Je opravdu hloupost národu tak markantní?

  Práce na záchraně aspoň části majetku po povodních stále intenzivně pokračují, přesto vláda již vydala pokyn ke stáhnutí torza pomáhající téměř neexistující armády a hasičů z poškozených oblastí. K zemi jde řada domů, přičemž je zakázána výstavba nových na pozemcích v daných lokalitách. Někteří lidé tak přišli skutečně o vše, navíc pojišťovny velmi pružně využily hry se slovíčky a zásadně rozlišují povodně od vyplavení domů a nevyplácí pojistky. Občané se skládají na pomoc jednotlivcům i krajům, často už však napřímo, protože zkušenosti s grázly z neziskových organizací typu Člověk v tísni jsou natolik tragické, že jim odmítají posílat jakékoliv dary. Aspoň v tom se Češi a Moravané dokázali zorientovat. Větší firmy však nadále, často i kvůli reklamě či pocitu jisté solidarity, živí lehkoživky z neziskovek a zajišťují jim i jiné příjmy než ty plynoucí ze státní pokladny.

  Voda opadnula, a s ní i zájem vlády o zoufalou situaci v daných oblastech. Zbytečnost EU se ukázala být zjevnou, žádnou výraznou pomoc jsme nedostali, pouze nám bylo povoleno přerozdělit vlastní peníze jinak, než bylo předtím určeno. Svrchovanost státu neexistuje, vše v Bruselu vzniklé má již přednost před Ústavou ČR, čímž je de facto cárem papíru. A polovina našich kolaborujících europoslanců ve starším složení tento trend v hlasování podpořila. Co si však národ volící Babiše, Fialu či Pekarovou Adamovou asi tak lepšího může zasloužit?  Hrdost už dávno neexistuje, moudrost byla zašlapána a srovnání národu se stádem ovcí následujícího ovčáka a bojícího se jeho psů pro nás dopadá špatně. Značně se mu podobáme.

  Vraťme se k podzimu. S ním pravidelně přichází období prvních nachlazení a chřipek. Je to vcelku logické. Přestože bychom se měli nacházet v době, kdy je na trhu dostatek vitamínových bomb, protože je sklizena čerstvá úroda ovoce a zeleniny, realitou je nízký obsah vitamínů v ní. Kdysi u nás sbírané plody kamsi zmizely a nahradily je dovozy často chemicky ošetřených natolik, že by záviděla i královna nenáviděné Sněhurce podávající jablko modré jedem. Pozor je třeba dávat i na med prodávaný v supermarketech, protože často jde a směs různých druhů domixovaný cukrem a šťávou obsahující například vysoké procento antibiotik. Jdete li přímo k včelaři, můžete si zase občas myslet, že jste navštívili jeho zlatý důl. Zdražilo vše, ovšem u medu to až zabolí.

  Od konce září tak začíná chřipkové období. Má to svou logiku i pravidelnost. Počasí se mění, lidé se pomalu převlékají do teplého a někdo to prostě nestihne. Chřipku lze považovat za čištění lidského organismu, není tedy ničím neobvyklým a až na zvýšenou teplotu, rýmu a pokašlávání to není ničím, co by jinak relativně zdravý člověk nepřekonal. To platilo do doby, než si pár chytráků vymyslelo covid. Jestliže je lidstvo už pár desetiletí různě očkováno, což paradoxně přináší vyšší průměrnou nemocnost, pak covid se stal excelentní ukázkou tuposti našeho živočišného druhu. První vlnu obav vzniklou mediální masáží a úsilím politiků spojených s Big Pharmou lze ještě chápat, další hysterii se spíše smutně usmát, pak letošní návrat k této blamáži a údajné fronty před očkovacími centry nejde brát jinak než jako existující výsměch drsné realitě. Tou je řada trestních oznámení vůči výrobcům léčiv a některým lékařům aplikujícím smrtící dávky pseudovakcín, také jako ignorace vyšetřování samotné Leyenové, jakožto strůjkyně nákupu desítek milionů jejich dávek.

  Věří li tedy někdo Prymulovi a dalším propagátorům covidu a opět hledá svou včeličku s vakcínou, je nám ho spíše už líto. Opravdu jsou Češi tak hloupými? Asi ano. Vracíme se tak opět diskuzím o existenci virů, jejich šíření a důsledkům nenasytnosti vynálezců covidu? Nebo se radši zamyslíme, přijmeme chřipku jako nutné zlo, se kterým se dá smířit a snížit jeho dopady třeba citrónem, čajem a klasickými vitamíny? Údajně 7 milionů Čechů, Moravanů a Slezanů podlehlo covidové kampani a šlo se nechat očkovat. Od počátku před tím na inadhledu varujeme, považujeme Gatesovo dítě za zločin na lidstvu a tento názor je pro nás neměnný. Divíme se tomu, kolika z vás to není ještě jasné a jste schopni jít znovu pro další dávku mRNA jedu. Dojezd první vlny z uplynulých let je zjevný, množství náhlých úmrtí děsivý, ale pokud vás nestraší ani toto, tedy utíkejte pro další příděl, třeba to tentokrát už vyjde.

Jindřich Kulhavý