Geniální myšlenka…

   Už výběr provozovatele mýtných bran zajišťující nejen neustálý příliv financí do státní pokladny, ale zároveň do té patřící společnosti Kapsch, opět probíhal všelijak. Zfušovat takto důležitou záležitost lze pouze tehdy, jsou li dotyční úředníci řádně odměněni. Je až s podivem, jak snadno si ministerstva dopravy a financí nechávají protékat miliardy mimo své účtu.

  Nechme však stranou výpalné, které se platí většinou za cestování především po D1. Lze považovat za trestné chtít nekřesťanské peníze za pohyb po tankodromu, ale na úhradu této cesty jsme si už zvykli. Dokonce všichni chápeme, že po mnoha létech přehlížení stavu této hlavní spojnice Čech a Moravy je třeba konečně něco dělat a dálnici uvést do provozuschopného stavu. Opravy sice trvají dlouho, nasazení techniky a lidí je nedostatečné, ale je to pořád lepší, než silnici nechat úplně rozpadnout. Čekat zázraky v prostředí našich politiků a s nimi spřízněných manažerů by bylo naivní.

  Dan Ťok je však naprosto sveřepý a přišel s geniální myšlenkou. Za kolony na dálnici mohou rychle jezdící řidiči. Samozřejmě ti v osobních vozidlech a dodávkách, protože kamióny je velmi snadné kontrolovat. Stačí nahlédnout do záznamových zařízení a každé překročení povoleného limitu potrestat. Což si řidiči nákladních vozidel dobře uvědomují a opravdu neporušují zákony ani náznakem. Důsledkem je několikakilometrové vzájemné předjíždění, při kterém se rychlost obou liší o 2km/hod.

  Takže za vše mohou řidiči, kteří si dovolí jet rychleji, než stotřicet. Ti totiž způsobují pohromu tím, že zdržují ostatní. Nelze přehlédnout skutečnost, kterou je téměř jistota účasti kamiónu při každé dopravní nehodě na D1. Nikdo se nezabývá zjišťováním toho, co dělají jejich řidiči za jízdy. Daleko větším nebezpečím je jejich aktivita za volantem, která se ne vždy týká sledování provozu před sebou, vedle sebe a už vůbec ne za zádí. Být velkým pro ně znamená být neomezeným vládcem prostoru mezi svodidly, takže koukat na televizi za jízdy je tím nejmenším prohřeškem. Ignorace potřeby nechat prostor i těm ostatním je někdy natolik nebezpečná, že už samotné přiblížení se k mastodontovi na kolech zkušeného řidiče přinutí být ve střehu a rychlé předjetí je životně důležité.

 Ministr dopravy si však myslí něco jiného. Nejdříve nechal nainstalovat radary v zúženém místě před sjezdem na Masarykův okruh, což sice znamená jisté zpomalení, nikoliv však menší riziko nehody. Ale budiž. Nyní se však rozhodl řidičům nic nedarovat ani na jiných úsecích a už se shání po někom, kdo by další úsekové radary nainstaloval na mýtné brány. Výběr pokut za překročení stotřicítky je prostě natolik lákavá představa, že jde o velmi předvídatelný další represivní krok. Někteří možná namítnout, že v podstatě o nic nejde, neboť zákonem určený limit pro jízdu po dálnici je daný, většinou jsou to však ti, kteří se drží ve 120 km/hod v rychlém pruhu a tvrdošíjně trvají na tom, že se pohybují bezpečně. Z tohoto pohledu lze s Ťokem souhlasit, a ostatní jsou zlí a oškliví. Realita je však jiná. Zásadou pro odstranění nebezpečí je nikoliv rychlost vozidel, ale plynulost jízdy. Také ohleduplnost, schopnost vnímat provoz z více stran a nebýt přehnaně ambiciózní.

  Výchova řidičů u nás je usměrňována nařízeními a postihy. Ty jsou namířené výhradně proti těm, kteří jedou rychleji, nikoliv nebezpečněji. A ministr Ťok se přidává na stranu těch, pro které je důležitější se pohybovat sice dle litery zákona, ale často na hraně bezpečnosti. Tam, kde už nestačí vyhozené milióny za maskovaná policejní vozidla, bude nasazena elektronika a budeme hlídání úplně na každém metru. Jen přemýšlím, nebylo li by užitečnější zalepit pár děr na silnicích někde ve Vašem okolí. Soustředění se na polohu ručičky často brání pozorování všeho ostatního. Nicméně se Danovi Ťokovi podaří jedna věc určitě. Sníží hustotu provozu na D1. Já na ni už nevjedu.

J3.K