Zvířata a lidé

  Přesto se dá říct, že zvířata a lidé žijí v těsné symbióze. Ta má samozřejmě různé podoby. Jiná je mezi člověkem a psem, případně kočkou, kteří žijí většinou přímo v domácnostech, jinak vypadá mezi námi a kuřaty, která v podstatě zkrmujeme a naprosto se liší ta, která je mezi námi a divokou zvěří v přírodě. Pokud se á říct, že u psa, kočky, papoušků a ostatních domácích mazlíčků všech možných ras vzniká různě silné citové pouto, drůbež, domácí skot a třeba králíky pěstované na maso víceméně zneužíváme, divoce žijící zvěř bereme jako součást přírody. K té se chováme také všelijak a rozdíly jsou značné.

  Výsadní místo mají tedy domácí mazlíci. Stávají se součástí rodiny, kvůli nim se mění denní režimy a běh domácností. Stane li ze z psa o velikosti bernardýna mladší sourozenec potomka a zároveň se rodina usídlila v paneláku, je to tak trochu terorizování zvířete, sousedů  i okolí domu na sídlišti. Rozumný člověk vybírá zvířecího přítele dle podmínek a možností, které mu může nabídnout. K velkému psovi patří zahrada, chce li někdo mít větší smečku, měla by být navíc u lesa a dál od ostatních. Ne každý stojí o štěkot a exkrementy rozeseté po okolí. S těmi je vůbec problém, mnozí majitelé ve městech ignorují přirozené potřeby psů a zároveň ohleduplnost k ostatním nemajitelům a nutnost po sobě uklidit. Stejné je to s vykonáváním potřeb na auta postavená v ulicích, v podstatě laxností pejskaři poškozují cizí věc a divím se, jak málokdy majitelé vozů reagují.

  Podobné je to s kočkami. Přiznejme si, že kočičí výkaly páchnou odporně a pokud nejste přímo kočkomilové, rádi možná kočku pohladíte, ale když Vám chodí sousedovi micinky kálet na Vaší zahradu, balkon či zápraží, to jen proto, že dome to nedělají, snadno se chytíte u myšlenky, kde máte vzduchovku a jak s milým kočičím společenstvím zatočíte. Většinou to neuděláte, ale ta představa tu prostě je. Podobné je to se zvířaty, která považujete za svá a sousedé na ně mají jiný pohled. Takový papoušek  ara umí vzbudit celý dům, kohout přímo svým kokrháním ráno ve čtyři slušně řečeno naštve a had zmisivší z terária vystraší souseda až k smrti.

  Přiznejme si, že pro mnoho z nás je daleko krásnější představa potkat zvířata v přírodě. Pokud nejsou nebezpečná a nemocná, jde často o setkání velmi příjemné a přinese nám do života podvědomé spojení s prostředím, ze kterého jsme vzešli. V našich lesích se s nebezpečným živočichem často nepotkáme. Možná divočák vypadá strašidelně a v některých případech jde o život, ale jinak nám vyloženě mohou uškodit jen zmije a nějaký ten hmyz. Sršeň, vosy, trochu včely a nakonec zákeřní trpaslíci v podobě klíšťat. Nemocný může být králík, lisky a další, ale tam bychom většinou utrpěli při konzumaci, jen výjimečně při útoku nebohého zvířete.

  To v jiných zemích se přidávají trošku nebezpečnější tvorové. Různě jedovaté potvory doplňují naštvaní sloni, drzé opice, i kočkovité a psovité šelmy, velcí hadi, aligátoři a plno dalších. Dávají nám pocítit svou sílu, žijí podle řádu přírody, kde hlavním důvodem existence je přežít, množit se a neumřít hlady. Tomu jsou přizpůsobené jejich instinkty. Člověk je dávno ztratil, jeho život je v tomto směru daleko snadnější. A třeba i právě proto se rád vrací do míst, kde hrozí určité nebezpečí ze setkání s drsnou realitou. Jen se ne vždy umí chovat v daném prostředí, občas na svou naivitu i doplatí.

  Přiznejme si, že návštěva zoo je jen připomenutím si existence zvěře ve volné přírodě, v té je však chování lidí a zvířat oproštěné o mezičlánek v podobě klecí a skel. I sebekrásnější lev, medvěd a vlk nejsou zrovna vhodní kandidáti na mazlení, pro ně jste především narušitelé a možná i chutné sousto.Možná nám zoo ukazuje kousíček života divokých zvířat, občas nás i překvapí realia jejich života, nicméně skutečně bohatý a plnohodnotný život prožívají souputníci naší existence na stepích, v pralesích a v horách, tedy tam, kde jsou skutečně doma..

   Úplně jiným prostředím jsou hluboké mořské vody. Pod hladinou se skrývá mnoho nebezpečí a i když nám moře většinou přináší radost, zůstává pro lidi stále velkou záhadou a jejich hlubiny jsou nejméně probádanou oblastí. Přirozené obavy ze žraloků, medůz a jedovatých tvorů je asi přirozené už jen proto, že k našemu utopení se stačí jen malé zaváhání.

  Přiznejme si, že touha vlastnit nějaké zvíře často převládá nad rozumem a smyslem pro povinnost a praktičnost.  Často se jedná o přehnanou lásku, jindy absenci vztahu k jinému člověku, občas nesmyslné sobectví vůči okolí. Přesto má psa, kočku, nějakého hlodavce, plaza neno jiného živočicha doma velká část z nás. Jde tedy o to být co nejohleduplnější ke svému okolí. Normální je nekouřit, podobné je to i s vlastnictvím psa , kočky atd…. Takže přizpůsobit své chování musí ti, kteří nějaké zvíře mají. A to je pravděpodobně důvod, proč tento článek vzniknul. Mnoho lidí si totiž myslí, že je to opačně.

  P.s.  Po velkém tlaku dětí a ztrátě zlatého retrívra Albiho, který před rokem a půl sešel věkem, téměř 14 let byl mým přítelem, přibylo  k papouškovi žakovi a rybičkám štěně švýcarského vlčáka.  Tentokráte však už neustoupím a péče o bílého krasavce přejde na děti. Si to tedy myslím………

J3.K