Deprese nebo ztráta energie?

  Počasí venku může mnohé komplikovat a až za pár dní uvidíme, jsou li nynější hrozby meteorologů výhružkou či realitou, jsou li vypuštěné přehrady blamáží či mediálně připravenou taškařicí. Bohužel jsme se dostali do situace, kdy už není možné věřit ničemu, co na vlastní oči nevidíte. Lidé již pochybují úplně o všem, a i ti méně přemýšliví už se občas pozastaví nad lží politiků či médií. Jen občané s IQ nižším, než je průměr u delfínů, jsou stále důvěřivými, s nimi poté ti, kteří si říkají, že tolik si vymýšlet není snad ani možné.

  Přiznávám, dnes nemám chuť ani psát. Kdo sleduje dění ve světě i kolem nás a hledá něco pozitivního, musí se skutečně nadřít, chce li uspět. Bortí se úplně vše. Rakovina světa, tedy USA, má velkou pravděpodobnost v tom, že zapadne do ještě většího bahna, než ve kterém je. A protože ovlivňuje dění po celé Zemi, nic dobrého nečekejme. Evropa je v rozkladu ještě více a pod vedením zoufalců se její šance na návrat k prosperitě a bezpečí zmenšuje každým dnem. Až na neshody při násilném dělení Jugoslávie se tu téměř 80 let neválčilo, takže je to asi už moc dlouho a opět si to tupá část Evropanů chce vyzkoušet. Záminkou je ruská armáda na Ukrajině. Znovu si Západ potřebuje vylámat zuby na Rusku, umírat máme my, Poláci, Slováci, Rumuni, Maďaři, Bulhaři. Ukrajinci to už na povel Britů a Američanů dělají.

  Většinou věřím v dobré konečné řešení, v pud sebezáchovy a návrat zdravého rozumu. Tentokrát ne. Vnímám nálady mezi lidmi, jejich schopnost reálně analyzovat skutečný stav. Zjišťuji, že nejsou schopni přijmout realitu, kterou je svět měnící s k horšímu, ztratili schopnost vzepřít se, bojovat. Zavírají oči před zatahováním sebe i svých dětí do otroctví, které nám elity připravují. Nechávají se na sobě štípat dříví a za malé úlitby obětují podstatné. Tedy zdraví, svobodu, soukromí, bezpečí, lásku a toleranci. Evropané zhloupnuli a my s nimi. Pustli jsme si sem nevhodné hosty, dali jim kus našeho domova a nechali si ukrást zbytek. Na Západu jsou to jižní národy, u nás Ukrajinci, kdo požívá výhod výdobytku práce bývalých generací.

  Vážení čtenáři, většinou burcujeme k rebélii, protestům, projevům nesouhlasu a k změně myšlení. Každý musí začít u sebe, žádné rady nikoho neovlivní. Asi jen přesvědčování nestačí. Evidentně ještě není tak špatně, aby nemohlo být hůře, zatím ne každý má hlad, bydlet je zatím také kde. Odvody do armády ještě nezačaly, politici se sice s ochrankou, ale beztrestně pohybují na veřejnosti, takže je vše v pohodě. Není! Ale dokud na to nepřijde i důvěřivá většina, nic se nezmění. Tak ať dále tito lidé spí, my ostatní se připravme na nejhorší. V počtu, ve kterém jsme, zatím nic nezměníme. Bohužel.

Jindřich Kulhavý