Michael Schumacher, bezpečnost, osud a tvrdohlavost

  Měl možnost jezdit ve špičkových týmech, byl vysoko ceněný pro svou schopnost podílet se na vývoji monopostů. Nebudeme se tu však dnes zabývat jeho biografií, všichni motorističtí nadšenci znají jeho cestu od motokár přes formuli 3 a mistrovství světa sportovních vozů do kolotoče formule 1. Jordan, Benetton, první mistrovský titul, dalších deset let ve Ferrari se šesti dalšími tituly mistra světa a po skončení a návratu zpět Mercedes, to jsou hlavní stopy Michaela v historii prestižního šampionátu automobilů.

  Schumacher byl proslulý svou disciplínou, tvrdostí k soupeřům hraničící s bezohledností, schopností analyzovat situaci a typickou povahou na trati připomínající buldoka. Občas byl trestán, často kritizován a vždy milován.Italskou stáj dokázal vrátit svým uměním na vrchol. Německá hymna se spojení s italskou nám na nějaký čas zevšedněla. Přesto je Michael Schumacher vzorem pro logo úspěchu. Tvrdá práce, zranění v monopostu, trénink, talent a tvrdohlavost, to vše jej postavilo na stupínek, na němž je zvýrazněná jednička.

  Tento sportovec je ovšem příznivcem adrenalinu i mimo sedačku svého závodního vozu. Miluje motorky, fotbal i lyžování. Na rychlých motorkách si občas na nějakém okruhu natloukl, to je prostě součást této disciplíny, fotbálek je o radosti z fyzického pohybu a lyže jsou prostě relaxem. Je jedno, jak rychle jezdíte, jde o krásu hor a zážitek z propojení těla, lyží a sněhu. Samozřejmě extrémní a rychlostní sjezdy přinášejí svá rizika, ale v turistickém pojetí jde o duševní odpočinek. Hlava se vyčistí, tělo příjemně unaví, je to krásný sport.

.

  Souhra zvláštních okolností si s Michaelem zahrála smutnou hru. Člověk, který celý svůj život riskoval den co den v neskutečných rychlostech a podmínkách, sportovec proslulý tvrdohlavostí a zároveň smyslem pro bezpečnost, vnímající svá zranění jako poučení, ztratí rovnováhu při nevinné zábavě uprostřed Francouzských Alp a naplní řádky napsané v knize osudu. Tolikrát v životě riskoval, porušoval vše, co může porušit člověk spějící v poklidu k důchodu. A pak okamžik nepozornosti, přehlédnutí maličkosti, první vážné zakolísání a poté už jen dopad, jehož důsledkem je invazní zranění. Nic nepomohlo, ani jistě špičková bezpečnostní přilba, rychlá a vysoce nadstandartní lékařská pomoc, láska bližních a fanoušků.

 Skvělý závodník leží na lůžku, nic neví o světě kolem a ke kómatu se přidal zápal plic. Celý svět, přátelé, sportovci, rodina, bývalí soupeři i kolegové mu drží palce, ale on o tom neví. Není to absurdní stejně, jako nedávná smrt amerického herce Paula Walkera, kterého jsme si také spojovali s rizikem, rychlostí a atraktivním prostředím?

  A jaké z toho všeho plyne poučení pro nás? Supermané prostě neexistují. Ani ti nejúspěšnější z nás nemají nic dopředu jisté. Život i smrt chodí po lidech a nezajímají je peníze, schopnosti, sláva a oblíbenost. Není okamžik, ve kterém by nám, našim blízkým, známým i přátelům nehrozilo, že vše najednou skončí. Proto si važme každé chvilky, kdy můžeme být šťastní a tady se všemi. A Michaelovi můžeme jen držet palce a přát si podobný průběh, který měl scénáři Steven Seagal v jednom ze svých filmů, kde se po sedmi letech probudil z kómatu, odjel z nemocnice na své posteli a pak se vypořádal se vším zlem na Zemi. Jenže ….. o pohádkách zase někdy jindy.

J3.K