Týden se nezajímavým koncem…

  Miloš Zeman se osobně předvolebního šílenství neúčastní. Jeho názory jsou za poslední roky konzistentní, jeho chování odpovídá věku a egu. Patří k největším kritikům EU a odvádí dobrou práci na obchodním poli, byť s jistým klientelským podtextem. Jeho ignorace některých zákonů se projevuje setrváním Mynáře i přes několik let nezískanou bezpečnostní prověrku ve funkci hradního kancléře, ohýbáním ústavy dosahuje také mimořádné moci svým přístupem k sestavování vlád a je samorostem v prezentaci vlastní zahraniční politiky. Ten poslední případ lze označit za velmi pozitivní, byť naše diplomatická suita vrčí na všechny strany, neboť žije v předklonu před eurohujery a elitami z Bruselu. Protiimigrační rétorika Miloše Zemana je totiž trnem v oku většiny šílených importérů lidí z Afriky a muslimských asijských zemí. Zásadním nedostatkem Zemana je jeho bezprecedentní podpora Andreje Babiše. Lze pochopit jeho zájem o rozbití tradičních kmotrovských stran v podobě ODS a ČSSD, jeho odpor ke kolaborující s EU TOP 09 v čele stále ještě s knížetem a Kalouskem, kteří, kdyby jen trochu mohli, by zaplavili naši zem černým produktem migračních záměrů Angely Merkelové, ale zvolit si za spojence právě Babiše s OLAFem a policií v zádech je jako hasit požár přisypáváním semtextu. Jestliže se dosud rozkrádalo, ale lidé měli aspoň trochu volnosti, nyní se krade centrálně a lidé žijí v okovech. Kdo to doposud nepochopil, nevnímá nynější precedens s kauzou Čapí hnízdo jinak, než jako pokud o diskreditaci A. Babiše. Ten ale ve skutečnosti zdiskreditovat nelze, protože je to lump nejvyšší kategorie přibližující se Zemanovi svou arogancí k zákonům. Především tento důvod dělá ze Zemana téměř nevolitelného, neboť přináší každodenní zlo. Bohužel ale není nikdo jiný, kdo by byl ochotný se postavit zbytku Evropy.

  Vzhledem k výše uvedené stati se na scénu dostali Michal Horáček, Jiří Drahoš, Vratislav Kulhánek a Miroslav Topolánek. Ač z rozdílného světa, jejich názory, pokud se to tak dá nazvat, jsou velmi podobné, byť pod tlakem blížícího se rozhodnutí lehce ustupují tlaku. Všichni jsou totiž pro přijmutí nenápadně krachujícího eura (důkazem je i nebývalý zájem Němců o nákup zlata), EU je jejich berličkou a rozhodně by nabídli naši zemi, a s ní tedy automaticky i naše peníze a ženy, nově příchozím mužům z Afriky a Asie. Rozdíly mezi nimi přesto jsou. Slabý akademik Drahoš je tlačen bohatými sponzory a přesunula se k němu od textaře a hráče Horáčka proslulá Kavárna. Drahoš zvyklý na jisté plagiátorství z akademické obce začal kopírovat Horáčkovi ideje a pochopil smysl užitečnosti lopingů, zapomněl však na to, že lidé si pamatují jeho výroky z počátku kampaně. Jeho falešné brýle odpovídají výrazu člověka bez dostatečné hloubky znalosti politické scény a charakteru. I proto je pro mnohé favoritem, v jejich rukách by byl vhodnou modelínou. To Horáček vsadil na svou minulost spojenou s Havlem, kulturním prostředím a na své peníze. Názorově je na tom s Drahošem stejně, vystupováním hůře a image je prostě poškozena minulostí spojenou s veksláctvím, sázkami a sepjetím s lidmi kolem Václava Havla.

  Vratislav Kulhánek byl schopným managerem, ovšem jeho mecenáš miliardář Sehnal, který z něho udělal tvář své nově vytažené ODA, není zárukou ničeho, natož dobrého prezidenta, který by se navíc opět prezentoval proimigrační a proeurovou politikou. Tím se řadí k výše jmenovaným kandidátům. I proto se jako kometa objevil expremiér Topolánek. Se svými zkušenostmi a kontakty by sice mohl být významným protihráčem Miloše Zemana, nicméně jde o přítele Schwarzenberga (sám se tak prezentoval) a jeho názory jsou výrazně prounijní. Navíc má za sebou politickou minulost, která není zrovna excelentní, jeho štít patří k těm špinavějším. Pokud se však sečtou hlasy potencionálních voličů těchto uchazečů o post prezidenta, mohou v závěrečném zúčtování převálcovat Miloše Zemana, což by ale bylo až v druhém kole.

  Smutné je, že na pokraji zájmu stojí nejvíce euroskeptičtí zbrojař Hynek a hudebník Hannig. Přestože Hynek patří k politickému mentorovi Petrovi Robejškovi, který čeřil svými velmi vyspělými hladinu stojatých vod před parlamentními volbami, a je s podivem, že Realisté nezabodovali, jeho vystupování je bohužel nevýrazné a málo vyhraněné vůči EU, při agresivnější kampani by však měl jistou šanci na úspěch. Příslušnost Hynka ke zbrojařskému průmyslu je v této době spíše výhodou, jeho znalosti také, nicméně image hodného solidního pána se prostě nehodí. Rozhodně větší šanci, než hitmaker Hannig, jehož minulost je spojovaná se sice úspěšnou, nicméně co se týká úrovně nepříliš kvalitní muzikou 80.tých let minulého století. To aktivista Hilšar je poměrně exhibicionista, nicméně to k vstupu na hrad opravdu nestačí a kandidáti si musí uvědomit, že jakákoliv maličkost z minulosti je může před národem zesměšnit a odsoudit k neúspěchu. Pavel Fišer v podstatě zůstal ve stínu úplně, přestože jde o diplomata a politika. Jako spolupracovník Václava Havla a poté velvyslanec v Maroku a Francii byl v ústraní a jeho kandidatura se odehrává příliš v poklidu a je opět výrazně proevropská.

  Boj o hrad je v poslední fázi. Až se budete rozhodovat pro svého kandidáta, nezapomeňte odkud a kolik přitéká peněz na účty jednotlivých uchazečů. Kampaň Miloše Zemana je naprosto nepřehledná, protože sice de facto neexistuje, ale přesto běží. Jeho spojení s Babišem je však alarmující a lidé budou muset volit mezi zlem a ještě větším zlem. Drahoš, Horáček, Kulhánek a Topolánek nás klidně nechají zavézt migrujícími kobylkami, jsou prostě nevolitelní pro své vítací a sluníčkovské názory, navíc euro by byl hřebík do rakve. Sponzoři jsou jasní, s výjimkou Horáčka jde o neomarxistické levicové elity. Horáček je tou elitou sám, neboť vsadil sám na sebe. Zbylé postavy nejsou nezajímavé, bohužel však jejich vlastní prezentace je mizerná. Jediný Hynek svými názory je skutečně možnou alternativou, kolik však dostane hlasů, je předem poměrně jasné. Zcela upřímně lze tedy konstatovat absolutní absenci skutečně silné a morálně ceněné osobnosti, která by dokázala vést naši politickou scénu a zároveň nebyla dostižena špatnou minulostí. Jde o velmi smutnou skutečnost o to více, že žijeme v době, kdy takovou osobnost potřebujeme. Naše země se bude dále plácat v nemorálním bahnu.

J3.K