Být řidičem je provinění…

  Spory se týkají dvou věcí. První je blížící se povinný přechod na elektromobilitu. O té jsme již mnohokrát psali, nicméně zopakujme si to. Výhodou elektřiny použité v automobilech je dostatečný výkon, velký kroutící moment, tichý chod a možnost lepšího rozložení hmotnosti. Opakem, tedy nevýhodou je velmi krátký dojezd, delší doba dočerpání energie, horší vlastnosti topení a velmi problematické používání v oblastech, kde není dost elektřiny ani pro domácnosti. Dále riziko požáru či elektrického výboje, přičemž uhašení takového vozidla je téměř nemožné. Co nás může potkat v budoucnu? Rychlost dobíjení se zvýší. Dojezd se prodlouží. Hustota dobíjecích stanic se zlepší. Oproti tomu se i díky uzavírání uhelných a jaderných elektráren zdraží ceny elektrické energie, navíc jí bude málo. Zdroje vzácných kovů potřebných k výrobě baterií nejsou nevyčerpatelné a ekologická zátěž spojená s výrobou a likvidací akumulátorů se zmnohonásobí. Budeme potkávat daleko více vozidel postávajících u krajnice a čekajících na pomoc v podobě pojízdných nabíječek. Dá se očekávat, že elektroauta budou daleko snadněji dálkově ovládaná a při dalším průniku autonomních systémů řízení budeme odkázáni na libovůli řídících elit. Ve výbavě budou černé skříňky, dle jejichž záznamů Vás budou pravidelně prověřovat, neboť budou automaticky odesílat informace do ústředí, to i včetně kamerových záznamů Vaší jízdy. Jestliže dosud byl automobil symbolem nezávislosti a částečně i údspěchu, stane se do deseti let nástrojem k ovládání jednotlivců i davu, dojde na jeho sdílení a nikoliv vlastnictví. Tvůrci nových emisních limitů snažící se o konec výroby spalovacích motorů ignorují nevýhody zavádění elektrifikace osobní dopravy a připravují lidstvu částečný návrat do středověku. Tato změna je jednou z těch, které vedou k oklešťování svobod a zúžování prostoru pro každého z nás.

  Druhým sporným bodem jsou pravidla. Většinu z nich lze v klidu odsouhlasit a většina řidičů se na nich shodne. K dohadům dojde u bodovacího systému, který patří k zásadním restrikcím vedoucím k buzeraci obyvatelstva. Velmi přísné tresty vycházející z možného porušování utažených pravidel, zneužívání moci a zároveň snaha vybrat co nejvíce peněz z kapes řidičů jsou v důsledku pro celý motorismus kontraproduktivní. V lidech je zasetý strach z toho, že přijdou o řidičský průkaz. Nemusíte být pirátem silnic, přesto se snadno vybodujete. Plno řidičů více, než samotný provoz, sleduje tachometr, také kraje silnic, kde stojí policisté ukrytí s radarem, při zaznamenání jakékoliv pohybu žluté reflexní vesty šlapou na brzdu, byť ji má na sobě dělnék za svodidlem. Přestože by tedy měla nehodovost klesat, není tomu tak. Je velmi snadné svádět smrtelné nehody na vysokou rychlost. Respektive na nepřiměřenou. Tou je totiž každá, kdy nestihnete zastavit před překážkou a je jedno, jedete li 150 nebo 30. Přitom se opět absolutně ignorují skutečné příčiny nehod. Těmi mimo nepozornosti jsou nekvalitní silnice včetně úplně nesmyslně osázeného stromy či neupraveného blízkého okolí, degenerace řidičů naučených na to, že za ně auto plno situací vyřeší samo, což ne vždy vyjde, dále rozmach mobilních komunikačních zařízení, nezkušenost vyplývající z toho, že řidičák má téměř každý. Skokové snižování nejvyšší povolené rychlosti způsobilo další likvidaci správných řidičských instinktů a návyků. Zcela upřímně, dálničních 130 km/hod je prostě nuda, při které se soustředit jen na řízení je často na hraně možností.

  Řada vynikajících řidičů Vám vysvětlí, že při této rychlosti a jízdě na dlouhou vzdálenost rádi předají řízení manželce, protože samotní by usnuli. Ve chvíli, kdy můžete Německem místy letět i hodně přes 200km/hod, rázem procitnete a pečlivě sledujete každý pohyb čehokoliv v okolí vozidla. Nejen že zkrátíte dobu jízdy, ale navíc jste méně unavení, přestože se soustředíte. Máte li  k tomu konstruované vozidlo, je omezování rychlosti naprosto zbytečné za předpokladu, že autoškoly opouští noví řidiči se znalostmi pravidel a zákonitostí provozu na solidní úrovni. Přitom právě tady se ozve řada těch, pro které je volant překážející součástkou a začnou vehementně obhajovat všechna omezení. Jistě, pokud se bojíte jezdit rychle a nechcete se zdokonalovat třeba při volných jízdách na okruhu, jezděte tak, abyste své auto zvládnuli. Ale zároveň se naučte uhnout rychlejším, není to žádná ostuda. Pokud si myslíte, že by aktivní omezovače rychlosti byl dobrý nápad, pak vězte, že autům a jejich používání vůbec nerozumíte. Nehody způsobené nemožností ovládat své auto budou tragické a povedou k dalšímu omezování jejich používání. Nakonec budeme jezdit v autovlacích a jen rebelové občas vytáhnou někde na louku svou jinak v garáži ukrytou krosku.

 Je to jako se vším. Na jedné straně svobodomyslní jednotlivci žijící s krásnou představou o svobodě pohybu, dýchání a konání, na té druhé dav spokojený s tím, že existuje mnoho nástrojů na jeho ovládání.  Jistě, zákony by se měly dodržovat. Jenže jich je tolik, že omezení jimi zadaná už dávnou přesahují chápání lidí s vyšším IQ, případně těch, pro které je žít pod neustálou hrozbou postihů neúnosné. O pokrok společnosti se vždy starali ti, kteří z davu vybočovali. Každý má určité právo najít si svou cestu. Možnost být lepší, výjimečný a od davu se odlišující, prožít jistý proces individualizace, to vše bylo vždy prvkem pokroku a úspěchu. Oproti tomu zařadit se do davu je sice pohodlné a nudné, zároveň to není o moc bezpečnější. Jistě, dá se oponovat, že soukromá automobilová doprava není vhodným příkladem. Není tomu tak. Kdyby dosud platil praporkový zákon, kdy před každým autem běžel běžec a máváním praporků upozorňoval na blížící se motorovou bestii, nikdy bychom neměla tak krásná, rychlá a bezpečná vozidla. Není to poprvé, kdy zpátečníci vrací pokrok zpět. V době, kdy se podařilo dostat dieselový motor na pomyslný vrchol dokonalosti, přichází po 100 létech jeho vývoje zákaz.  Následovat má benzínový.  Možná Vám to je jedno. Ale jde jen projev síly a demagogie. Bodový systém, nesmyslná všudepřítomná omezení a buzerace jsou průvodním jevem vzestupu elit a jejich pocitu nedotknutelnosti. Nejde o žádnou bezpečnost, jde o to ukázat, kdo je tu pánem. Sluhů ochotných do nekonečna ohýbat hřbet a užitečných idiotů radostí se dusících z toho, že mohou spolušikanovat, máme u nás mnoho. Zákony a změny mají smysl, posunou li nás vpřed. Vznikají li jen proto, aby byly, pak jsou zbytečné. Nechceme skákat z okna jen proto, že nám to přikazuje zákon. Co vzít zase rozum do hrsti? Tedy i za volantem.

J3.K