Záchrana jihu varováním

  Momentálně přišli s nápadem, že je třeba zachránit jih Evropy. Za ten lze považovat Řecko, Itálii, Španělsko. Tedy země, které omývají vody Středozemního moře. Už jen samotná turistika by měla teoreticky naplnit místní státní pokladny natolik efektivně, že by tyto státy neměly mít hluboko do kapsy. Podobně výnosná by měla možnost provozovat přístavy, navíc poloha výše uvedených zemí je přímo stvořená k zemědělství a pěstování plodin, kterými lze zásobovat celou Evropu. Proč je tomu jinak, o tom můžeme vést dalekosáhlé diskuse, nicméně jistou je, že všechny tyto země patří k ekonomicky problematickým členům Evropské unie. Obnos potřebný na vzestup jihu kontinentu po koronavirové krizi poskytnutý ze společných peněz unie tito dva vůdci odhadují na 500 miliard eur, celkovou částku pro oživení celé Evropy na 2 biliony eur. A protože Merkelová není žádný čučkař, přžedpovídá ji ještě o cca 1,5 bilionu vyšší. Peníze rozdělené jižním státům nemají být půjčkou, ale půjde o formu dotací. Takže jásají všichni až na ty, kteří musí vymyslet, kde dotyčné obnosy vzít.

  Je velmi pravděpodobné, že více, jak 3 biliony eur nikde na skladě neleží. EU si je bude muset buď půjčit nebo natisknout. Jejich tiskem by ničemu nepomohla, protože by euro v tu chvíli ztratilo svou hodnotu. Půjčka nikdy není levná, tedy pokud neexistují záporné úroky. Ty neočekávejme. Takže pokud si EU tyto peníze půjčí a vzápětí je rozdá, bude je muset v budoucnosti opět vrátit i s úrokem. Vybrat je může pouze zpět od členských států, takže se zvýší státní odvody do společných eurounijních fondů. Odvody jednotlivých zemí musí vznikat na určitém principu, kterým je systém daní v jednotlivých státech. To znamená, že by došlo k dalšímu daňovému zatížení obyvatelstva, které už tak dosahuje nesmyslné úrovně. Sanovat následky chaotických opatření bránících malému zlo šířícímu viru, který za pár měsíců zmizí, bude drahé pro každou vládu. Ale svádět na koronavir tragické hospodaření jihoevropských států a zachraňovat je poté falešnou solidaritou vykoupenou další ztrátou národní identity je pouze soubor procesů, jak dosáhnout jednotnosti EU za každou cenu. Merkelová totiž prohlásila, že národní státy nemají šanci si samotné pomoct a jediná Evropská unie řízená Evropskou komisí dokáže ochránit své členy. Takže teď už víme, odkud vítr vane.

  Merkelová s Macronem rozradostnili samozřejmě všechny, kdo by se podobné operace zúčastnili. Široký úsměv má najednou prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová, která mimochodem není bankéřkou, dále Evropská komise získávající tím zase důležitost, samozřejmě i předsedové vlád Itálie a Španělska. Řekové už tolik ne, protože vnímají, že je Evropská unie v podstatě ignoruje a neřeší jejich problémy spojené s invazivní politikou Erdoganova Turecka. Předpokládají totiž scénář, ve kterém nic není zadarmo. A rozhazuje li peníze Německo, jde o vážné varování. Ostatně na to už Řekové doplatili jednou a jejich přístavy a letiště, tedy to, co mohlo skutečně vydělávat peníze, patří právě Němcům.

  Nakládání s jakýmikoliv penězi vyžaduje zodpovědnost, odbornost a cit. Obrovské částky výše uvedené však budou z velké části rozkradeny. A o to přeci jde. Dotační programy jsou ideální pračkou na peníze. Jestliže při samotném výběru daní zůstane vždy část vybraných peněz v kapsách výběrčích, o čemž věděli už autoři pohádek pro děti, pak dalších pár korun či eur projdoucích státní pokladnou si rozeberou politici. Navýšení odvodů bude znamenat větší objem peněz, ze kterých bude možné si něco uloupnout, navíc bude jednoduché vysvětlit, proč se daně zvyšují. Finance, které odejdou do Bruselu se budou přerozdělovat. I přitom jich část pohltí režie a byrokracie, se zbytkem budou manipulovat lidé, jejichž morálka je nulová a samotní jsou královsky přeplácení. A zodpovědnost jim chybí jakbysmet. Žádná hmotná zodpovědnost. Jak to asi může skončit? Zvláště, když se bude dotovat, nikoliv půjčovat. Jde opět o další krok k likvidaci přirozeného konkurenčního prostředí, za malou domu budou bohatnout ti bohatí.  Na zdroje peněz vybraných od nás všech se přilepí politici, bankéři, lidé typu Janouška, ovšem mnohem chytřejší, také mafie.

  Poslední návrh Merkelové a Macrona nesmí za žádnou cenu projít. Národní státy mají daleko větší šanci se s dopady hroutící se ekonomiky poprat samotné. Čím větší moloch s penězi hospodaří, tím více cest vedoucích k jejich ztrátě vede. Národní vlády podléhající parlamentům je možné snadněji kontrolovat a trestat ty, kteří si ze systému vytvoří vlastní penězovody. Kdysi demokratické volby zajišťovaly relativně vyrovnanou pozici mezi vládou a opozicí. Média se nebála upozorňovat na nešvary a teoreticky apolitická policie by měla zasahovat. To je však iluze. Přesto spravovat menší celky-národní státy, nevyhazovat peníze za přeplácenou byrokracii-Brusel, pracovat na co nejvyšší samostatnost, to by měly být priority schopné vlády. Pokud tedy za Českou republiku někdo zvedne pro návrhy Merkelové a Macrona ruku, měl by být okamžitě odvolán z funkce a internován. Jde totiž o pokus opět navýšit tlak na jednotlivé země a přesunout plody práce těch pracovitějších tam, kde se prostě nešetří, a přitom si část nechat pro sebe. Němci už vůbec neskrývají, že považují Evropu za své svrchované území, na kterém chtějí s pomocí Francie vládnout. Momentálně lze závidět Velké Británii, že prozřetelně odešla v hodin dvanácté. Je nejvyšší čas ji následovat. A neplatí to jen pro nás.

Jindřich Kulhavý