Dezinformace se šíří dále

  Bohuslav Sobotka se po měsících relativního klidu vrátil k úvaze o přijmutí eura. Nutno konstatovat, že jsme svědky toho, jak se část evropské populace právem domnívá, že společná unijní měna není žádnou výhrou, a řada předních ekonomů u nás i v zahraničí nedává euru dlouhou životnost. Navíc by šlo o další komplikaci při případném opuštění Evropské unie. To je vzhledem k agresivnímu chování Bruselu vůči zemím Visegrádské čtyřky týkajícího se povinného přijímání migrantů aktuální. I přesto se vzápětí začali naši někteří odborníci v médiích zabývat přínosem přechodu z koruny na euro, zatím co skeptici a odpůrci, jakoby náhodou, nejsou slyšet. Mediální mafie opět maká. Přitom v anketách, jejichž výsledky nepřináší zavedené agentury, zcela jasně evropská měna prohrává a lidé o ni nestojí. Vítězství Macrona ve Francii se stalo vodou na mlýn těch, kteří po euru touží, nicméně tzv. dvourychlostní Evropa může být opět jen dalším důvodem, proč z EU odejít. Nikdy nebudeme státem, který bude svými partnery uznáván. Východní Evropa je zdroj příjmů, nikoliv rovnocenný člen rodiny.

  Nadále můžeme sledovat hru se slovy, hlavními herci jsou migranti. Jejich aktivita opět stoupá, a tak jich denně více jak tisíc ,,zachraňují‘‘ stále ty samé lodě patřící neziskovým organizacím z Francie, Německa i Itálie. Ta záchrana má zvláštní podobu. Vyzvedávání Afričanů přesně na hranici lybijských mezinárodních vod je systematickým porušováním veškerých zákonů a jeho prezentace, jako záchrana lidských životů, je naprosto jasně ukazující, jaký přístup k omezování migrace unijní politici a jimi ovládaná média mají. Následné rozdělování do jednotlivých států je pouze způsob, jak zlikvidovat jejich vnitřní politiku, bezpečnost a ekonomiku, následkem této činnosti vzniklé torzo podřídit velení do Bruselu. Naše elity nejsou nijak výjimečné, na rozdíl od Poláků a Maďarů se nedokážou postavit zákony nepodloženému vyhrožování unijních úředníků. Bohužel si je volíme my samotní. Místo semknutí se zemí Visegrádské čtyřky se ti naši politici prostě podřizují, hlasování většiny europoslanců, tedy především těch z TOP 09, ANO a ČSSD, to potvrzuje. Mediální masáž je samozřejmě prounijní a proimigrantská, přestože se například Babiš navenek tváří jinak. Novináři a redaktoři už dávno nenazývají věci pravým jménem a pracují za bakšiš jim vyplácený.

  Kauzy Andreje Babiše jsou dalším důkazem toho, že se právnost v našem státu kamsi vytratila. Samozřejmě jejich vytažení je součástí předvolebního boje, ale jejich existence a oprávněnost je díky pravdivým skutečnostem nesporná. Symbióza ČSSD a Babiše byla nutnou pro udržení moci, ovšem ani vlastnictví mediálního kolosu Mafra nebylo schopno zabránit průsaku informací o podvodech a zvýhodňování Andreje Babiše. I když se snažili novináři jeho profil upravit do božských rozměrů sebevíce, množství nepravostí a jeho vlastní zbraně, tedy sbírání informací na oponenty, zveřejněné odposlechy a daňové úniky jej konečně na čas poslaly do politického zákulisí a je otázkou, vrátí li se díky naivním voličům silnější, nebo bude li to jeho derniéra. Paradoxně nitky drží v ruce i státní zastupitelství Lenky Bradáčové, která už dávno mohla konat kroky vedoucí k trestnímu řízení. O jejím blízkém vztahu k majiteli ANO se nedá už nedá pochybovat. Také podpora Miloše Zemana není bezvýznamným atributem umožňujícím návrat kontroverzního Slováka. Jeho protihráči jsou bohužel slabý předseda ČSSD Sobotka a nepřijatelný Kalousek z katastrofální TOP 09. Koho z nich všech dohoní minulost nejdříve?

  Inkluze ve školách je pravděpodobně přípravou na invazi nových ne česky hovořících školáků. O pronikání islámu do škol formou besed a návštěv cizojazyčných studentů i pedagogů jsme už informovali, nicméně oficiální média mlčí. Naopak ČT na svém dětském kanálu pokračuje v rozšiřování multikulturních myšlenek. Vysoké školy jsou obsazené profesory, kteří se neštítí propagovat islám a ovlivňovat tak myšlení mládeže. Součástí mediálního tlaku jsou i vystoupení různých umělců, pseudopolitiků, aktivistů hlásících se k EU a multikulturnímu šílenství, a naopak minimální prostor pro protistranu a naprostá cenzura zpráv o zvěrstvech, která jsou spojená s přísunem Afričanů, Syřanů, Afgánců a Pákistánců do Evropy. Samotné Ministerstvo školství je prolezlé předními aktivisty z proislámských neziskovek, o čemž média opět mlčí.

  Je třeba si uvědomit, že vyvážené zpravodajství už neexistuje. Je preferováno to tendenční a orientovat se je velmi těžké. A nenaletět ještě těžší. Odvážní jedinci z novinářského prostředí snažící se o změnu jsou umlčováni. Nebýt sociálních sítí, žijeme v naivní představě, že je vše vlastně v pořádku. Není. Tak, jako nám byl po mnoho let podsouván zidealizovaný Václav Havel, jehož skutečné vlastnosti měly daleko od aury poloboha, tak i nyní jsme přesvědčováni, že bez EU bychom nemohli existovat. Opak je pravdou. Najde konečně někdo odvahu vzepřít se bez toho, aby si spočítal, kolik na tom může vydělat?

J3.K