V Rakousku odsunuto, přesto jdou lidé do ulic

  Česká vláda po slibech před volbami pokračuje v plnění předepsaného scénáře. Omikron se zdá být mutací, která není nijak zvlášť nebezpečná, přesto ji politici a média vyhlásili za nebezpečně nakažlivou a stanovili termín vrcholu další vlny pandemie na cca 17.ledna 2022 s pravděpodobností jejího rychlého odchodu. Mezitím nás zasypávají dalšími ve světě nově nalezenými variantami a udržují strach. Lidé už se s ním natolik sžili, že nepřemýšlejí o tom, že kdyby nebyla ta mediální podpora a nikdo by se tímto virem nijak zvláště nezabýval, prostě by tu byl a za nějaký čas by přestal být …přinejmenším zajímavým. Když spočítáme, kolik peněz nás celá ta klauniáda stojí, co by se za ně dalo vybudovat, může námi prostupovat zoufalost. Části z nás už na počátku došlo, že covid je jen nástroj, některým sice trochu později, bohužel natvrdlých je stále moc. Samozřejmě je třeba si uvědomit, že právě ten šířený strach ovlivňuje myšlení řady lidí. Strašné však je, že daleko více lidí bere vakcinaci pouze jako možnost, jak zůstat svobodnými. Jak to je možné, když si zároveň musí uvědomit, že ta svoboda je reálnou jen tak dlouho, na jakou dobu je nastaven interval mezi jednotlivými dávkami. Bez ohledu na skutečný zdravotní stav jednotlivců.

  Covid tu údajně řádí dále. Přestože skutečná čísla hovoří o něčem jiném. Vakcíny evidentně ničemu nepomáhají s výjimkou množení zisku určité části společnosti. O to větší bychom mohli být optimisty, kdyby se však elity nadále nestavili do pozice zachránců světa, kteří chtějí za každou cenu chránit a léčit ty, kteří už toho mají plné zuby. Zvláště když se ví, že jde o pouhé předstírání lidumilství. Ve skutečnosti jim jde o moc a peníze. Kdy se to zastaví? Dokud se lidé nechají vmanipulovávat do pozice ohrožených, zodpovědných, vystrašených a poslušných, budou stát ve frontách před očkovacími centry a čekat na povel k další tečce jen proto, že a) věří v ochranu svého zdraví, b) chtějí se bavit, cestovat, chodit do restaurace, c) bojí se o zaměstnání, přestože tuší, že by případný soudní spor vyhráli, nechtějí však dělat problémy, d) jiný podobný důvod /sporty, koníčky/, hra na pandemii neskončí.

  V Německu už ani dvě dávky nestačí k normálnímu životu, musíte mít tři, po nich však za,,odměnu“ víceméně nemusíte do karantény, lidé mají být navíc označováni různobarevnými páskami. Už nebude stačit ani prodělání nemoci, protože je hlásáno, že protilátky na omikron nefungují a získané jím zase nebudou údajně stačit na jiné mutace. Takto se dělají studie pomocí věštecké koule. Rakouská vláda má podobné nápady, sladěnost musí být. Italové chtějí povinně očkovat lidi starších  50ti let, vypadá to na určitou formu důchodové reformy. Tu ostatně slibuje i naše nová vláda. Jakým způsobem jí chce dosáhnout, je otázka. Francouzský prezident Macron už veřejně prohlašuje, že chce neočkované naštvat. Jejich vyloučení ze společnosti pomocí zákazů většiny činností je jen jinou verzí německého páskování, italského generačního rozlišení a totálního rakouského nasazení. To vše v době, kdy prosakují informace o tom, že celá pandemie založená na PCR testech je blamáž, protože metoda zjišťování pozitivity je de facto totálním výmyslem. Kam to celé došlo?

  Náš ministr zdravotnictví navrhuje tzv. pracovní karanténu. Lidé dostatečně naočkovaní by mohli chodit do práce i jako pozitivní. Máme to chápat tak, že 3x očkovaný pozitivní je zdravý a neočkovaný pozitivní bez příznaků je nemocný? Zvláště když víme, že virózu mohou přenášet oba stejně? To už je tak trochu blamáž. Ptáte li se na řešení, pak za jediné možné je prostě přestat zjišťovat pozitivitu, nemocné brát stejně jako ty s chřipkou a prostě počítat s prevencí, léčbou a vrátit se k pohybu, práci v kolektivu, cvičení a přirozeným aktivitám. Politici se mají starat o školství, stavění dálnic, údržbu státního majetku a určitou míru blahobytu a bezpečí občanů, kteří je zvolili. A teď tu o Karkulce, dalo by se říct. Vrátíme li se do reálu, druhou částí řešení je tedy vyměnit tyto politiky. Bohužel takových lidí, které by prostředí moci a peněz neovlivnilo, je skutečně málo. Navíc nelze se zavděčit všem. Nová vláda, tedy mimo covidové strategie pokračující v té dosavadní jen s minimálními odchylkami, vyhlásila za svůj cíl důslednou integraci do politického směřování EU a NATO, dále provést reorganizaci vztahů s Ruskem a s Čínou. Čert vezmi covid, toto poselství je v důsledku ještě katastrofálnější, protože znamená beze zbytku přijetí Green Dealu a všech průvodních průšvihů.. Takže zbývá jediná otázka: Quo vadis Česká republiko? A jak velká rána to ještě bude?

Jindřich Kulhavý