Z dopisů čtenářů - Politika ve školách

Zdravím, pane Kulhavý.

 Čtu rád vaše články. Jsou dobře napsané. Na to, že jste mlaďoch (1), jsou až úžasné! Většinou jde sice o věci, které pro mne nejsou překvapením, ale to nevadí. Člověk si rád přečte i to, co už ví.Já se moc nevyjadřuji, ale ve vašem nedávném článku "POLITIKA VE ŠKOLÁCH" ( https://pravyprostor.net/?p=169737 ) vyprávíte o svém zážitku ze střední školy, který vás dost významně predestinoval. A tak jsem neodolal. Kopíruji ho sem pro jistotu celý:

*******

"Na besedu jsem se připravil a když dotyčný válečník začal vyprávět o své hrdinné cestě přes Dukelský průsmyk, přičemž to podával, jako by šel v čele Rudé armády a na jejím hrotu pobíjel nacisty, vznesl jsem dotaz, jak mu bylo u polní kuchyně v týlu, která dorazila namísto bojů až pár dní po skončení operace? Měl jsem totiž známého v klubu veteránů a ten mne včas varoval před dotyčným i informoval o tom, že jeho nejsilnější zbraní byla vařečka a prací vyvařování v závětří za bojovou frontou. Přednášející, který si z těchto vyprávění udělal dobrý byznys, se po mé drzé otázce rozbrečel, odešel si stěžovat do ředitelny a mne postihnula trojka z chování a podmínečné vyhození ve 4.maturitním ročníku. A aby toho nebylo dost, při hlášení se na VŠ jsem měl v posudku větu:,,Nevhodný pro studium na VŠ z důvodu nevhodných politických názorů.“ Takže jsem 3x i přes zvládnuté přijímačky neuspěl a byl jediný, koho vyhodili na z poloviny zaplněné strojárně pro vysoký počet uchazečů."

**********************

  Osmdesátá léta bylo takové smutné období. Hned někdy na začátku (snad rok 1980) někdo přinesl na katedru stolní počítač. Zahraniční. Paměť 1 KB, přípojka na televizi a magneťák. U nás nic takového NEBYLO! Teď, kdy je zavírána poslední vysoká pec, to vypadá úsměvně, mne ale tehdy zamrazilo v zádech: přihlásil se úpadek dosud zdatného státu!

  Ten úpadek byl úmyslně vytvořený. Tenkrát jsem to samozřejmě nevěděl. Byl jsem mladý a zajímal se hlavně o svůj obor. Teď to už vím. Lidé, kteří se během čistek v roce 1970 dostali do vedení, měli za úkol rozložit a zničit ten takzvaně "socialistický" stát. Po Srpnu bylo obtížné brát "socialismus" vážně. A tak to měli snadnější.

  Kara-Murza (ruský praktik a vědec (80+)) říká, že socialistická společnost je něco podobného jako společnost teokratická. Je založena na symbolech. Pokud jsou symboly zpochybňovány nebo ničeny, je ničena i společnost.

  Takovým krásným příkladem (byť až z popřevratové doby) bylo přemalování tanku na Smíchově na růžovo. Vypadalo to jako sranda, ale bylo to zesměšnění osvobození Československa v roce 1945.

  Co se týče události, kterou popisujete, byl jste pouze využitou figurkou. (Teď už to určitě víte - a pokud jste o tom již někdy psal, tak se omlouvám.) Stejně jako kuchtík. Kdosi výše postavený (určitě výše než ředitel vaší školy) zmanipuloval kuchtíka, aby se prezentoval jako hrdý a nebojácný bojovník proti Němcům. Kuchtík možná ani nechtěl, ale nějak ho přesvědčili, a tak nastoupil před publikum místo vojáka, který se boje přímo účastnil. A kterému nenabídli, aby o svých zážitcích ve škole mluvil. (2)

  No a vás znali jako bojovníka za pravdu. Mysleli si, že byste mohl kuchtíka odhalit a zesměšnit. A tak se taky stalo. S kuchtíkem jste ale zesměšnil i osvobozování Československa od Němců. A to byl jeden ze symbolů jak socialistického státu, tak i národa. A tak jste byl po zásluze potrestán. Ale ten, kdo to celé v zákulisí organizoval, byl spokojen. Povedlo se mu, co chtěl! No, já si také myslím, že by pravda měla být zveřejněna, ať už je jakákoliv. A to hned. To, co je zameteno pod koberec, je totiž použito k páchání zločinů proti společnosti. 

  Alternativci volají po změnách. Ale změny - pokud by měly přinést skutečnou nápravu současného stavu - by musely jít daleko za to, co si většina z nich představuje. Třeba některé obory, které považujeme za životně důležité, by přestaly existovat. Kara-Murza to říká poeticky: "... zůstanou jen semena na holé a mrazivé půdě. Ale slunce je zahřeje a ony vzklíčí. Plody ale dlouho neuvidíme."

  Já jsem s Alternativou víceméně skončil. V článku "Čestně o Vidlákovi" ( https://web.litterate.cz/cestne-o-vidlakovi/ ), to říkám celkem otevřeně. Ale mohu se mýlit. Možná jsem vám neřekl nic nového. Ale třeba si také rád přečtete i to, co už víte. Takže s pozdravem a možná někdy ... 

(1) - Já dělím společnost na mlaďochy a staříky. Hranice je asi (ale dost přesně!) 70 let. Dřív jsem si říkal, že je to tím, že mlaďoši nezažili Srpen. Tedy v rozumném věku. Ale tím to není. Je to něčím jiným.

(2) - Kuchtíka bych nijak zvlášť neodsuzoval. Do vojska se přihlásil sám. Proč nebyl v první linii je otázka. Třeba nebyl úplně zdravý, třeba neměl dostatečnou kondici, třeba byl nešikovný (vzpomínám si na dvě děsivé příhody z vojenské přípravy - jen v našem kruhu!), třeba ... no nic. Každý je nějaký. I kuchař tam musí být.

Co se týče té vaší příhody, napadlo mě pouze jediné, bizarní řešení: Když se chlapík rozbrečel, měl jste k němu dojít, obejmout ho a říci, že mu vše odpouštíte. A vyzvat ostatní, aby mu odpustili také. Část z nich by se k vám určitě přidala. Ostatní by mlčeli. A chlapík by se rozpovídal. Určitě byste se dozvěděli věci, které by stály za to ...

Zdraví yoker