Auto roku 2016 – Auto, které bych si koupil

  V úterý proběhlo v pražské motokárové Praga aréně vyhlášení jedné z anket týkající se civilních osobních vozidel a letošních novinek. Bylo stanoveno několik kategorií, každá poznala svého vítěze. Hlasování trvalo pár měsíců. Není ani tak důležité, která vozidla vyhrála, nemůže li je někdo všechny porovnat najednou, těžko se objektivně rozhodne.  Naštěstí součástí ukončení ankety jsou mimo rautu i zkušební jízdy. Před halou tedy stálo několik vozidel, která byly k dispozici pozvaným hostům a sponzorům. Vzhledem k tomu, že inadhled je partnerem akce, měl tam i své zástupce.

  Vybrali jsme si 7 aut nominovaných do různých kategorií a protáhli je na okresní silnici, pro srovnání vybrali složitou vlásenku a zkoušeli, s čím ji projedeme nejrychleji a bezpečněji. Hned první, tedy čtyřkolka Mini Clubman s dvoulitrovým dieselem, nasadilo laťku vysoko. Originální palubní přístroje včetně navigace dávají tomuto modelu jistou výjimečnost, relativně kolmé přední okno působí zevnitř zvláštně, jistý podvozek v zatáčkách lze jen pochválit. Ideální vozidlo do města, na hory i na okresky s dobrým i nevalným povrchem. Pro nás překvapivě nejlepší auto z těch, ke kterým jsme se dostali. S jediným jsme inkriminované místo projeli stovkou. Všechny ostatní modely zaostali nejméně o 25 km/hod.

 Dalším byla hybridní Toyota F-RV. Hybridní crossover sliboval od první chvíle zajímavé zážitky. Dynamická futuristicky tvarovaná karoserie hned padnula do oka. Fantastická klika zadních dveří má za jedna. Ovšem uvnitř přišlo zklamání z na pohled laciného interiéru kolem palubky a navigace. Navíc i přes dlouhé zkoumání jsme nezjistili, jak odejít z eco-módu. Nepřišel na to ani nikdo jiný. Auto bylo neuvěřitelně líné, spotřeba na 15 litrech paliva, podvozek podezřelý. Pokud takto fungují i jiné hybridy, kupuji si koloběžku.

  Lepší dojem měl přinést Range Rover Evoque kabriolet. Dá se říct, že plátěná střecha mu vizuálně moc v nesloženém stavu nepomohla. Uvnitř jde však o solidní standard. Jízdní vlastnosti zaostávají za Mini, ač jde přibližně o stejnou třídu. Nicméně v létě může jít o velmi zajímavou variantu pro příznivce kabrioletů. Nikdo jiný terénní auto se stanem místo střechy nenabízí. Jen ta cena….

  Subaru přivezlo model Levorg 1.6 s benzínovým motorem a výkonem 170 koní. Dá se s ním asi žít, ale vzhledem k tomu, že nejde o žádné dělo a kroutící moment se dostavoval všelijak, bylo i toto auto zklamáním. Dá se však s jistotou říct, že jistě najde své příznivce díky své čtyřkolce a velkému prostoru uvnitř. Pokud jde o interiér, doznal jistého pokroku proti starším modelům od Subaru.

  Ford Edge je již relativně velké SUV a dá se s ním asi žít. Obstojí v porovnání například s minulou generací BMW X5, vynecháme li dražší motorizace u bavoráku. Relativně dobrý posez vysoko nad silnicí dává pocit bezpečí, zpracování není špatné, ovšem i tady je cena limitující.

 Nový VW Tiguan byl šokem. Jeho dieselový dvoulitr je lenoch, uniformnost koncernu je na interiéru znát a nuda z něj uvnitř přímo čiší. Nejede, v zatáčkách si dáváte pozor a zvenku vypadá mnohem lépe, než předešlá generace. Snad jen solidnost provedení přihrává více bodíků. A jeho praktičnost pro běžnou rodinu.

  Nakonec přišla lahůdka v podobě SUV od Jaguaru. No..lahůdka. Dvoulitrový diesel měl s váhou tohoto jinak krasavce docela dost práce, o sportovním svezení nemohla být řeč. Solidní interiér ovšem napoví, že před divadlem budete asi za frajera. Nicméně od proklamovaného sportovního vozidla v rámci své kategorie bych čekal více. A cenovka to zazdí úplně.

  S kolegou jsme se shodli, že interiéry vypadají až na Mini velmi podobně, jako by měly jednoho architekta.  Jízdní vlastnosti nenadchli, opět se lišilo pouze Mini. Je však si třeba uvědomit, že autor tohoto článku se většinou pohybuje ve vozidlech s výkonem daleko přes 500 koní. A o tom to je. Malý výkon prostě umožňuje daleko menší pocit bezpečí. Máte li dostatečně silné auto, velké části průšvihů ujedete. Odpovídají li podvozek a brzdy výkonu, můžete si jízdu užívat, tedy i tu pomalou a poté přechod do rychlé. U moderních strojů, u nichž převažuje snaha ušetřit palivo za každou cenu,  radost mizí. Jistě, můžete jezdit na hranici povolených rychlostí, dokonce ji překračovat, jen nepočítejte s tím, že se u toho budete řehtat blahem.  Opak je pravdou. Postupně nám totiž berou radost z života tím, že se začala vyrábět nudná, přetechnizovaná a v mnohém omezená vozidla. Sice dobře vypadají, ale image je na nic. Auto buď vzbudí emoce, nebo jde o pouhý dopravní prostředek. A výrobci a legislativa dělají vše proto, aby nás jezdění přestalo těšit.Takže jsem se zase rád vrátil do své garáže a očima polaskal sporťáky, které mají sice své roky, ale umí to, co žádná z vyzkoušených novinek.   Tedy…pobavit. Stačí je nastartovat.

J3.K