Od narození k důchodu…

 Většina chlapců je už svým narozením předurčena k zálibě v technice. Ta se pobouzí poměrně záhy, dívky preferují od malička panenky, klukům jsou vlastní hry s modely autíček. Slečny se od raného věku pohybují poblíž mámy v kuchyni, projíždějí regály v parfumériích a ze skříní jim vykukují šatičky, mladí pánové se zaměřují na činnost kolem garáží a dílen, na xboxu se prohání po silnicích v nejnovějších modelech. Samozřejmě se přizpůsobují svým otcům a je li táta příznivcem motocyklů, budoucnost na dvoustopém stroji je nemine, jiní skončí v terénním autě a zbytek inklinuje k těm silničním. Jen někteří mají to štěstí, že je auta nepostihnou, nebo zase naopak, díky podpoře ze strany rodičů se dostanou ke všem dostupným strojům o něco snadněji.

  Pokud má někdo vztah k autům nulový, ušetří v životě obrovské částky a zároveň si ho ulehčí. Zůstane však také o mnoho ochuzen, neboť samohyby umí přinést mnoho radosti, zábavy i trápení. A věřte, že vím, o čem píšu.

   Již od nějakých pěti let kluci začínají poznávat různé značky a typy dle vzhledu, o něco později se přidají sluchové vjemy a v patnácti se nemohou dočkat prvního řidičáku. Dříve se mohli těšit na první JAWU Pionýr, šťastnějším pořídil táta Simsona z DDR. V sedmnácti přesednuli na ČZ 175 a poté v 18ti přišla první odrbaná škodovka. Doba se mění, padesátky motorky zastupuje výběr skůtrů, možností je více v podobě autíček AIXAM a Ligier povolených už od 15ti, o rok později přibudou různé buginy s poměrně silnými motory a v osmnácti už mohou vybírat v bazarech z tolika značek a v cenových dostupných úrovních, že se jim točí hlava.

  Přišla fáze učení se a silnice brázdí mnoho ještě nevyspělých mladíků myslících si, že jim patří svět. Svět se rozdělil na autaře a motorkáře a tyto dvě skupiny splynou většinou až za několik desetiletí. U motorek se vše ještě vyprofiluje směrem k chopperům a silnicím. U aut je to jinak. Přišla fáze tuningu. Stará auta potřebují zkrášlit, aby byla přitažlivější pro dívky a omračovaly soupeře. I když zlatá doba drsných úprav pominula, pořád tu její zbytky jsou. Nedávná míra nevkusu se snížila, akcí pro nadšence je méně a legislativa kolem pravidel silničního provozu nám všem otravuje život, ale aspoň rychlý pruh, hezká kola a třpytivý lak jsou vhodným doplňkem. Pryč jsou doby laminátových nástaveb, obřích křídel a nízkých spojlerů, hlučných výfuků a kol trčících z vyboulených blatníků. STK by udělala zásadní škrt v techničáku a všechny ty ověsy se promítaly do jízdních vlastností přímo děsivě a navíc výrazně zvyšovaly spotřebu, což je při nynějších cenách paliv zásadní věc. Ty doby opravdu uplynuly a novodobí tuneři se soustřeďují na podvozky, chiptuning motorů a designová kola.

  Další cesta skutečných automilců směřuje logicky na okruhy. Možností je posledních pár let více, není tedy problém upravit dostatečně trojkového bavoráka a vyrazit. Peníze začaly téct proudem, porsche ve vedlejším boxu je lákadlem. V tuto chvíli buď skončete, založte rodinu a staňte se taťkou, nebo se smiřte s pouštěním žilou svému kontu, upište se vydělávání peněz a víkendům tráveným na okruzích, v zimních měsících neustálému docházení do specializovaných dílen a ztrátě smyslu pro realitu. Toto období může trvat různě dlouho, bude Vás stát majlant a skutečným výborným závodníkem se nikdy nestanete. Můžete přičichnout k závodům, ale jejich finanční nákladnost je taková, že si na tom z 99ti procent vylámete zuby. A šťastný zbytek, který pronikne do elity, je už natolik starý, že perspektiva první ligy, tedy F1, WRC a ostatní špička je pouze nesmyslnou chimérou.

  Po pár letech kroužení po tratích a několika výměnách svých strojů se dostanete do situace, že si sednete, spočítáte náklady a porovnáte je s pocity. Jen ti tvrdohlaví pokračují, ostatní mají jiné priority. V garážích stojí vedle relativně bezcenného krasavce poprvé i kočárek, a ani seberychlejší supersport v závodním módu se mu nevyrovná. Přesto láska k autům zůstává, jen výjimečně ji nahradí vyšší level v podobě letadla a lodě. Takže nabušený mustang či okruhová M3 se stěhuje do garáže mladších jedinců, samozřejmě s finanční ztrátou, je čas si užívat výlety v kabriu, případně sice silném, ale civilizovaném sportovním vozu. Je to podobné, jako u motorkářů přechod ze zmrzliny na cestovní enduro. Prostě to musí přijít. A navíc to platí jen tam, kde rodinný sedan není vrcholem finančních možností.

   Časem zjistíte, že otvírání dveří ala racek a široký práh jsou sice sexy, ale nedobře se nasedá dovnitř, navíc se začala líbit klasika z mládí, možná ještě někde v koutě garáže stojí starší kabriolet, takže poezie nízkého supersportu se vytrácí a k projížďkám Vás láká sice rychlý, ale jinak spíše pohodové auto bez střechy, u něhož si užíváte vítr v místech, kde kdysi byly vlasy a zvuk motoru vzniklého v době před důmyslným snižováním objemů a zapojováním reproduktorů do dění. Zestárli jste a zmoudřeli. A také ušetřili plno prostředků na důchod, kterého jste se se štěstím dočkali.

  Legislativou nám život bohužel komplikuje plno lidí, kteří svým záporným přístupem k motorismu dělají vše proto, abychom ztratili radost z brumlání z výfuků a krásně projeté zatáčky. Míříme do éry elektromobilů na dálkové ovládání, které bude v ruce držet úředník někde na radnici. Ta představa je úděsná, přestože některé změny jsou pochopitelně potřebné, velká část z nich vzniká pouze jako ukázka síly a schopnosti omezovat ostatní. Musíme se s tím naučit žít, ale přiznejme si, že zlatý věk automobilismu je pryč. Kvalita je nahrazena komercí a omezeností. Filmy typu Rychle a zběsile na tom nic nezmění. Bohužel. Ale…stejně to stálo za to.

J3.K