Zákony se musí dodržovat, ale….

  Podíváte li se občas na práci v českém parlamentu, musíte se chytat za hlavu. Naši zákonodárci se dělí na několik skupin, které se výrazně liší. Pojďme se na ně podívat.

1.       Neviditelní. Tato největší část poslanců sedí ve svých lavicích, nemá vlastní názor a hlasuje nikoliv dle svého svědomí, ale dle davu, ke kterému patří. Jsou to velmi cenní jedinci, protože ten, kdo získá jejich hlasy, získá často křehkou většinou. Bohužel, jsou ovládáni svými lídry a kývou na souhlas po povelu, který je jim dán.

2.       Lídři. V tomto případu jde o individuality z vedení jednotlivých politických subjektů, které ze své pozice tahají za nitky loutek na veřejnosti, ale především v zákulisí. Většinou jde o schopné politiky, bohužel občas schopného všeho pro svůj prospěch. Jen výjimečně jde o snahu prosazování myšlenek a vizí prospěšných státu, často je prioritou vlastní zájem, prospěch a ambice.

3.       Oponenti. Ti to mají velmi těžké, ač bývají často schopní jedinci. Často jde také o lídry, bohužel vzhledem k výsledku posledních voleb jsou v opozici a jejich funkcí je upozorňování na vládní nešvary a neschopnost většiny. Jejich argumenty jsou většinou postavené na reálném základu, mají mít destruktivní účinky a jen výjimečně jsou vyslyšené. Po změně rozložení sil se na ně zapomene, přechod z oponenta na lídra sebou nese vždy podobné znaky. Jako příklad můžeme vzít Davida Ratha a jeho kritiku korupce, která se později stala příčinou jeho konce.

4.       Kecalové. To jsou ti, kteří bývají vidět, chtějí být slyšet. Jsou využíváni k protahování jednání, obstrukcím a chybí konstruktivita. Jsou hlučnějšími neviditelnými.

5.       Bojovníci s větrnými mlýny. Těch je bohužel málo a chybí jim síla něco změnit, přesto se o to snaží a svými nápady občas nahrávají oponentům a komplikují práci lídrům. Nakonec jsou však umlčeni, případně zdiskreditováni, jako odpadlíci. Stane se však, že se stanou krátkodobě jazýčkem vah. Důsledkem je zkrácená politická kariéra.

 Jak vidíte, vyloženě konstruktivní složkou jsou pouze lídři a oponenti, záleží na jejich aktivitě a síle. Bohužel paskvily, které vychází ze sněmovny, jsou často velmi tendenční a užitečné k prosazování jednotlivých i skupinových zájmů. Především ty, které přináší prospěch jedincům, jsou výrazně protidemokratické, ale i ty, jejichž důsledkem je represe a postihy v míře, která nemá nic co do činění s normálním uvažováním běžného občana a voliče, jsou velmi závažným porušením demokracie a jejích základních principů. Navíc jsou u nás zákony často schvalovány formou přívěsků, což je účelové a poukazuje to na neschopnost postavit zákon tak, aby byl kvalitní od začátku a jeho znění i výklad byly ihned jasné a srozumitelné.

  Jsou zákony, které jsou naprosto zcestné, a jejich odsouhlasení je jasným projevem toho, jak funguje lobby. Jedním z nich je nedávno schválený o biopalivech. Jde proti všemu, co se děje v okolní Evropě i proti lidskému chápání. Není však zdaleka jediným a je až zrůdné, jak snadno si někteří vyvolení přihrávají do své kapsy. Vynecháme li však ty čistě soukromé záležitosti, jsou tu i další. Stát neumí šetřit, často by taková snaha šla proti vlastním zájmům politiků. Korupční prostředí může fungovat jen tehdy, je li z čeho brát na úplatky. Takže zákony týkající se státních zakázek a výběrových řízení mají své trhliny, dají se obejít.

   Dalším významným přílivem peněz do státní pokladny jsou částky vybrané na postizích občanů. Zde jednoznačně vede výběr na našich silnicích. Represivní opatření v uměle snižovaných rychlostech ve jménu proklamované bezpečnosti jsou úžasným příkladem toho, jak lze národ oblbovat. Jistě, existují oprávněná omezení, to se týká míst, kde je vyšší koncentrace lidí, také místa se složitou dopravní situací, ale bohužel jsme neúměrně omezováni úplně všude a za jakýkoliv přestupek ihned neúměrně trestáni. Tento trend se však netýká jen ČR, jde o nešvar politiků a ekonomů po celém světě s výjimkou Německa.

  Kontrola obyvatelstva dosáhla již extrému. Zákonodárci umožnili totální ztrátu soukromí, je otázkou času, kdy po nás bude stát chtít sjetinu toho, s kým, kdy a kde jste trávili noc v posledním týdnu. Kamery na každém rohu, snaha zlikvidovat hotovostní platby, radary v civilních vozidlech, odposlechy, postupná likvidace hotových peněz, sledování elektronické i zbývající pošty a plno dalších zákonů míří proti nám pod záštitou naší proklamované bezpečnosti.  Bohužel ovcím mezi námi to vyhovuje. Zákony jsou od toho, aby se dodržovaly. Já se však ptám:,,Platí to i pro ty špatné a tvořené s úmyslem poškodit nás? Nebo se právě s nimi má bojovat?‘‘ Kde je správná odpověď? Vám tento systém vyhovuje?

J3.K