V čem je problém?

a)      Problémem každého začínajícího politického objektu jsou peníze. Výjimky existují, to tehdy, stojí li za ním určitá zájmová skupina, případně movitý jednotlivec. Za posledních pár let se tak do vlády dostaly Věci veřejné a ANO. Nutno upozornit na to, že v obou případech se jedná o politické podnikání s úkolem především přinést zisk a za jejich úspěchem stálo vždy od počátku mnoho peněz použitých na velmi kvalitní PR. Vložené prostředky mají při dostatečném počtu voličů relativně rychlou návratnost a není li majitel takového uskupení příliš hloupý, arogantní a je k tomu i trošku zásadový, má šanci na solidní kariéru.

b)      Dostat se do nejvyšších míst znamená vzít na sebe určitou zodpovědnost. Tomu by měla předcházet delší příprava. Získat velmi kvalitní lidi do vedení, odborníky ochotné dát hlavu na špalek a počítat s větším množstvím práce. Bez skutečných nadšenců nelze do politiky jít, navíc je potřebné být naprosto bez prohřešků z minulosti. Je třeba si uvědomit, že v okamžiku konkurenceschopnosti budou od ostatních použity všechny prostředky vhodné k diskreditaci a ráznému odsunu ze scény.

c)       Nelze očekávat, že v deseti lidech založíte politickou stranu a uspějete. Široká členská základna je jedním z předpokladů delší životnosti, jen osobnosti v čele malinké strany nestačí. Můžete mít sebelepší názory, ale facebook a další sociální sítě k výhře nedovedou. Bez dostatečného zázemí to nejde.

d)      Nemají li Vás média rády, nemáte šanci. Dostat se do nich je opravdu těžký úkol, zvláště když je v nich rozdělena sféra vlivu tak jednoznačně, jako u nás. Politika je kšeft, který nemá daleko k chování mafie. Nelze tedy počítat s milosrdenstvím, jde o boj na krev.

e)      Vůdčí osobnost musí být inteligentní, sympatická a s čistým štítem se schopností zaujmout. Což neplatí v klasických stranách a tam, kde je kvalita PR vysoko nad morálními vlastnostmi hlavního představitele. Vzorovým příkladem těchto dvou případů je ČSSD a ANO. A obojí se momentálně vztahuje i na TOP 09.

  Dá se říct, že vstup na politickou scénu není snadný. Idealistům samozřejmě lze přát štěstí, realita je však semele. Pokud se nespojí více stávajících subjektů, jejich hlavní postavy zapomenou ego doma, sloučí názory na podstatné otázky a nestanou se soupeři při prvních rozporech, jistá naděje by byla. Ale protože, jak už jsme si řekli, jde především o peníze, tak to u politiků chodí, jde o velmi těžkou koordinaci. Zpočátku může být snaha prosadit své názory, obhájit je a přenést do míst, kde vzniká vše potřebné pro chod státu, dlouhá cesta je však posetá záludnými překážkami, lákadly a nakonec i riziky. Nesejít mohou jen ti, jejich vztah k zemi je bezprecedentní, potřeba zbohatnout je neprioritní a morálka natolik vysoká, že nabídkový katalog provizí a úplatků zůstane zavřený. Zcela upřímně se ptám, znáte li někoho takového?

  Změnit svět dle vlastních myšlenek by chtěla většina z nás, ale ve skutečnosti se to podařilo jen bláznům, šílencům a také těm, mezi jejich vlastnostmi byla ztráta soucitu, sounáležitosti s ostatními, hamižnost a neovladatelnost. Ostatní čelní představitelé šli většinou cestou jisté evoluce. Snílci dopadnuli většinou špatně a skončili v izolaci nebo opozici. Dav je ta síla, kterou je třeba získat na svou stranu. To však nedokáže každý. Je třeba mnohého výše uvedeného, navíc také najít vhodnou dobu a vycházet z nedobré situace. Jak vidíte, je těžké hledat tam, kde je málo. To i přes průšvihy dosud vedoucích stran. Je třeba nechat vzniknout novou a zároveň takovou, aby dokázala být silná.  A taková, k tomu euroskeptická, tu prostě chybí. Kde ji ale vzít?

J3.K