Vítejte zpět v totalitě

  Ministryně obrany, tedy spíše války, Jana Černochová, proslulá militantními choutkami namířenými proti Ruské federaci, okamžitě zareagovala. Svoboda je totiž členem Dukly Praha a jako zaměstnanec Ministerstva obrany nesmí mít vlastní názor, pokud není shodný s tím, který má samotné vedení resortu. A to ani tehdy, když v životě dosáhnul mnohem více, než dosazená a pološílená Černochová. Svoboda se později za své výroky omluvil, což evokuje myšlenku, je li zbabělý nebo byl prostě přinucen. O zbabělosti neuvažujeme, protože vyjádřit se ve prospěch ruských a běloruských sportovců v této době a v područí strašidelné ministryně je z pozice trenéra v Dukle odvážné. Komedie, kterou Černochová spustila, dokonce uvažuje o možnosti Svobody vyloučit z Dukly, je ukázkou nesvobody, která se do našich luhů a hájů vrací.

  Pro každého sportovce je účast na vrcholných soutěžích cílem a metou. Politici jen těžko pochopí dřinu, kterou ti nejlepší musí podstoupit, aby se dostali na vrchol. Politik nemusí být ani schopný, ani chytrý, přesto se může stát i prezidentem, předsedou vlády, sněmovny či zastávat ministerskou funkci. Ostatně důkazů o tom máme nyní skutečně dost. Kam se podíváme, tam sedí ve funkci stále více individuí s IQ pod 110. Ne že by to bylo pro plno lidí překážkou v životu, ale být elitou národa jistě vyžaduje aspoň o trochu vyšší hodnoty. U špičkového sportovce být průměrným nestačí, byť je řada talentů u nás zašlapána do země dříve, než dokážou vyniknout. To je ale na jiný článek a týká se to hlavně kolektivních sportů, především fotbalu a hokeje. Svoboda však dosáhnul na metu nejvyšší a dokázal to především svou pílí a nasazením, navíc v individuálním sportu. Jak jistě víte, v demokratické zemi má každý občan Ústavou dáno právo na svobodu slova a projevu. Je li mu upíráno, nežije v demokratickém státu.

 A tím se dostáváme k myšlence, že tu žádná demokracie neexistuje. Ostatně, když se premiér spojí s pár jinými předsedy vlád a de facto vyžaduje po provozovatelích sociálních sítí cenzuru příspěvků, což Fiala udělal, máme před sebou jasný důkaz o tvrzení, že se vrací totalitní režim. Svoboda vyjádřil nahlas to, co si myslí minimálně polovina národa. Chce li někdo odsuzovat Rusko za speciální vojenskou operaci, pak se ptáme, proč stejný přístup neplatil pro Ukrajinu v době represí způsobených v Donbasu, zločinu v Oděse, pro USA po většinu existence, například za vstup do Vietnamu, Iráku, Libye, Sýrie či za bombardování Srbska? Chce li někdo soudit Rusko, musí ve sportovní terminologii pískat rovinu ve všech podobných situacích. To se však neděje.

  Nenávist k Rusku je v Pětikoalici chorobná a je vyžadována u všech, kteří jsou na této partě nějak závislí. Což platí nejen pro stále rostoucí státní aparát (počet st.zaměstnanců opět razantně vzrostl), ale i pro ty, které stát z nějakého důvodu platí. Tito lidé se vládě nepostaví, byť tato je nikoliv majitelem, ale pouze špatným správcem země. Se vzepřením se mají jistý problém i úspěšní podnikatelé, protože stát má plno nástrojů, jak je zlikvidovat a zničit to, co dlouho budovali. Tíhu snahy změnit současný systém tak ponese nižší a částečně zbytek střední vrstvy. Klid budou mít naopak po dobu vládnutí Pětikoalice především řiťolezci schvalující cokoliv, co liberalismem prolezlí souputníci Fialy vymyslí. Zní to šíleně, ale i neutralita je touto politickou garniturou považována za nepřátelský postoj vůči vládě. Žijeme tak v naprosto šílené době, o které jsme si mysleli, že se nevrátí. A je tady…

Jindřich Kulhavý