Ztratili jsme svéprávnost?
www.inadhled.cz Zdá se, že si pár jedinců usmyslelo, že zbytek lidstva jsou naprosto nesamostatní tvorové neschopni uvažovat, počítat a žít dle svých představ. A tito dle vlastního mínění nadlidé jsou v poslední době extrémně činní a nedávají světu na výběr mezi moudry, která vymyslí, a tím, co je přirozené a logické. Prostě dělají vše proto, aby se jejich představy naplnily i přes nesouhlas kohokoliv.
Výhodou pro tyto vychytralé elitáře je lhostejnost anonymního davu, podlehnutí atmosféře strachu a represe, dopad výhružek obsažených v nových zákonech a zvůle horních vrstev ovládajících policii, justici a média. Nemůžeme se poté divit, že na nás hrnou ze všech stran nařízení, omezení, mluví se nám do všeho a je otázkou času, kdy k ženským zkontrolovaným vajíčkům budou připuštěné pouze normám odpovídající a Evropskou unií schválené spermie. Genetická informace, kterou ponesou, bude náležitě upravena tak, aby človíček zrozený z takového početí uměl pouze přikyvovat a souhlasit se všemi nesmysly, kterými jsme zavaleni.
Ne vše je prací bruselských úředníků. Poslední nařízení týkající se konání různých akcí pod širým nebem je právě tam volající. Pro vaši představu. Grilujete se sousedy, možná se usmějete nahlas, pustíte hudbu. Jenže ve 22.00 povinně vše zabalíte, tedy pokud nechcete mít problém se zákonem, a odeberete se pěkně dovnitř do svého domu. Platí to i tehdy, máte li chalupu na samotě. Tam je třeba se obávat nejvíce, od místních Zelených hrozí udání, že plašíte slimáky. Každopádně to připomíná větu:,,Je po večerníčku, tak vyčistit zoubky a spinkat.‘‘ Ta se však říká malým dětem, nové nařízení však platí i pro ty dospělé. Pokud si myslíte, že sníte, mýlíte se.
Na moravských polích hnijí okurky, jejichž velikost a tvar neodpovídá evropským normám. S těmi nejsou v souladu ani živočichové, jejichž výskyt byl označen stejnými bruselskými vykuky za invazní. Je plno míst na světě, kde by za jeden z těch vyhozených plodů děti utrhnuli ruce, ale neziskovky podporující migranty mlčí a je jim úplně jedno, že se tu tak mrhá. Normy jsou normy, příroda se podřídí, ale vše má své hranice. Kdysi jsme žertovali na téma Poručíme větru, poručíme dešti. Nyní směřujeme k tomu, že se okurky a ostatní plodiny budou pěstovat ve formičkách. Následovat budou třeba brambory, melouny a u rajčat se budou počítat semínka a do kamen se budou dávat špalíky o rozměru 3x10 cm. Jiné by prostě hořely nevhodně dlouho. Na komínu bude samozřejmě katalyzátor.
V Německu vymysleli povinné procento managerů ve vedení firem z řad migrantů. Pokud toto není diskriminace původního obyvatelstva, tak už nic. Většinou bylo obsazování funkcí závislé na projevených schopnostech, v menším měřítku na politické vůli shůry, tedy z velínu či ředitelství. Ovšem nikdy na nařízení státních orgánů. U migrantů není ve většině případů znám věk, místo narození, o získaném vzdělání neexistují žádné podklady. Přirozené ovládání mobilního telefonu nelze považovat za potřebné množství znalostí vhodné k získání vedoucí funkce v kterékoliv firmě. Pokud však chtějí Němci zlikvidovat vlastní prosperující hospodářství, je to jejich věc. Smutné je, že velká část našich společností je závislá na této sousední ekonomice a lze litovat ty, kteří budou muset jednat o rozpočtu se svým nadřízeným Alim Al- Usinem. Měli bychom také vědět, že chybějící finance v německých firmách se budou stahovat i z českých filiálek.
Známý normalizátor a předseda Evropské komise, alkoholik Juncker si vzal do hlavy, respektive při jeho inteligenci mu do ní bylo vsunuto přesvědčení, že jediná možná Evropa bude ta bez hranic s jednou všemocnou vládou určující občanům jejich bezvýznamná práva a plná arogantních nepracujících a agresivních přistěhovalců zpočátku volících levici, později však vlastními silami ovládajících dění na Starém kontinentu. Jednotliví státníci tomuto extrémistovi přikyvují v naději, že budou zastávat důležité posty a zůstanou u lizu. U nás to jsou všechny větší parlamentní strany, sám Andrej Babiš o víkendu prohlásil, že neexistuje jiná možnost, než být členy EU. Ptám se tedy, jak si tím může být jisty? Bude li vůle národa jiná, než jeho zištný přístup k politice EU, bude naše země následovat Velkou Británii, i kdyby se dotyční politici přetrhnuli. Tedy pouze tehdy, dokážeme li si při volbách správně vybrat. Nicméně existují li nějaké skutečné hranice vlastního rozhodování, právě nyní je doba si uvědomit, kam až je můžeme posunout a naopak, v čem všem za sebe rozhodovat necháme. Lenost se nevyplácí.
J3.K
