potácí i přes držení důležitých funkcí na pokraji zájmu. Přestože sociální experimenty Maláčové znamenají plundrování státní kasy a Petříček je přímo odstrašujícím příkladem nezajímavého šéfa diplomacie, Hamáčkovo vládnutí vnitru pak zase znamená bezpečnostní rizika spojená s neschopností poradit si s migranty a z nich etablujících se prodejců drog a obchodníků s bílým masem, ve vládě se drží zuby nehty a dále škodí této zemi.

  Další dvě strany přetahující se o druhé místo jsou Piráti a ODS. ODS se vyrovnává s problematickou minulostí, které nepřidají ani systematicky v médiích vytahované starší kauzy. Také postava samotného předsedy Fialy působí u konzervativních voličů ODS poměrně diskutabilně a jeho filosofický přístup a neustálá kritika čehokoliv, co vláda pod Babišem udělá, odrazuje mnoho kdysi tak věrných voličů. Odklon ODS od pravicové politiky, a naopak bezbřehá podpora zvěrstev jdoucích z Evropské komise či z celé EU, dělají z kdysi vůdčího subjektu pouze politický kompars. Piráti se postupně vybarvují. Jejich členové už se zdaleka nechovají tak transparentně, jak slibovali, nízká kvalita vedení a úroveň chování vytváří pocit naprosto amatérského přístupu. Afér kolem pražského primátora a jemu blízkých kolegů přibývá, nesmyslná výpověď smlouvy partnerství s Pekingem bude mít dopad nejen na samotnou Prahu, ale možná i na celou Českou republiku. Číňani jsou velmi citliví na některé své vnitřní záležitosti a vedení Prahy zase příliš podlehlo iluzi o tom, jakou mocí vládne. V komunální politice se Piráti stali neméně odstrašujícím případem, jako v té parlamentní. Výjimky existují, nejsou však způsobené stranickou příslušností, ale pouze kvalitou jedinců pohybujících se v ní.

  O Top09 a STANu není třeba mluvit. Sluníčkářské a víceméně sesterské strany držící se za ruku znamenají obrovské riziko z pohledu vývoje Evropy. Jsou prodlouženou rukou Bruselu a jimi kooptovaní zástupci do orgánů EU patří k nejmenším patriotům a strážcům obrany národních potřeb. Kdyby se našla jakákoliv zapáchající díra, do které by mohli při příslibu zisku politické a ekonomické výhody vlézt, byli by tam. Jejich obhajoba eura, migrace a liberálních hodnot v podobě devalvace přírodních zákonů, rodiny, národní hrdosti a zodpovědnosti vůči našim dětem je unikátní. A přidejme ještě KDU-ČSL ochotnou pořádat v Čechách sněm Landsmanschaftu. Zapomění minulosti znamená nepoučit se do budoucnosti.

  Protiváhou výše uvedených subjektů tak zůstávají tři další, byť naprosto rozdílné strany. KSČM už částečně vyčerpala svůj potenciál a příliv nových členů se moc očekávat nedá, protože komunisticky uvažující mládež míří k Pirátům a Zeleným. Ideály se částečně změnily, praktiky minimálně. Jestliže Topka společně s Piráty převzaly způsoby předrevolučních komunistů a zaplavují školy indoktrinací pomocí neziskového sektoru (napomohla tomu kdysi Valachová z ČSSD), pak KSČM už nemá moc kde brát. SPD je příliš stranou jednoho muže, absolutně chybí kvalitní struktura strany a bohužel se SPD vyjadřuje především ústy svého předsedy. Přestože jsou členy zkušení a vzdělaní lidé, například pan Kobza, stabilním mluvčím zůstává jen Okamura, což řadu potencionálních voličů děsí. Někdy jen proto, že mediální kampaň vůči SPD je až děsivá… a drahá.

  Posledním zajímavým projektem po poklesu preferencí tápajících Svobodných zůstává nedávno založená Trikolóra. Nejde jen o tři základní pilíře programu, ale především o hlavní ideu, kterou je návrat k normálnosti. Oba poslanci, tedy Zuzana  Majerová-Zahradníková a sám předseda strany Václav Klaus ml., kteří momentálně odvádí tvrdou politickou práci a s Trikolóra tour jezdí po České republice, aby občanům přiblížili důvod toho, proč stranu založili, postupně budují tým lidí kolem sebe. Neudělají li chybu a vyberou kvalitně, mají v Trikolóře velký potenciál. Nové tváře později spojené s prezentací strany budou třeba, tedy nechce li Trikolóra dopadnout stejně, jako SPD. Nadšení lidí do ní přicházející je skutečně obrovské. Každý se snaží přinést podněty ze svého okolí, což je výhodou pro komunální politiku, zároveň sdílí tito lidé stejné názory na celoevropskou situaci.

  Odměnou za návrat k tradičním hodnotám, národní hrdosti a soudržnosti je pomalý, ale stálý, vzestup preferencí a přiblížení se hranici opravňující k vstupu Trikolóru do Parlamentu ČR. To vše probíhá ve skromných podmínkách bez dotací ze zahraničí a sbíráním příspěvků od členů a podporovatelů v řádech do 1000 korun. Už jen tour po českých městech a vesnicích ukazuje snahu zaujmout i ty občany, na které ostatní moc nemyslí. A to je do voleb skutečně daleko. Většina těch, kteří se hlásí k Trikolóře, pracuje zadarmo a s nadšením . Vydrží li i nadále, nezačne se uvnitř politikařit a bude li odváděna tak dobrá práce, lze očekávat daleko vyšší zastoupení strany v dalších průzkumech veřejného mínění. Dá se předpokládat plno ataků ze strany médií. Ale právě proto je třeba pracovat i s lidmi, pro které je obrazně jediným spojením s civilizací právě Česká televize. Předejít jejímu působení a s lidmi hovořit je úkolem každého příznivce strany. Pokud si tedy Trikolóra udrží svou soudržnost, máme tu další subjekt zasluhující Vaši pozornost. Přestože výzkumy veřejného mínění bývají ,,cinknuté´´, aspoň částečně ukazují na reálné rozložení sil. Je na každém z nás, komu a čemu věří. Každopádně sledováním médií, nikoliv jednoho či dvou stejně se prezentujících, Vás může v příštím rozhodování dovést k lepším výsledkům. Život je krátký a stojí za to, aby se na něj nerezignovalo.

J3.K