Začaly se stahovat ukrajinské vlajky?
www.inadhled.liva Z některých českých vysokých škol začaly mizet modrožluté vlajky, které měly naznačovat podporu ukrajinskému režimu sloužícímu americkým zájmům ve Východní Evropě. Bohužel na dalších státních budovách nadále zůstávají, například na Národním muzeu vlaje nadále. Ostudná situace, kdy v rámci smutku za postřílené spoluobčany byly vedle černých vlajek vidět ty ukrajinské, možná naštvala tolik lidí, že si někdo uvědomil absurdnost této reality.
Mezitím v bojích na Ukrajině nadále umírá v zájmu USA mnoho mužů a nově i ukrajinských žen. Válka je prohraná, na Rusy zpětvzetých územích dochází k opravám poškozených měst. Přechod Zelenským vedeného kyjevského režimu k záškodnickým akcím mimo vlastní území bude vyvolávat stále více reakcí, jejichž následky budou pro civilisty možná nejhorší od začátku války. I přes nasazení amerických, západoevropských či českých zbraní proti Rusku jsme se stále nedočkali ze strany protivníka klauna Zelenského toho, v co Američané možná čekali, tedy ukázku skutečně nejmodernější výzbroje, kterou Rusové mají. Ti vyčistili sklady, v nichž stály uloženky, a jen tu a tam použijí některou ze svých smrtících raket schopných vyklidit podzemní bunkry do hloubky mnoha pater. Což nebrání tomu, aby si Rusové nevšimnuli aktivit České republiky a nepovolali ji k zodpovědnosti za vlastní mrtvé. Diplomatické vztahy mezi námi a Ruskou federací nebyly nikdy tak bídné, jako jsou za doby ministrování politického ,,mlíčňáka“ Lipavského.
Dalo by se říct, že zatímco Moskva ,,jede“ na čtvrt plynu a stíhá i přes nesmyslné sankce EU ekonomicky růst a budovat nejen domácí průmysl, ale také rozšiřovat aktivitu BRICSu, Kyjev ryje pomyslným rypákem v zemi a nálada v něm se blíží bodu mrazu. Je dost možné, že diktátor Zelenskyj už bojuje především o své setrvání v čele státu a za zády se mu tvoří silná opozice vznikající z vlastních řad. Pravděpodobně je otázkou času, kdy se v Kyjevě odlepí od země letadlo se zeleným mužíkem na palubě a zmizí kamsi do USA. Nástupcům nezbude nic jiného než zasednout k jednacímu stolu. To bude pro našeho Fialu smutný okamžik a ukrajinská pohádka se mu zhroutí jako domeček z karet.
Mezitím u nás usazení Ukrajinci zakládají rodiny, firmy, získávají živnostenské listy, vystavují faktury. Prostě se tu zabydleli a oficiálně jich je k sedmi stovkám tisíc. To není málo a ukrajinštinu lze slyšet úplně všude. Skupují tu byty, domy, o návratu zpět moc neuvažují. Práce v Zakarpatí, odkud jich je většina, prostě není, navíc do korupcí prolezlého státu se jim zpět většinou moc nechce. Radši posílají domů manželkám peníze, tedy pokud už je nemají tady. Nově jim to bude tamní vláda zdaňovat 18%, což povede opět k tomu, že místo využívání bankovních služeb budou převážet agenti hotovost. Což řadu z nich přesvědčí k přivezení zbytků rodin sem a dalšímu navýšení jejich počtu. Mezitím u nás dochází k zdražování jejich práce, růst hodinových mezd je skokový.
U firem s ukrajinským majitelem a živnostníků stejné národnosti bude zajímavé sledovat, jaká bude jejich spolupráce s českým berňákem. Dost se obáváme toho, že vzniknou problémy s odvody daní a správným postupem při jejich zpracování, což může mít neblahé následky i pro české společnosti využívající ukrajinské dodavatele prací. Jenže ve stavebnictví, v dopravě a jinde už je těžké sehnat dostatek Čechů ochotných pracovat. Pokud nakonec dojde k návratu Ukrajinců domů, je skoro jisté, že zahodí všechna účetnictví do koše a začne tu tvrdý boj mezi českými podnikatelskými subjekty a vládními komandy z Finanční správy. Pravdou zůstává, že u mladých nově vzniklých rodin je vysoká pravděpodobnost toho, že tu budou chtít zůstat a využívat štědrého sociálního režimu minimálně do té doby, dokud je systém vykořisťování české populace dokáže živit a zaopatřovat. Navíc české občanství pro děti narozené u nás může být v budoucnosti pro ně jistou výhodou.
Válka na Ukrajině se možná blíží ke svému konci, nicméně samotní Rusové počítají s dalšími roky konfliktu. To proto, že denacifikace celé Ukrajiny je teprve v počátcích a zároveň dlouhá válka je ideálním způsobem pro zbrojařské koncerny, jak mít zajištěn přísun peněz. Nejen z Ukrajiny, ale i od dalších pitomců, jakými jsou třeba naše politické elity. Už nyní se hovoří o budování českého dělostřelectva a nákupu proslulých F-35. Přestože je stát ekonomicky v … jak to říct slušně?, evidentně na utrácení má Ministerstvo obrany prostředků dost. A když ne, stát si půjčí a mladí to časem zaplatí. Ti mladí, kteří denně navštěvují školy s dosud vlajícími ukrajinskými vlajkami. No řekněte, není to paradox?
Jindřich Kulhavý
