Oni se snad zbláznili….

  Představte si situaci. Stojíte v koloně na Vinohradské ulici v Praze, hezká písnička hrající v rádiu skončí a z úst zprávařky slyšíte informaci následujícího znění:,, Vinohradská ulice se dočká velkých změn. Dojde k rozšíření chodníků, přibyde zeleň a dojde k opravě kolejí pro tramvaje a zároveň ke změně rozmístění zastávek. No to si snad dělají…to slovo sem napsat nemohu.

  První mé myšlenky byly následující.

1.       Zdá se snad někomu, že by chodníky na této významné pražské komunikaci byly úzké? Nikdy, a to jsem se v Praze narodil, jsem nezažil na těchto místech takový provoz chodců, aby do sebe snad naráželi. Nedaleký Václavák, to je jiná káva, ale tady? Daleko větším problémem je parkování, a kdyby se naopak chodník na jedné straně, tedy vlevo ve směru k centru, o jeden a půl metru zúžil, nic by se nestalo a šlo by parkovat příčně.

2.       Koleje k sobě blíže dát nelze, tedy to znamená, že dotyčný architekt ruku v ruce s úředníkem rozhodli o likvidaci části vozovky. Uškrcením další tepny by byl udělán podstatný krok k přeplnění ostatních ulic v okolí, následně dojde k degradaci centra metropole, které jednou umře na to, že se do něj nikdo nedostane. A už teď se občas tramvaje pro málo místa mohou ucinkat.

3.       Vinohradská ulice je poměrně tmavé místo. I přesto je v ní řada stromů. Pokud se přidají další, ničemu to nepomůže.

4.       Z této třídy se promenáda nestane. A zneprůjezdní li se, zanikne v ní život, aspoň z podnikatelského pohledu, úplně.

  Pokud se rozhlédnete po městech pořádně, zjistíte, že se přemnožily vysoké obrubníky kolem ostrůvků, zmenšují se profily komunikací a blb úřednický všude, kam jen může, nastrčí brzdící retardéry různých tvarů, většinou nesmyslně vysoké a s šílenými nájezdovými úhly. Některé jsou doslova oříškem pro sportovní  vozy, občas i pro běžná auta a jejich překonání provází broušení nárazníků.

  Ostrůvky jsou výplodem chorých hlav. Chápu pokus o větší bezpečnost chodců, k tomu by ale stačily elektronizované přechody pro přecházející. Jeden takový je na Proseku a zcela upřímně mu dávám jedničku. Vysoké obrubníky uprostřed silnice nemohou většinou udělat nic jiného, než zdemolovat drahá kola, otrhat pneumatiky a plasty v lepším případě. Pokud ale v místě, kde vedly dva jízdní pruhy, jeden z nich přerušíte, je otázkou času, kdy se o ostrůvek někdo zabije. Motorkář to má jisté, v autu se dopracujete k seznámení s majitelem autovrakoviště. Ale i opak je možný, třeba na Mladoboleslavské ve Kbelích už vše pochopili a odstranili tyto překážky v provozu. Slyším potlesk?

  Cyklostezky ve městech. Tento pojem je pro většinu motoristů ve spojení s Prahou přímo odstrašující. Samozřejmě chápu touhu cyklistů žít zdravě, i to, že by chtěli dojet do práce na kole. Kdysi to opravdu šlo. To ale jezdila desetina aut a třeba v Praze bydlelo o půl milionu lidí méně. Nyní je situace jiná. Jízdní kolo je většinou velmi nebezpečný dopravní prostředek. Uvědomíme li si málo místa, nekvalitní vozovky, hlavní město není rozhodně placka, zároveň by cyklisté při dodržování silničních pravidel najeli mnohem více kilometrů, než když si svou cestu zkracují přes parky, jednosměrky a chodníky, což prostě dělají. Cyklostezka na tom nic nezmění, pouze naruší dopravu zahuštěnou automobily. Navíc jakou mají asi funkci, když na sebe nenavazují? Jen občas navozují falešnou představu větší bezpečnosti.

  Kdyby se stavělo město znova od počátků a velkoryse, jistě by bylo snadné, nikoliv však levné, počítat prostorem pro chodce, cyklisty, skútry a auta tak, aby se jejich cesty křížily co nejméně. To je však pouze přání, lidé žijí tam, kde stojí domy už pěknou řádku let a místo prostě chybí. Nicméně řešit vše jen postupnou likvidací prostorů pro auta, to včetně možnosti nejen někam dojet, ale i zaparkovat, se jednou vymstí a centra se vylidní. Pokud o toto úředníkům jde, tedy potlesk, daří se jim to. Dle mého by však spíše, než potlesk zasloužili něco jiného. A to už radši nemluvím o modrých parkovacích zónách. Jde o naprostou aroganci a nesystematičnost. Otázka parkování je řešena naprosto špatně. To ale víme. Většinou jde opět jen o peníze…

J3.K