Život bez hotovosti a další finty

  Další aktivní zemí je Francie. Používání karet je natolik běžné, že při placení hotovostí na Vás koukají občas jako na lupiče a existují tam i restaurace, kde už si od Vás hotovost prostě nevezmou. V supermarketu vnímají majitele dvouseteurové bankovky jako obchodníka s kokainem a pětistovku jsou schopní poslat na lustraci a zavolají na Vás ochranku či četníka. Navíc už se nezabývají ani počítáním při vracení, na to mají automat. Benzínové pumpy fungují často opět jen na kartu a máte li štěstí, můžete si odběr paliva předplatit hotově. Jak se máte trefit do plné nádrže, to už Vám nikdo neporadí. Bez karty se Vám může stát, že budete muset odnést své auto na zádech k dalšímu čerpadlu, ovšem pozor, je možné, že se dost pronesete a projdete, protože i tři za sebou jdoucí prodejci na dálnici prostě hotovost nejsou schopni převzít. Levná čerpadla ve městech už jsou pouze bez obsluhy. I u nás takové již existuje, respektive na jednu lze narazit třeba na Barrandově.

  Vlastnictví kouzelné plastové kartičky je pro mnohé běžnou věcí. Bohužel s absencí klasických peněz vzniká stále více finanční negramotnost. Dříve jste každou minci či bankovku otočili 3x v ruce, než jste ji vydali. To už tak dávno nefunguje a řada lidí v klidu utrácí daleko snadněji než v dobách, kdy museli počítat. To sice mohou i nyní, ale banky nabízí produkty, při nichž jít do minusu je povoleno, či jste k tomu přímo vybízeni. Sice se za to platí nekřesťanské úroky, ale koho by to zajímalo, když prostě něco tak nutně potřebuje? Ruku v ruce jdou obchodníci. Sice na transakcích kartou tratí určitá procenta, ale o ta navýší cenu zboží a zároveň ulehčením placení umožní zákazníkům si více odnést. Sice na peníze čekají déle, ale s tím už se nějak počítá. Ostatně to, že bezúročně dotují banky, je nic proti tomu, že tu samou službu si vymáhá stát, který prodloužil lhůtu pro vyplácení zpětného odpočtu dph.

  Používáním platebních karet se stáváte tedy snadným terčem profesionálních velkolichvářů. Velká část lidí postrádá přehled o tom, jak na tom ve skutečnosti jsou, a navíc podléhají naprosté kontrole státu, který může sledovat všechny pohyby peněz. Argument, že neděláte nic zakázaného, je základním nepochopením pojmu osobní svoboda. Navíc s údaji o Vašich nákupech se čile obchoduje, takže se nedivte reklamám, kterými Vás kdekdo bombarduje. Spojit Vás s tím, co nejčastěji sháníte, kam chodíte a kolik utrácíte, už dnes není problém. Svou pohodlností tak nahráváte nejen hráčům na trhu, ale také veškerým kontrolním mechanismům. V podstatě stát, banka, obchodníci i výrobci vědí, jaký druh, velikost a značku vložky či tampónu používáte, tedy jste li žena, případně jaký druh piva Váš partner konzumuje a jak často. Trochu morbidní ukázka toho, co na sebe prozrazujete, ale aspoň vidíte, kam až dovolujete všem nahlédnout. Přidejte k tomu ještě absolutní ztrátu anonymity povinným ukládáním Vašich telefonních hovorů a dat, ostatně i mobily navíc plno lidí používá při úhradách nákupů, kamerové systémy, a můžeme začít ještě chodit nazí, aby to bylo kompletní. O zavádění čipů pod kůži, které opět nebozí právě Švédové a naši psi zkouší, ani nemluvě.

  Je třeba si přiznat, že hra na strunu naší pohodlnosti se bankám a státu vyplácí. Oproštění se od hotových peněz a progres při placení kartou se nám vrátí jako bumerang. Ve Francii už servis pro zákazníka není tím podstatným, čím by obchodník zaujmul. Snaha zlevnit cenu služeb došel tak daleko, že už na řadě míst lidé nejsou třeba. Zní to možná dobře, ale tito zaměstnanci přišli o práci a my o jejich potřebnou pomoc, radu, službu, úsměv. Sterilita používání karet se pomalu stává běžnou a občanské nepochopení zpětného efektu je až zarážející. Pár dní trávených v zemích, kde jsou o kus dále a euro v kapse nepotřebujete, dokáže být v tomto směru až strašidelných. Quo vadis občane?

Jindřich Kulhavý