Trochu zapršelo….

  Pokud splňujete tyto předpoklady a nic více, patříte mezi 30% řidičů jezdících po našich silnicích. Možná Vám to stačí a vyhovuje. Svým způsobem máte pravdu, k přemístění z bodu A do bodu B to většinou stačí. Nikdy nebudete dobrými řidiči, ale svým způsobem jste praktičtí a nespoléháte na MHD. Bohužel, protože pro velkou část dalších uživatelů silnic a aut po nich jezdících jste brzdou provozu. Vlastníte různá auta, ovšem mezi nimi chybí sportovní značky a také BMW.

  Dalším vývojovým stupněm jsou ti, kteří mají navíc oproti první skupině schopnost vnímat své okolí. Nejsou to žádní závodníci, ale snaží se na komunikacích nepřekážet. Znamená to to, že dokážou udržovat trošku akceptovatelné tempo, nepřeceňují se a patří mezi průměrné řidiče. Při zhoršených podmínkách se drží při zemi a díky tomu se jim daří dožít vysokého věku. Jezdí vším, co má kola a k čemu není potřeba mít v sobě nadšeného petrolheada. Procentuální odhad je 50% ze všech našich řidičů.

 S láskou k autům přichází i touha po poznání všeho, co umožňuje pohyb. Skuteční automilci umí většinou, a až na naprosté výjimky, docela dobře jezdit. Ví, jak funguje motor, brzdy, co je aerodynamika. Při řízení vozidla využívají svých poznatků a každou cestu a svezení si užívají. Nemusí jezdit rychle, většinou jsou rozvážní a je radost na ně pohledět, pokud zrovna nespěcháte. Často pilotuji starší vozidlo, jindy sedí ve sportovní moderně, ale ocení vše, co má duši. Množstevně bych odhadnul na 5%.

  Velmi vzácnými kousky za volantem jsou extrémně zkušení řidiči. Ti většinou prošli určitým výcvikem, mají za sebou závodní historii, tréninky na okruzích. Oprávněně se cítí za volantem jako doma. Jejich přednostmi jsou postřeh, rychlost reakce, povědomí o tom, co s autem dělat v různých povětrnostních podmínkách.  Mají v sobě vášeň pro jízdu a řízení, cit pro situaci, znají chování vozidla, a dokud ho opravdu nepoznají, jedou na polovinu možností. Svých i auta. V okamžiku, kdy se s ním sžijí, dostanou z něj všechno dobré, když ne, vysednou a už se do něj nevrátí. Možná jim tachometr začíná osmdesátkou, na silnici však působí jistě, jezdí sice svižně, ale bezpečně. Někdy je můžete považovat za ty, o nichž se bude psát v dalším odstavci, jenže oni vždy ví, kam až mohou zajít a uvědomují si rizika. Bohužel jsou druhou policisty nejčastěji naháněnou skupinou účastníků silničního provozu, ne vždy se stotožňují se všemi pravidly. Je to dáno tím, že zákonodárci sedí v parlamentu více, než za volantem, a pokud jde o omezování občanů, právě silnice jsou pro ně ideálním prostorem pro restrikci..A vyjádření expertů? Nutno konstatovat, že slovo expert si tu přivlastňuje kdejaký trouba a úředník. Příslušník k této skupině jezdí vším, co má kola, ale doma v garáži má často nějakou libůstku, se kterou si udělal radost. A opravdu umí.Ještě číslo, odhad je 5%.

  Zbývajících 10% vyplňují extrémně nebezpeční jedinci. O svém umění mají buď přehnané mínění, nebo si naopak vůbec nevěří a jezdí jen proto, že musí. Zkušenosti končí u vytočeného studeného motoru a neschopnosti pochopit aquaplanink, Ti sobě nevěřící jsou sice silničním průšvihem, ale jejich havárie se stávají v malých rychlostech, rychlejší pohyb jim je zapovězen. U těch s přemrštěným sebevědomím velmi často odpovídajícímu jejich mládí a ochotně riskovat, je to horší. Když už dají ránu, stojí za to, a jejich kaskadérství ohrozí nejen vlastní životy, ale i ty ostatní. Dopravní policie si je hlídá nejvíce, bohužel občas neodhadne, kdo do jaké skupiny patří. Zjistí to až tehdy, když je seškrabává ze stromů. A nejen je, bohužel i ty, kteří za nic nemohli. Jde často o mladíky bez pudu sebezáchovy a namistrované managery, kterým vyšlo v životě pár věcí. Bohužel umění řídit se koupit nedá, musíte si své odjezdit. Mít sportovní vůz, rychlou limuzínu, případně vytuněné BMW ze sekáče ještě nikoho neopravňuje zabíjet, chovt se arogantně. A přidá li se nedisciplína v podobě alkoholu, drog a předvádění se před půvabnou slečnou, problém je na světě.

  Trošku nám po půlroce zapršelo a čtvrtek byl dnem, kdy z krásných strojů vyrobilo plno lidí hnusné vraky. V tento deštivý den byly aspoň v Praze bouračky na každém rohu a připadalo mi, že jsou na silnici jen řidiči první a poslední kategorie. Nevím, jak moc Vašemu uchu lahodí skřípot brzd a následovný zvuk provázející plechovou destrukci, ale já ho nemám rád. A tentokrát bylo hodně nešťastných majitelů aut. Zvyknout si na to, že to klouže, a pochopit, čím to je, může být nad něčí chápání. Až přijde jednou sníh, bude asi ještě veseleji. Jenže, jen málo lidí nechápe, že stát se dobrým řidičem schopným jet v porsche, ale třeba i v dodávce, znamená pracovat na sobě, mít talent a další potřebné vlastnosti. Nebourat neznamená jezdit pomalu, ale s citem a uvědoměním si toho, jaké schopnosti mám a jak se dokážu poprat s podmínkami, ať už jsou jakékoliv. A když už mám strach, uhnu tomu, kdo má třeba důvod si věřit o něco větší, než já, dokonce i přesto, že jede rychleji, než s čím se spokojí policejní radar. Je jeho věc, riskne li si to. Umíte uhnout? A do jaké skupiny patříte?

J3.K