Někdy se zdá, že se moc nepřemýšlí…

  Vývoj posouvá automobily do teritoria počítačů více, než tomu bývalo kdysi. Přesto lze říct, že intuitivní činnost s ovládáním elektronické výbavy čtyřkolých miláčků je často nemožná a plno schopností a možností výbavy nacházíme omylem třeba i po letech vlastnictví. Někdy ani tehdy ne.Vzpomeňme si na jednoduchost většiny předválečných veteránů, jejich mechanika vyžadovala nejen precizní techniky, obráběče a svářeče, ale také trpělivost a ochotu něco so opravit od svých majitelů.  Zvednutá kapota u auta na kraji silnice nebylo nic neobvyklého, přesto doteď obdivujeme tehdejší smysl pro detail a kvalitní práci.

  Poválečné stroje byly už kousek dál, válka vždy přinese skokový pokrok ve vývoji čehokoliv a u automobilů to platilo dvojnásob. Pásová výroba už byla továrníkům vlastní a z vrat fabrik vyjíždělo větší množství aut, která se postupně stala měřítkem nejen luxusu, ale spíše úrovně celé země. Tomu také odpovídalo zadání konstruktérům. Postupně mizí krásné detaily, individualizace se stává výsadou nejmajetnějších, později přichází doba tunerů, kteří se snaží svá vozidla odlišit od ostatních. Na silnicích bylo možné potkat cokoliv, některé výtvory byly přímo tragikomické. Vývojová oddělení se snaží budoucí zákazníky zaujmout designem, funkčností, jízdními vlastnostmi, spotřebou a možností přidat výbavu a doplňky.

  Úkol zná jasně. Vše pro výrobu připravit tak, aby se vyrábělo levně, prodávalo se solidně, a pokud možno, bez velkých průšvihů. Ne vždy se to však daří. Vynecháme li podvody automobilek s udávanou spotřebou, množstvím CO2 ve zplodinách, lišící se hmotností a různými skrytými závadami, které nutí výrobce svolávat tisíce aut na bezplatné kontroly a opravy, jsou tu i další nepochopitelné náležitosti. Uvedeme pár příkladů. Jen namátkou….

  Automobilka Ford je jednou z nejstarších na světě a vždy patřila k výrazným světovým hráčům. I nyní spatříme mnoho fordů na našich silnicích. Její záběr je veliký a vyrábí pidiauta i velké dodávky.  Pustila se i do výroby minibusů a přiznejme si, že jejich Custom se opticky povedl a směle konkuruje mercedesům i volkswagenům patřícím ke špičce této kategorie. Uvnitř však konstruktéři zapomněli na praktičnost. Tam, kde se u konkurence sedačky různě posunují, skládají, otáčí a přemísťují, Ford většinu z těchto funkcí oželel a odsoudil tak svůj výtvor částečně do role statisty. I když svou cenou je vyloženě pod úrovní německých premiantů, stačilo by tak málo a byl by vítězem pro ty, kteří vybírají dle praktičnosti, ceny a výkonu. Přitom jde o prosté zamyšlení se a ochotu vyhovět zákazníkovi v maličkostech.

  Podívejme se nyní k BMW. Jejich poslední šestkový model se designérům vyloženě povedl. Jde o pro oko lahodící křivky, dokonce i kabriolet se vyhnul estetickým problémům s plátěnou střechou a vypadá úchvatně.  Ovšem s praktičností už je to podstatně horší. A dvě věci jsou naprosto nepochopitelné. Přestože vozidlo patří do pětimetrové třídy, mohutný motor vyplňuje dlouhou příď a zadní část je přizpůsobena potřebě složit někam střechu, uvnitř tak zůstalo relativně málo místa.  Což by u sportovního vozidla nevadilo. Bohužel i přes ochotu obětovat trochu prostoru u zadních sedaček se nepodaří najít ideální polohu předního sedadla tak, aby řidič viděl před auto, zároveň na kompletní přístroje skrz volant a seděl přitom pohodlně. Ať děláte cokoliv, prostě tyto tři věci nelze zkompletovat. Což je s podivem, protože v pětkové řadě toto vše lze naprosto dokonale. Jen pro zajímavost jsme udělali pokus s dětskou autosedačkou. Do kabrioletu ji umístíte dozadu jen tehdy, sundáte li střechu a stáhnete okna. U kupé tato činnost připomínala hlavolam ježek v kleci a prostě jsme ji tam nedali, přestože je ve výbavě její uchycení systémem isofix.

  Mohli bychom pokračovat jistě i dále. Občas prostě hlava nebere demenci, která je zakomponována do různých výrobků. Jistě i Vy máte své zkušenosti a občas se zdá, že konstruktéři nevychází ze svých ateliérů a dílen, čímž přicházejí o běžné zkušenosti. Jejich myšlení zůstává stát na jednom místě. Stali se sterilními stejně, jako například politici. Ani oni už často nevědí, co obsahuje běžný život. Někdy touha ušetřit přináší větší ztráty, než výhody. A občas se selsky zamyslet není prostě na škodu. Ne vše vyřeší vystudování vysoké školy.

J3.K