Kde mají vzít mladí příklad, aneb to bylo zase Waterloo…

  Sport je v Čechách všeobecně popelkou. Nedostatek finančních prostředků především v oblasti výchovy mládeže je naprosto zjevný. Naši miliardáři až na výjimky investují všude možně, ale do sportu jde peněz minimum. Většinou radši mizí v různých tunelech, investice do sportu a mládeže totiž nic nevynáší. Přestože máme mnoho talentů, jejich cesta vzhůru často končí již na prvních schodech. Je až neuvěřitelné, kolik sportovních odvětví skomírá. Stát rozhazuje ve velkém, ale tam, kde jde o další rozvoj mládeže, její výchovu k vlastenectví a zdravé snaze porazit konkurenci, státní útvar naprosto selhává.

   Ve většině oblastí leží vývoj mladších ročníků na bedrech dobrovolných trenérů a rodičů samotných. Dokonce ani ty nejlepší týmy nemají často v mládežnických kategoriích profesionální kouče. Platí to o všech sportech včetně fotbalu a hokeje. Sportovní svazy se zajímají především o dospělé kategorie, v těch mladších nastavují především pravidla uvolňování a přestupů hráčů, to je však téměř vše. Chybí společná koncepce, která by vychovávala kvalitní jedince, přitom právě v počátcích se utváří budoucí charakter sportovce nejvíce.

  Velkým problémem jsou samotní vedoucí činitelé svazů, také agenti hráčů. Pro nás je po mistrovství Evropy, ale přiznejme si, že nemůžeme očekávat úspěch ve sportu, jehož vedení je tak zprofanované. Tím myslím fotbal. Kamarádství několika jedinců v čele fotbalových orgánů vede k naprosto neprofesionálnímu chování často spojenému s korupcí, vzájemnou podporou při ovládnutí jednotlivých sekcí a přivírání očí při řešení zjevných chyb a nedostatků. Pánové Pelta, Berbr, s nimi kooperující Damková a pár dalších vedou náš fotbal někam, odkud rozhodně světové hvězdy nevzejdou. Z tak prohnilého prostředí prostě nic dobrého vzniknout nemůže, natož skutečné osobnosti. Strach vládne fotbalu. Hravost a zdravá drzost ustoupila takzizování, rozdíl ve hře na hřišti a prezentace našeho národního týmu je jen špičkou ledovce. Zkusme si vzpomenout, kdy jsme měli ofenzívní tým a hráče rozeseté o celé Evropě.

  Problémem našich mladých hráčů je nedostatek příležitostí hrát včas kvalitní soutěž, často nastupují i do naší ligy až kolem 22. roku. Místo aby ti nejlepší byli začleňováni už kolem 18ti a měli možnost rychle přejít do dospělé kategorie, většinou ani nesedí na lavičce áčka. Chybějící kvalita se tak projevuje minimálním počtem hráčů v kvalitních zahraničních mužstvech, a tím i účasti v náročných utkáních Ligy mistrů a Evropské ligy. Také nedostatečné návyky z klubů vzniklé neustálým šetřením na trenérech, specialistech v oboru výživy, fyzioterapie, nedostatečná pohybová příprava na školách, chybějící cviky na správné protahování, nekvalitní atletická a gymnastická cvičení na trénincích, absentujícíjící rehabilitační zařízení, to vše brzdí i ty nejtalentovanější mladíky a slečny. Projeví se to záhy a nelze se poté divit tomu, jak český národní tým dopadne.

  Mistrovství Evropy je za námi, tedy aspoň z pohledu fanouška našeho národního týmu. Je nejvyšší čas nastartovat změny a vytvořit podmínky pro další rozvoj potencionálních reprezentantů. Náš tým na více prostě neměl. Buďme realisté a nevymlouvejme se. Je třeba začít uvažovat jinak. Pokud to nedokážeme, nemůžeme očekávat lepší a radostnější návraty reprezentantů z podobných akcí. Peníze chybí všude, v mnoha odvětvích. Možná se někomu zdá být důležitější postavit dálnice, rychlodráhu do Kladna, nedostatkem trpí senioři i učitelé, zdravotnictví. Dokud tu budou extrémně vysoké odměny a platy ve funkcích spojených se státem, rozdávané trafiky a odkláněné zisky státních firem, zneužívané dotace k osobnímu prospěchu, zfalšované privatizace a nesmyslně vyplácené restituce, nebudou se investovat peníze do sportu a mládeže, nečekejme posun k lepšímu. Zadarmo nám nic nepřijde….

J3.K