Legendy 2018, opravdu?

  Samotné vstupné slibovalo nevšední zážitky, protože u její výše se podlomila kolena i otrlým rodičům a milovníkům automobilismu v poslední fázi před svým zánikem a přechodem k trapné éře elektromobilů a automních příšerek pohybujících se bez závislosti na šikovnosti řidiče. Představa, že svůj osud vložím do rukou šílených programátorů, je opravdu smutná, až tragická. Stále doufám, že se jednoho dne probudím a dočtu se, že všichni propagátoři elektromobilů jezdících mimo nejvytíženější části měst byli přemístěni právě do bohnického areálu a tvůrcům autonomního řízení byla zakázána činnost s podmínkou na 300 let. Vraťme se však k vstupnému. Zcela upřímně, jde o nejhorší investici do motorismu od dob, kdy si tuneři montovali na své škodovky neonové podsvícení pod prahy. Jeho výši neopodstatnily ani jedno Pagani Huayra (https://www.youtube.com/watch?v=O-e_iroydDc) a nádherný produkt společnosti Mercedes AMG Project One, tedy auta, která běžně nevidíte.

  Velko část vystavených strojů totiž můžete běžně potkat na silnici nebo je zahlédnout na závodním dni, případně je najít při jiných motoristických akcích menšího významu. Na Legendách si na ta nejlepší auta ani nesáhnete, natož aby jste si prohlédli interiér zblízka. Ono je to pochopitelné, kdysi jsem zapůjčil svou Ultimu GTR na výstavu podobného rázu a když jsem tam přišel, lezla do ní 80ti kilová baletka v podpatkách a rýhu po nich jsem odstraňoval ještě za týden. Nicméně šlo k těm nejlepším autům dát obrazovku s videem, které by napovědělo o unikátech více.

  Výstava absolutně nevyužila možnosti oslavit aktuální sedmdesátiny automobilky Porsche. Tato ikona mezi sportovními značkami je čerstvým jubilantem, a kdyby organizátoři trochu přemýšleli, mohli právě tuto událost využít nejen k oživení celé akce, ale zároveň jí dát tímto smysl. Navíc porsche má mnoho majitelů, existuje více variant, především devětsetjedenáctky mají plno variant a je možné z nich dostat neskutečné výkony. Přes 700 koní z postaršího Turba dělá něco, čemu se řada vystavených červených modelů Ferrari jen s úctou pokloní. Navíc ani vzpínající koník se nedočkal nijak zvláštní pocty a stál v rohu a bez náležité dávky nadšení a zvýraznění tradice. Přitom vlastnit ferrari je pocta, kterou si v životě nezaslouží každý a měli li jste ho, máte na co vzpomínat. Včetně řady nabobů ve ferrari jezdících. Což neznamená, že mezi majiteli této sportovní klasiky nenajdete nadšence, pro které nejde o výkladní skříň, ale o krásný kus techniky vhodné k přemísťování. Ferrari v Pařížské je smutná skutečnost a na proslulém Nürburgringu ho téměř nepotkáte, tam jsou naopak doma automobilky Porsche a BMW.

  Zbytek exponátů už byl poházen relativně bez ladu a skladu, rozsáhlost prostoru pro AMG a Mercedes byl v kontrastu s tím, jak parkovali majitelé ostatních vozů. Snad jen krátká závodní trať přitahovala diváky oprávněně, na malém prostoru si někteří zkušení piloti dokázali pohrát se silou svých speciálů. Celodenní program nabízel jistě mnohem více, ale opět narážel na stísněnost prostoru a jeho nereprezentativnost. A když přišel přívalový déšť, na který šlo reagovat jen úprkem, dalo se konstatovat, že utracené peníze byly hozené do kanálu.  Říká se to těžko, předešlé ročníky byly zajímavější, jenže organizátoři se ne vždy chovali k vystavovatelům s úctou, takže jejich zájem o spolupráci opadnul. Na první výstavu jsem dodal dva vozy, na druhou jedno a už nikdy se nikdo neozval ani s poděkováním, přestože vše bylo v mé režii, tedy včetně přepravy. Právě v tom je důvod snižujícího se zájmu i kvality. Chcete li tedy zajít, udělejte to, toto je čistě názor autora článku. Jen se zdá, že organizátoři to letos prostě nezvládnuli.  Dalo by se za vysoké vstupné čekat více. Výstava trvá ještě dnes.

J3.K