Ty zóny…

  Dementní nápady pražských radní neberou konců. O nesmyslných retardérech a zúženích jsme napsali dost. Jejich počet, výška a složitost se zvyšuje, ekologie díky nim dostává za uši a auta nakonec také. Plno ulic vypadá následovně. Rozjezd, přibrzdění, šplhání nahoru, sjezd dolu, rozjezd. To xkrát za sebou. A jedete li v supersportu, přidejte ještě zvuky, kdy ničíte spojler a spodek vozidla.. Najíždět musíte našikmo. Přitom je to vše úplně zbytečné, naši silničáři se totiž ještě nenaučili stavět kanály, které tak na zpomalení dopravy úplně stačí. Nikde v Evropě jsem nezažil tolik ran, kolik jich rozdají plno centimetrů pod povrch silnice propadlé litinové rošty a poklopy. Je až neuvěřitelné, jak jsme si zvykli kličkovat. Kdysi se mi jeden takový kousek dostal pod kola motorky v zatáčce a následující let přes řídítka i drsný dopad bych přál každému radnímu zodpovědnému přes dopravu.

  Dalším nepovedeným žertem je diskuze kolem nedokončeného Pražského okruhu. Primátorku Krnáčovou do práce po Štěrboholské magistrále a Jižní spojce asi nevozí, jinak by možná pochopila, že kamióny na tyto dvě dopravní tepny, navíc neustále opravované, prostě nepatří. Hlavní je pro ni asi kamerový systém zaznamenávající přestupky. Ten funguje spolehlivě a kasička se plní. Neustálá rozvratnost této trasy je zarážející, ovšem dokud nebude obchvat Prahy dokončen, nečekejme zázraky. K tomu připočtěme snahy velké části úředníků znemožnit jízdu do centra, ovšem zúžování širokých magistrál a vytváření zelených zón, nenavazujících semaforových řetězců a ostrůvková fantasmagorie, to vše už je daleko za hranicí normálního lidského chápání.

  Aby toho nebylo dost, vymysleli fiškusové parkovací zóny. Jistě, existují i ve světě, to ale nutně neznamená, že jde o vynikající nápad. Opak je pravdou. Není to dobré k ničemu s výjimkou vydírání samotných Pražanů. Možná by byly pochopitelné na Václavském náměstí, v centru Starého města, ale jinde jde o mnohonásobnou diskriminaci. Nikoliv rasovou, ale všeobecnou. Ptáte li se, kdo je tím postižený, vyjmenujme je rovnou.

   Podnikatelé, neboť k prodejnám, restauracím a dílnám prostě nemůžete dojet autem, aniž byste riskovali řešení následků naprosto normálního chování. Jak jinak nazvat to, že koupíte cokoliv a chcete to odvézt? Navíc si představte, jak pohodlné je, vozíte li v kufru 20ti kilovou bednu s papíry, nářadím, prostě s čímkoliv. V zájmu města byste nechali auto doma a jezdili MHD. I s tou škatulí potřebnou k Vaší práci. To už vůbec nehovořím o flexibilitě.

  Údržbáři, zásobování, opraváři, stavaři, ti všichni se bez svých aut často i větších rozměrů neobejdou. Vyřizovat si povolenky na nějakou dobu, platit za ně, to vše je ztráta času a zdražuje to jejich služby.

  Dále pracující lid, neboť představa, že přijedete ze satelitního městečka na kraj Prahy, půl hodiny jezdíte a hledáte parkování mimo modrou zónu a najdete li, při odjezdu zaplatíte třetinu toho, co jste ten den vydělali, je šílené. Dojet do zaměstnání je téměř trestné, protože zanechat auto před kanceláří prostě nelze. I když by místo bylo.

 A nakonec rezidenti.  Za to, že bydlí v místě placeného stání, nemohou, nastěhovali se často dříve, než zóny vznikly. Úhrada poplatku jim navíc parkování nezajistila.  A k tomu přidejte příjezd návštěvy, jejichž auto se stane po celou dobu setrvání v místě přítěží a často je neřešitelné, co s ním. Jde o otravující změnu v mnoha směrech. Zvláště tam, kde je prostoru dost.

  Nesystematičnost úředníků je do očí bijící. Parkovací plochy prostě nevznikají, přesto, že prostor na jiné komerčně zajímavější projekty se vždy najde. Systém ždímá občany stále výrazněji, vybrané finanční prostředky však mizí v černých dírách. Parkovací domy a podzemní garáže s možností parkovat bez poplatků, nebo jen s malými náklady, by měly být jednou z priorit Pražského magistrátu stejně, jako snaha odvést tranzitní dopravu od krajů města. Místo toho se námi volení politici přetahují o peníze na nesmyslné projekty často z tvorby Zelených. Zneprůjezdňování širokých městských tepen, omezování řidičů, koridory pro cyklisty, které na nich nepotkáte a teror v podobě vybírání pokut a odtahů vozidel, tak nějak vypadá řešení dopravní situace nejen v Praze. Braní si majitelů aut za rukojmí přesáhlo už všechny meze. Jsou bráni především jako zdroj peněz, vlastnit motorové vozidlo znamená dodávat státu formou daní a poplatků více prostředků, než vůbec tušíte. Za to tu máme tragické povrchy silnic, mizernou silniční síť, a nakonec ve vlastních domovech nás mají za nevítané parazity. Není toho až přespříliš?

J3.K