Výsměch všem…

  Miloš Zeman, jakožto nejvyšší autorita této země aspoň dle ústavy, již dávno ztratil morální kredit, o jehož existenci kdysi někdo možná uvažoval.  A jmenování pana Mynáře kancléřem rozhodně jeho popularitě nepřidalo. V podstatě lze říct, že tento muž se stal zářným případem toho, jak lze kličkovat mezi zákony, povinnostmi a s naprostou ignorací se vyhýbat všemu, co naznačuje vyšší úroveň politické kultury. Je už téměř jisté, že ve své funkci zůstane i přes absenci povinné bezpečnostní prověrky, o daňovém přiznání snad ani nelze hovořit. Výsměch, který zní z Pražského hradu a mlčení hlavy státu v případu jednoho z jeho nejbližších spolupracovníků, je fackou celému národu a stává se koloritem naší politiky. Zvláště, když právě Miloš Zeman neustále hovoří o nutnosti majetkových přiznání.

  Dalším expertem je ministr financí. O jeho každodenním střetu zájmů se píše a hovoří ve všech nezávislých plátcích, na internetu i sociálních sítích. Důkazem jsou mnohá vyhraná výběrová řízení firem podléhajících holdingu Agrofert, denně jsme informování o milionových tendrech, které končí vítězstvím někoho z Babišova impéria. Samozřejmě reakcí hlavního pokladníka České republiky je odmítnutí vlastních zásluh na těchto řízeních, tato tvrzení ale patří mezi úsměvná. Úplnou jistotou však je Sobotkovo rozhodnutí obejít lustrační zákon a na post místopředsedy vlády dosadit agenta STB Bureše.

  Kdysi jsme nadávali na to, jak se chovali prominenti z komunistické strany. Jejich povýšené chování nad plebsem bylo trnem v oku nejednomu z nás. Po změnách v roce 1989 se v tomto ohledu zvedla laťka ještě o něco výše, ODS a ČSSD v kooperaci s lobbisty a kmotry rozkrádali pod hlavičkou privatizace to, co tu ještě mělo nějakou hodnotu.  Pokus zpětně dokazovat nabytí majetku je plácnutím do vody, ve které velké ryby už dávno neplavou. Jde jen o další snahu zkriminalizovat střední vrstvu.

  Podobné je to s registračními pokladnami. Možná to zní divně, ale odvod daní je v určitém směru i jisté měřítko toho, jak moc lidé věří svým politikům a jejich schopnosti dobře hospodařit s odvedenými prostředky. Existuje li šedá ekonomika, je to proto, že obyvatelé nesouhlasí s mrháním státu a považují tak peníze darované finančním úřadům za vyhozené. Zároveň podnikatelé, kteří chtějí získávat zajímavé zakázky, musí tvořit černé fondy určené na vyplácení odměn politikům. Ano, korupce je všude přítomná. Jsou kraje, ve kterých představitelé státu požadují až extrémních 30% z ceny zakázky, 10-15 % je většinovým standardem. Vzhledem k provázanosti různých orgánů jsou podnikatelé zticha, chtějí li nějak prosperovat. Pokud si někdo přečetl, co tvrdila chorvatská delegace při návštěvě naší země, tedy že vidí podnikatelům všude, tedy i na to, co kupují dětem k svačině do školy, jistě pochopíte, že jde jen o další špiclování velké části tohoto národa. Nezmění to však systém uplácení.

  Zákony by měly platit pro každého stejně. To se však neděje, a z toho vyplývá i všeobecný údiv nad tím, jak moc se liší možnosti některých jedinců od zbytku těch, kteří tu žijí. Pokud Vám to ale nevadí…

J3.K