Dějiny národa Českého - STAROPRAŽSKÉ LEGENDY A POVĚSTI: VZNIK KOSTELA SV. VÁCLAVA NA PROSEKU

  Stará kdysi osada Prosek, severovýchodní část Prahy, se často připomíná v nejstarších listinách, taktéž i její kostel svatého mučedníka Václava, jenž náleží k nejstarším a nejzajímavějším církevním památkám našeho hlavního města. Je to stavba čtvercová se dvěma bočními loděmi, odděleními od hlavní lodi třemi sloupy. Již od nejstarších dob bývala při kostele fara, která vznikla v době husitské. Duchovní správu v oné době obstarávali faráři až od svatého Martina ve zdi, který se nachází na Starém městě pražském.

  Pověst o kostele svatého Václava na Proseku vypravuje: Psalo se L.P. 970. Tehdy panující kníže český Boleslav II., který byl velmi pobožný, zajel do Staré Boleslavi, jak často činíval, aby vykonal svou pobožnost tam, kde jeho svatý strýc a první český mučedník Václav byl zákeřně zavražděn. Jako vždy, tak i tenkrát se kníže Boleslav II. dlouho modlil, prose boha za za svého otce, jenž se dopustil hrozné bratrovraždy. ,,Nejvyšší milosrdný pane, ráčej odpustit těžkou vinu mému otci, neboť jedině v tvé moci jest, aby byla shlazena vražda. Ty pak svatý Václave, přimluv se u Boha, aby se splnilo, zač ho úpěnlivě prosím a žádám.´´

  Po této vykonané pobožnosti kníže Boleslav II. se vracel ku Praze. Byl podle legendy parný červencový den, slunce hřálo tak, že kníže i jeho družina byli unaveni. A koně chvíli co chvíli se zastavovali. A proto, když dojeli na oné místo, kde odpočívali ti, kteří kdysi vezli tělo svatého Václava do Prahy, řekl kníže: ,,Dnes na mne doléhá veliká únava. Neznáte cestu, kde by nás stín stromu chránil před slunečním úpalem?´´ I odpověděl jeden služebník, jménem Jarloch: ,,Znám prosekanou stezku, která se jmenuje Prosek, ale tou většinou chodí jen ti, kteří pěšky na cestu se vydali.´´  I zabočil kníže Boleslav II. na označenou stezku, marně se však bráníce únavě, která doléhala na něho tím více, čím více chlad ovíval jeho čelo. Když pak když měli sjeti dolů z lesa, řekl kníže: ,,Již se neubráním spánku. Zastavme se na pokraji lesa a odpočiňme si.´´

  I spal kníže něco mála přes hodinu a probudiv se, řekl služebníkům : ,,O, jak rozkošný sen jsem měl! Můj svatý strýc se mi zjevil a jak krásně mluvil ke mně. Neboj se, Boleslave již jest smazána vina tvého otce, i to jsem na Bohu vyprosil, aby nespočívali více na jeho rodu, ale aby Bůh žehnal mu a s ním i celé české zemi.´´ Tak vypravoval kníže Boleslav svůj sen a potom dodal: ,, A proto se chci svatému Václavu za jeho lásku odměnit. Položte kámen na toto místo a vedle něho učiňte kříž loveckým tesákem.´´ A tak se stalo, služebníci vykonali co jim kníže Boleslav nařídil. Tak vznikla legenda o kostele svatého Václava, který dodnes opravdu na Proseku stojí.