Něco dobře, něco špatně…

  Jedním z dalších počinů je návrh změn v zákonech týkajících se dopravy. V době, kdy Němec organizuje blokády Prahy a pomocí hlupáků neznajících fyzikální zákony a základy mechaniky, aniž by to někomu ze schopných tomu zabránit vadilo, je trochu úsměvné, s čím poslanci přichází. Pozitivní věci jsou sice vnímatelné, ovšem více je třeba si všímat vzestupu represe směřované proti řidičům. Zatímco se po magistrále v klidu a beztrestně promenádují magoři otravující řidiče nesmyslnými a neekologickými požadavky na maximální rychlost ve městě stanovenou na 30km/hod, jsou řidiči trestáni za snahu projet zátarasy, přičemž jsou jejich auta poškozována individui skákajícími jim i na kapoty. Místo zatčení a zrychlenému soudnímu řízení, které by pseudodemonstranty přemístilo ze silnic za mříže, jsou tito tolerováni a je s nimi vedena diskuse. Laxnost policistů a městských úředníků je tak i přes nebezpečnost jednání těchto defétistů alarmující a je otázkou, kdy se řidiči naštvou a někoho přejedou.

  V kontrastu s výše uvedeným je normálními uživateli vozidel dlouho vyhlížené zvýšení nejvyšší povolené rychlosti na dálnicích. Současná moderní vozidla s výjimkou technologicky zastaralých elektroaut jsou stavěna na rychlosti mnohem vyšší, než je stotřicítka. Ve stopadesáti si nejen v BMW. ale i v Superbu připadáte komfortně a nelze namítat ani to, že by v ní auta měla vyšší spotřebu. To opět neplatí pro elektroauta, ale to je jiná kapitola a museli bychom se od základu podívat na to, jak moc tento tak protěžovaný nesmysl dokáže být dlouhodobě efektivní. Dojezd aut s elektromotorem klesá s vyšší rychlostí rapidně a ani dosud platná maximální rychlost jim nepomáhá překonat či dohnat praktičnost spalovacích motorů. Navíc na dálnici jede s elektroautem jen idealista nebo člověk mající mnoho volného času na jeho trávení u nabíječky. Takže stopadesát na dálnici je první dobrý počin této vlády za dobu jejího exhibování ve Strakovce. Bohužel se obáváme, že stále bude na dálnicích převažovat omezení rychlosti.

  Druhým pozitivem je řidičák od sedmnácti s mentorem na sedadle spolujezdce. Kdo měl odvahu a posadil své patnáctileté děti do miniaut, naučil je zodpovědnosti. Je třeba si říct, že rychlost 45km/hod, kterou jezdí, je nebezpečná ne proto, že by byla vysoká, ale tím, že jsou brzdou provozu. Ale při troše snahy a smyslu pro porušování zákonů se dá přidat na výkonu a udělat z nich trochu svižnější stroje. A paradoxně tím bezpečnější. Je fajn pocit, když jsou Vaše děti základní školou ještě povinné schopné samotné dojet do školy, na trénink či nakoupit. Kdo to ze strachu nezažil, moc svým dětem nevěří. Ve Francii je to naprosto běžné. A jde o výborný trénink před vstupem za volant dospělých aut.

  Tím pozitiva kolem dopravy končí. Teď bude velká část z vás nesouhlasit. Je vám totiž dlouhodobě vnucováno, že musíte dodržovat všechny zákony, byť jsou často deprimující a nesmyslné. Pásy jsou dlouhodobě povinností, přestože jejich funkčnost je diskutabilní, snad s výjimkou spolujezdce vepředu. To ale není důležité. Připoutat se by mělo být otázkou pro každého jednoho řidiče. Chcete ho používat, jste zodpovědný sám k sobě. Sice možná díky nim uhoříte, utopíte se, je pár dalších situací, kdy Vás mohou zabít nebo tomu pomoci, ale ok, je to Vaše rozhodnutí. Nepoužijete li je, je to Váš život, který prožíváte, můžete ho zakončit nebo prodloužit. Pokud pásy nesnášíte, prý porušujete pravidla. My tvrdíme, že jste svobodný a je Vám ubíráno právo na rozhodnutí. Další spornou otázkou jsou dětské sedačky. U miminek není pochyb, že jsou účelné. U větších dětí… jak kdy. My jsme prožili dětství prosezené na tunelu vzadu uprostřed či prospané na zadních sedačkách. Teď jsou často desetileté děti pokroucené v nesmyslných polohách, otlačené a naprosto nepřirozeně trávící čas na delších cestách. Do sportovních aut autosedačky často ani nedáte (třeba Porsche 911), podsedáky jsou tam jen nebezpečně narafičené a zadní sedačky jsou i tak stvořené rovnou a maximálně pro malé děti. Přesto za umístění dítěte bez dětských sedaček hrozí 6 bodů.

 Chápu, budete li nyní ,,prskat“, ale ten, kdo toto píše, ví velmi dobře, o čem mluví, a jeho děti se bez autosedaček dožily dospělosti, poté přežily i skútrauta s maximálkou přes 90km/hod, první roky na motorkách a naopak byl jako spolujezdec u toho, když dítě v autosedačce přišlo jako jediné v autě při čelní nehodě v solidní rychlosti vzadu k úrazu. Přesto ano, dětské sedačky jsou diskutabilním tématem a opět by mělo záležet na rozhodnutí řidiče a rodiče. Zkušenosti jedněch budou kolidovat se zkušenostmi druhých a je třeba připomenout doby, kdy auta byla křehká, jezdila i 160 km/hod, pásy a autosedačky nebyly a jejich majitelé byli svobodnější než ti současní. Bodový systém je jen další represe občanů a systém postihů pouze další výběrem peněz. Naopak zaostává výchova v autoškolách, kdy jsou na silnici vypouštěni naprosto neschopní a nepřipravení jedinci. Všeobecně lze konstatovat, že současná generace většinou jezdit neumí, a naopak ti starší jsou mnohem schopnějšími, tedy dokud jim slouží zdraví. Můžete nesouhlasit, ale to je každodenní realita a je pravdou, že nejde o univerzální skutečnost, protože blbce potkáte v každé věkové skupině.

Jindřich Kulhavý