Jdou po nás

 Spalovací motory nejsou součástí pouze automobilů, běhají v motocyklech, letadlech či lokomotivách, lodích a generátorech. Nejdeme je v motorových pilách i v jiném nářadí, traktorech, kombajnech. Existují v mnoha podobách, od benzínových přes dieselové, bioethanolové, čtyřtaktní, dvoutaktní, rotační, proudové. Liší se v počtu válců, jejich uložení. Ta rozmanitost je fascinující a dokázala z mužů udělat nadšence a milovníky techniky, z žen poté i přes jejich sporné schopnosti v oblasti fyziky a matematiky uživatelky vozidel a obdivovatelky chlapů zvládajících pekelné stroje. Existují samozřejmě výjimky, kdy je muž lemplem za volantem a žena dokáže být lepším řidičem než většina mužů, ale v zásadě motorová vozidla nahradila koně, jejichž chov a jízda na nich patřily k náplni především mužských životů. Auta jsou však natolik univerzálním nástrojem, že už dávno neexistuje důvod, proč by je nepoužívali všichni. Tedy s výjimkou Saudské Arábie, kde k tomuto poznání došli nedávno a svěřit ženě volant do ruky považovali za nábožensky nezodpovědné.

  Nadšení pro motorismus tak vyústilo nejen v běžné užívání, ale stalo se synonymem pro zábavu, krásu, umění. Vzniklo mnoho sportovních odvětví, existují výstavy elegance, řada výtvorů známých značek nikdy ani pořádně nejezdila a stojí v soukromých sbírkách, přičemž jejich cena stoupá do závratných výšek. Skuteční fajnšmekři však milují dunění motorů, mechanickou árii a pohled přes volant vpřed zároveň při vnímání pocitu rychlosti a někdy i méně koordinovaného pohybu bokem. Někteří závodí, jiní prostě jezdí. Dále tu máme ty, pro které pohladit naleštěnou kapotu veterána je něčím, co nezažijí ani při doteku krásného pozadí partnerky. Automobily a motocykly jsou prostě pro některé z nás vášní, bez které by život byl nudným a nezáživným. A spojí li se nadšení pro jízdu, technickou dokonalost a vnímání ladných křivek, vzniká láska na celý život.

  Posledních 20 let však mění mnohé. Součástí těchto změn se stal hon na čarodějnice v podobě hledání možností, jak lidem život co nejvíce otrávit. Vymyslela se migrace, vytvořila jakási pseudopohlaví, muži se přeměňují na ženy a ženy opačně. A protože to není dost, přišli idealisté schopní všude chodit pěšky vymýšlet, jak utáhnout další šrouby. Lidé typu Bursíka, pro kterého je auto nutné zlo, protože k němu nemá žádný vztah, se rozhodli jej vymazat z historie lidstva. Množí se tedy zákazy, zvyšují daně, potírají se přírodní a fyzikální zákony. Přestože inženýři a motoráři dokázali maximálně eliminovat dopad používání motorových vozidel na životní prostředí na minimum, idioti nechápající dopad vlastních ideologických představ ignorují tuto veškerou snahu a pokračují v represi motoristů i výrobců. Postupně zužují možnosti používání klasických vozidel a vnucují nám podstatně ekologicky méně přínosnou elektromobilitu. A to za každou cenu, byť je neskutečně vysoká. Navíc je zneužívána k tvorbě vlastních obrovských zisků, viz poslední krok francouzské vlády, která úroveň daní za výkonnější vozidla posunula do nehorázné výše. Je s podivem, že se tomu nikdo aktivně nebrání, protože toto směřování ekopopulistů si již říká o skutečnou revoluci.

  Jako většina evropského zla, i to eko přichází z Německa, respektive má germánský původ. Dieselgate, která odstartovala hon na naftové motory, vzešla z německého výrobce VW. A Němci zvyklí si z historie pravidelně sypat popel na hlavu stojí v čele těch, kteří v rámci vlastních prohřešků a jejich nápravy dělají věci ještě podstatně horší. Přestože odhalení podvodů Volkswagenu v USA mělo především politický dopad a šlo o jistou pomstu a za německý odklon od americké ,,přívětivosti´´, skutečná příčina se moc nezmiňuje. On totiž negativní dopad na americkou přírodu plynoucí z jízdy v německém dieselu je nulový, takže důvodem k obřím pokutám a následné likvidaci automobilek muselo být něco jiného. Němci si to však vzali opět po svém a i díky svému vlivu na Evropu patří k těm největším potíračům automobilového průmyslu a používání jeho výsledných produktů, byť dlouhodobě patřili k nejprogresivnějším a nejkvalitnějším výrobcům na světě. Jako už poněkolikáté v historii jsou schopni pro vlastní ideologii jdoucí ode zdi ke zdi zlikvidovat něco, co lidstvo nějakou dobu budovalo. A budou ji prosazovat tak dlouho, dokud buď nedosáhnou svého, nebo nedostanou přes….hubu. V minulém století se jim to podařilo hned 2x.

  Postupná likvidace lidské radosti z vlastnění a používání vozidel pokračuje. Snižování mobility se nejvíce dotkne starších lidí, dále těch s nějakým postižením, kteří nejsou schopni již nachodit denně 10km. To platí především ve městech. Dále podnikatelů, zásobování a rodičů s menšími dětmi. Toto se dá v menší míře eliminovat malými městskými elektromobily, byť za cenu obrovských nákladů. Nejen pořizovacích na vozidlo, ale po zdražení elektrické energie i na provoz a konečnou likvidaci. U větších vzdáleností jde o ztrátu pohodlí, prodloužení času na dojezd a potřebu po dobu dobíjení těch nesmyslností někde pobýt. Neuvěřitelnou idiocií je ve finále existence nabíjecích stanic poháněných dieselovým agregátem. Ty neexistují pouze v závodním depu elektrických sporťáků, ale i v reálném světě, kde je nedostatečná elektrická síť.

   Sloučení vysokých daní, zdražování elektrické energie, rozdílná cena při parkování, neumožnění vjezdu ani těch nejmodernějších aut se spalovacím motorem do některých oblastí, mnohé další zvýhodňování elektromobilů, to vše je důkazem toho, že jde o umělou bublinu, která až praskne, bude připomínat tsunami. Bohužel odpovědní jsou zároveň nedotknutelnými. A nám milovníkům aut, rychlosti a kvalitního zvuku linoucího se z koncovek výfuku vycházejícího z pořádného motoru nezbývá nic jiného než se slzou v oku vzpomínat na dobu, kdy jsme křižovali s láskou celou Evropu a vnímali tu krásu na silnici i kolem ní. Tedy pokud se nevzepřeme a nedokážeme otočit běh dějin směřujících do jedné velké….díry. Je mnoho důvodů k tomu, abychom přestali poslouchat vše, co nám je předhazováno jako nezvratné.

Jindřich Kulhavý (J3.K)