Víkendové střípky a kapku ostré

  Státní svátek a následující víkend tak provázely mimo oslav i demonstrace. Všechny byly vcelku početné, jen každá měla jinou mediální podporu. O páteční v Brně se mainstream víceméně téměř ani nezmínil, přestože organizátorem byla parlamentní strana. Jenže to byla SPD, takže jsme žádnou významnou reportáž z obrazovek a rádií očekávat nemohli. SPD totiž většinou označují jako extremistickou, a přestože můžeme mít k jejímu fungování i my na pravici určité připomínky, momentálně je jedinou pravicovou stranou, která má určitou vážnost i mezi zbytkem stran zastoupených ve Sněmovně. Přesto lze konstatovat, že brněnská akce byla již potřeba, a to proto, že Brno v poslední době v tomto směru za hlavním městem dost zaostávalo a jako místo nedávného působení Petra Fialy i republice něco dlužilo. Přinejmenším omluvu (to je samozřejmě žert, za profesorování Fialy na tamní fakultě Brňáci nemohou).

  Obě pražské demonstrace lze porovnávat z různých pohledů. Bavíme li se o množství účastníků, jsme svědky obrovské manipulace. Máme k dispozici několik fotografií páteční akce věnované České republice a potřebě mít ji na 1.místě mezi zájmy české vlády. Tyto fotky jsou však všechny v tomto ohledu stejné. Na Václavském náměstí jsme byli a bylo evidentní, že je do poloviny úplně plné. Kolik tam bylo skutečně lidí, to nebudeme posuzovat, nicméně, jak už jsme psali, šlo převážně o střední a starší generaci, takže i o naprosto neagresivní rétoriku snad s výjimkou na požadavek demise vlády. V davu byly k vidění české vlajky a zaznívalo přesvědčení, že bylo dost utrácení státních i  našich peněz na podporu kyjevského proamerického režimu i řešení německé energetické krize a je třeba se zaměřit na náš národ a jeho životní potřeby. Tedy na dostupné energie, paliva, potraviny, na pomoc českým zemědělcům a průmyslu. Nešlo o žádnou proruskou propagaci a zazněl li požadavek na dohodnutí se s Ruskem na dodávkách životně důležitých komodit, pak nešlo o nic jiného, než o zajištění takových dodávek, které si dosud ostatní státy EU dosud užívaly. Ideologické pomatení představitelé vládních stran a snaha být papežštější než papež sám nás vedou do chudoby a propasti. Média tuto demonstraci opět téměř ignorovala a nejvíce záběrů se dostalo protistraně, která opět zabrala rampu u vchodu do Národního muzea a prezentovala se ukrajinskými a eurounijními vlajkami. Nicméně je třeba konstatovat, že výběr mluvčích na pódiu byl už lehce kontroverzní a možná je čas změnit taktiku, jinak zájem společnosti o další demonstrace nespokojenosti opadne.

  Druhá akce na stejném místě byla pořádána 30.10.2022 spolkem Milion chvilek pro demokracii. Z této demonstrace jsou už záběry různé, přičemž se výrazně liší. Nebyli jsme tam, protože demonstrovat proti strachu pod ukrajinskými vlajkami v době, kdy se k nám přesunulo půl milionu Ukrajinců, kteří nejen, že s pomocí zaprodaných politických elit vysávají státní rozpočet, ale zároveň už požadují nekonečné výhody a občas i o ně agresivně říkají, nám přijde jako ironie. Můžeme tedy polemizovat o tom, které ze záběrů jsou reálné a na kterých se podepsali uživatelé Photoshopu. Nebudeme tedy ani tady odhadovat množství účastníků, nicméně tvrzení mainstreamu o tom, že byly plné boční ulice ve chvíli, kdy na spodní polovině bylo prázdno, je jaksi vylhané a nelogické. Navíc v davu bylo mnohem více volného prostoru na projití (to máme od svědka Vácklavákem procházejícím) a údajně převažovala ukrajinština a lidem tam stojícím vadilo, že proslovy nebyly překládány z češtiny.  Obsahově samozřejmě s touto akcí nesouhlasíme a kolaborantství s Bruselem, Washingtonem a Kyjevem považujeme v době oslav vzniku samostatného Československa za výsměch. Pravdou zůstává, že ukrajinština už na ulicích Prahy převládá a projevuje se to na nabubřelosti lidí hovořících jí.

  Víkendový návrat zakončíme ještě zamyšlením nad tím, kam poklesla politická a lidská kultura. To když si uvědomíme, co může udělat beztrestně ministr vnitra při vyvěšování naší vlajky na budovu ministerstva. Vedle visící drsná provokace týkající se ruského prezidenta a ukrajinská vlajka jsou ostudou s mezinárodním dosahem a ministr si říká o dobře mířenou raketu na svůj úřad. Druhá zpráva je také smutná. Přestože v brazilských prezidentských volbách ještě těsně před koncem vedl dosavadní pravicový kandidát a prezident Bolsonaro mající dobrý vztah s Trumpem i Putinem, nakonec ,,zvítězil“ levicový kandidát a bývalý vězeň (korupce na nejvyšší úrovni) a také exprezident Lula. Hodně zvláštním úkazem je 5 700 443 neplatných hlasů, což při ,,vítězství“ Luly v poměru 50.9 ku 49.1 hlasů pro Bolsonara je jakousi nápovědou, co se tu přihodilo. A varováním pro nás, co se tu bude dít při naší prezidentské volbě. A my se ptáme, kde to vlastně žijeme a co je to za dobu? 

Jindřich Kulhavý