Chcete dát své dítě na sport? Rozmyslete si to….

   Přitom ještě doba relativně nedávná patřila víkendovým pobytům v přírodě, na chalupách, hradech a zámcích. Co se změnilo? Tak především raketově narostl počet domů postavených na okrajích měst. Lidé, kteří dříve utíkali z městských bytů, se rázem ocitnuli ve svém domečku a potřeba mít někde aspoň malou chatu padnula. Starat se o dvě zahrady, střechy a další příslušenství je kontraproduktivní. Také pravidelné návštěvy přírody se díky umístění na periférii staly každodenní záležitostí, možnost vyjít do lesa kousek od domu, sednout denně na kolo, nebo si jít zaběhat, ubraly nadšení pro časté výlety.

  Dalším důvodem k tomu, proč nevlastnit další dům kdesi daleko, je změna kolem dětí. Máte li potomka, který je šikovný a Vy se rozhodnete jej podporovat v nějaké aktivitě, většinou sportovní, čeká Vás víkendové vysedávání na tribunách, v tělocvičnách a halách. Pokud se honíte přes pracovní týden mezi svou prací, školou a tréninky dětí a stihnete ještě náznak vlastní pohybové a případně i kulturní aktivity, víkend bývá určen soutěžním kláním, která podstupují Vaše děti. Nepočítejte s tím,  budete li chtít, aby se Váš syn nebo dcera dostali co nejdále, že  zbyde čas na více aktivit, myslím tím chalupaření a toulání se.

  Sport u dětí je velmi podstatnou složkou jejich vývoje. V normální situaci v nich probouzí soutěživost, vylepšuje fyzické schopnosti a učí hrdosti, poctivosti a pokoře. Bohužel tam, kde se jedná o výkonnostní sport, výše uvedená slova neplatí. Ať už jde o fotbal, hokej, tenis a podobně celosvětově úspěšné sporty, ve kterých jde i o budoucnost a peníze, nelze mluvit o rovnání charakteru, pokoře a poctivosti. Kdo se do podobné sféry nikdy nedostal, nepochopí.

  Ty nejlepší týmy si budují mládežnickou základnu a v budoucnosti chtějí ze svých odchovanců získat investice. Bohužel jsme v Čechách, finanční prostředky tedy do svých dětí vkládají především rodiče. Nejde o malé částky. Proti tomu jsou trenéři mládeže velmi špatně odměňováni, pokud vůbec jsou. Těch profesionálních je velmi málo, často jde o nadšence, občas o rodiče některého z hráčů.  A od toho se i odvíjí vztah rodiče a trenér. Jde li o špatně placeného profesionála, kterému navíc klub může dávat příkazy, kterými určí určité preference některých jedinců, je jasné, že v týmu zůstane o něco méně míst pro ostatní a dotyčný trenér je pod tlakem třeba i určitých rodičů. Dalším, kdo má své slovo, jsou sportovní agenti. Ti se zaměřují už i na kategorie dvanáctiletých. Jistě si dokážete představit, kolik špíny se v tu chvíli vyplavuje a jaké vztahy vznikají mezi sportovci, ale i v ochozech.

  O nic lepší není ani ta situace, ve které se ocitnou svěřenci trenéra rodiče. Jeho dítě je vždy preferováno. Čím větší podporu získává, tím se zvyšuje jeho sebevědomí, upevňuje jeho postavení, bohužel na úkor ostatních. A pokud je v managmentu týmu více takových dvojic, vzniká partička elitních dětí, která vládne klubu a ostatní to chtě nechtě vnímají. Dochází ke ztrátě motivace, důvodem je upřednostňování vlastních dětí, vyzdvihování jejich výkonů a jakési opomenutí těch ostatních. Navíc, má li průměrný hráč větší pozornost a podporu, vyrovná se zanedbávaným talentům a při určité stimulaci a propagaci se časem dostane i výše.

   V úvodu jsem Vám říkal, abyste si rozmysleli, chcete li dát dítě na sport. To samozřejmě udělejte, ale počítejte s tím, že hodnoty Vašeho života se změní. Ztratíte mnoho času, ideálů a občas budete chtít vraždit, nikdo se s Vámi nebude bavit, ale v zájmu dítěte to dlouho zkusíte překousávat a nakonec zjistíte, jak ubozí jsou kolikrát lidé, kteří rozhodují o osudu Vašeho dítěte. Tedy pokud nebudete mít štěstí a nenarazíte na někoho, kdo svou práci dělá s láskou a pro radost všech. Znám jen jednoho takového v mládežnické špičkové kopané. Bohužel už skončil. Ti ostatní jsou v úplně jiných sportech.

J3.K