Dálnice

  Životnost silnic a dálnic má své omezení. Jestliže ve Východním Německu sloužily komunikace vystavěné za 2.světové války až do sloučení obou částí této země, ostatně jízdu po ,,panelce´´ směrem na Berlín nelze zapomenout, připomínala jízdu po pražcích, pak z toho lze odvozovat, že kdysi se stáří takové dálnice pohybovalo kolem 50ti let. Novodobí inženýři jsou vystaveni většímu tlaku v tom, že rapidně vzrostla hustota dopravy. Oproti tomu mají výhodu v kvalitnějších materiálech a technologiích, takže by schopnost udržet kvalitu jízdy na solidní úrovni po delší dobu neměla být problém. Opak je pravdou.

  Automobily jsou vývojem stále pohodlnější a luxusnější. Podvozkové systémy se sice liší dle typu a značky vozidla, ale i ty nejběžněji prodávané modely jsou v porovnání s historicky staršími na vysoké úrovni. Absorpce nerovností je tak poměrně dobrá a zlepšuje se navíc souběžně s cenovkou auta. Nejmodernější luxusní vozy s vzduchovým pérováním nabízí pocity podobné těm, které zažíval Aladin na létajícím koberci. Nerovnosti a výmoly jsou pak pro pasažéry méně pozorovatelné, tedy pokud v jámě nezůstane rovnou celé kolo. Následné poškození a jeho oprava se poté stává vysavačem nikoliv drobných z peněženky majitele vozidla.

  Daleko horší je, sedíte li ve sportovním voze, nejhůře v supersportu. V tu chvíli pečlivě vybíráte, kudy jet. Řada silnic nižší třídy patří u nás do kategorie tankodromů, těm se musíte prostě vyhnout. Neskutečně zfušované záplatování výmolů, absence vhodných strojů nahrazených lopatou a potrhané krajnice vytváří nejednotný povrch nekompaktibilní s tvrdším nastavením podvozku. Jízdou po takové komunikace trpíte Vy i Vaše auto. Požitek z jízdy (ano, to ještě existuje) se tak vytrácí a na scénu přichází obava o stav vozidla po absolvování takovéto vyjížďky. Pokud si však myslíte, že se stačí vyhnout cestám mezi poli a vrátit se na dálnici, mýlíte se. Naše dálnice jsou systematicky udržované ve stavu rozpracovanosti. Proslulá D1 patří opravdu k světovým unikátům. Její rekonstrukce je nekonečným seriálem na pokračování, kterému závidí i herci z nováckého seriálu Ulice.

  Bohužel je třeba konstatovat, ani nově opravené úseky nejsou pro supersporty ničím jiným, než prostou roletou. Technologie tvorby betonového povrchu má nějakou chybu, protože podíváte li se pečlivě, výsledek je prostě obdoba staré klasické valchy. Najedete li na novou D1 se svým tvrdším podvozkem, připravte se na drkotání zubů a nepříjemnou frekvenci ran trvající po celou dobu jízdy po proslulé spojnici mezi Prahou a Brnem. A to by se člověk musel rozčílit i nad úsekovým měřením v rozestavěných částech a neskutečně tvrdému kalibrování kamerového systému neodpouštějícím ani 5km navíc. Toto ,,mýtné´´ je zločin na motoristy a neustálé sledování tachometru způsobuje i nehody.

  Donedávna bylo daleko nejpříjemnější jet z Prahy směrem na Rozvadov. Bohužel i na D5 se začíná projevovat věk a stává se permanentní houpačkou. Některé hupy připomínají katapult a smutné je, že se na svých místech nachází i desítky let. Platí to o začátku a konci několika můstků, především ten mezi Rokycanami a Plzní je výživný. Není však osamocen. Jde o místo, kde si v  SUV připadáte ohroženi. Na závěr je možná dobré říct, co s tím. Tedy, lidé odpovědní za stav silnic by neměli mít jiné služební vozidlo, než supersport. Pokud si myslíte, že je nemyslitelné, aby ministr dopravy Ťok vyfasoval drahé porsche či lamborghiny, vězte, že náklady na jeho pořízení by se záhy vrátily. Kdyby denně musel absolvovat aspoň 300 km po našich dálnicích, a ne v luxusní limuzíně, začal by daleko více přemýšlet o tom, co dělá špatně.  A je třeba si přiznat, že pokud jde o silnice, tak se mu skutečně nedaří. Otázkou pak zůstavá, proč to jinde jde.

J3.K