Smrt si vybírá….

  Kolem nás vidíme plno relativní nespravedlnosti. Týká se to především našeho vnímání nemocných dětí, u nichž je pravděpodobnost dosáhnutí dospělosti mizivá. Jejich blízcí přesto většinou doufají v zázrak a jsou šťastní za každý den, který s nimi mohou prožít. Jsou i jiní, ti žijí s nějakým handicapem celý život, bojují i strádají, často touží po možnosti dělat vše to, co dělají zdraví lidé a oni nemohou. I ti si přes okolnosti bránící jim být naprosto vyrovnanými ostatním váží každého dne.

  Na druhém pólu jsou hazardéři, milovníci adrenalinu, někdy i exhibicionisté, jejichž náplní života je každodenní riskování života. Těm se často rozsvítí až tehdy, přijdou li k úrazu a z minuty na minutu se jim změní hodnoty života. Tedy….přežijí li ten okamžik.

  Všichni ostatní žijí své životy v určitém tempu. To záleží na tom, jak moc chce kdo být aktivní. Někdo preferuje jídlo, jiný pohyb, kulturu, koníčky. Vše se dá dělat na vysoké úrovni, ale když vám jakákoliv činnost zůstane koníčkem, není to nic špatného.

  V úterý 29.prosince prohrál svůj boj o další dny mezi námi bývalý reprezentační fotbalový brankář Pavel Srníček. Věk 47 let není v nynější době nic, co by chlapovi mělo stát v cestě životem. Zvláště takovému, který celý život úspěšně sportoval a nikdy s tím nepřestal. Dokonce i jeho poslední činnost byla spojená s udržováním kondice. I přes své fyzické přednosti měl tu smůlu, že si jej smrt vybrala. Nečekaně zasáhla nejen blízké lidi a přátele, ale tak, jak to bývá u známých a oblíbených osobností, smutná zpráva se dotknula široké veřejnosti. Podobné informace se šíří rychlostí světla, vzpomeňme na Michaela Schumachera, ta rozesmutnila celý svět. Ten zatím za podpory rodiny a díky nesmírným nákladům bojuje, ale o výsledcích léčby nic nevíme. Pavel to štěstí neměl, srdce se mu zastavilo na příliš dlouho a jeho mozek to prostě nedokázal překonat. Odešel tak muž v plné síle, jenž si splnil většinu svých snů a nestihnul dokončit vše, co ještě mohl.

  Máte li dojem, že nejlepší lidé odchází dříve, než ti zlí, není to tak. Osud každému z nás dá určitý prostor se realizovat. Někdo ho promarní, někdo ho prožije naplno.  Každý máme kolem sebe pár těch, pro které jsme nenahraditelní, a plno takových, které moc nezajímáme. Popularita může být kladná i záporná. Pavel Srníček měl to štěstí, že jej lidé, fanoušci i spoluhráči měli rádi, občas vadil jen těm, kterým svým umem v brankách předních evropských týmů nedovolil vyhrát. Tím však získával jejich úctu. A má ji i u nás.

J3.K