Poslední rozloučení…

  Patřím mezi první a druhou skupinu. Pokud si něco vyberu a stane se to součástí mého života, snažím se onu věc udržovat v pořádku, opečovávám ji, zároveň od ní požaduji kvalitní službu. Pokud se Vám zdá, že je to určité polidšťování věci neživé, je to správný dojem. Samozřejmě existují určité hranice, ale je na každém z nás, kam je posune.

  U žen jde často o oblíbený šperk, módní doplněk, kabelku, u některých o domácí zvíře počínaje kočkou a konče koněm. Pravdou však je skutečnost, která napovídá menší ženské závislosti na věcech, než je tomu u mužů. Podívejte se do dílen, kanceláří a garáží. Muži si své věci hýčkají. Dokážou krásně pohovořit nejen o kvalitní whisky, kubánském doutníku, pohladí svou aparaturu , karbonové jízdní kolo, ale především motorová vozidla spadají mezi to, co u nich stojí velmi velmi vysoko. Fajnšmekři si navíc dokážou vybrat velmi interesantní kousky, je jedno, jde li o sbírku,motocykl, veterán, případně sportovní automobil.

  Pokud tedy má muž svou oblíbenou věc vybranou, věnuje ji svou lásku. Někdy veřejně, jindy pro klid v rodině relativně skrytě. Ale v srdci mu zůstává a jen tak si ji vzít nenechá. Mnohdy je i důvodem k rozchodu s partnerkou, tím je vyjádřena její důležitost pro život silnější polovičky lidstva.

  V mém případu jsem vždy měl vztah k tomu, co mne vozilo. Kdysi to byly motocykly, po několika škrábnutích a skoro utržené končetině jsem jednostopá vozidla téměř opustil a přesedlal na ta čtyřkolá. V průběhu mnoha let jsem jich vystřídal více a určitá z nich mi zůstaly navždy v paměti. Vím, že mi některá z nich obrazně zachránila život, jiná výrazně obohatila navždy v hlavě uloženými zážitky. Vyloženě oblíbená byla čtyři auta a i mezi nimi jedno ostatní převyšovalo. Bylo to BMW Z3M. Kabriolet, který jsem upravil dle obrazu svého. S tímto autem jsem projel Evropu křížem krážem, byl ve vysokých horách, několikrát překonal Stelvio, dojel na molo v Monte Carlu, navštívil Benátky a pokořil bájnou Nordschleife, projel obávanou šikanu Moulin Rouge. Neujelo mi Ferrari Modena. Prohnal jsem emtrojky všech generací, závodil s opravdu vynikajícími motorkáři v Alpách a užil si romantické vyjížďky kolem italského jezera La Garde. Porsche muselo vyrobit Turbo, abych pocítil nadvládu síly i řemeslné zručnosti.

  Po mnoha letech jsme se rozloučili. Vrací se domů, tam, kam BMW patří, tedy do Německa. Loučení bylo krátké a z mého pohledu smutné. Sundal jsem své oblíbené spz, pohladil ho, poklonil se mu a za bublání toho nejlepšího šestiválce v historii automobilismu, tedy motoru S 54 z ikonického CSL, ho nechal odjet. Přišlo mi krásnější, než kdy jindy, smutné a opuštěné.  Chci mu tímto poděkovat za ty nejkrásnější chvíle za volantem, za jeho spolehlivost, eleganci, neurvalost a rošťáctví. Děkuji za každý den v něm trávený, za každý ujetý kilometr a věřte, že většina z nich proběhla v pekelném tempu. Kdysi jsem chtěl vlastnit Cobru.  Už ji nepotřebuji, měl jsem něco, co ji dokonale nahradilo. Dnes jsem možná zestárnul, možná dospěl a možná trochu umřel. I když v garáži pořád něco zůstalo a je jedno, že je to rychlé, agresivní,  třeba i velmi výstřední, má milá zettrojko, zůstáváš v mém srdci navždy. Děkuji. Mám Tě rád.

J3.K