Hoaxy…

  Přiznejme si, že jsme kdysi vzhlíželi k Západu s jistou závistí. Měli jsme dojem, že plné obchody, víceméně volný pohyb po světě a svoboda slova jsou u nás chybějící atributy vedoucí k všeobecnému štěstí. Toužili jsme po krásných domech, technicky vyspělých autech, mořských plážích a dostatečném výběru zboží. Přáli jsme si žít bez obav z toho, co kde řekneme, nechtěli jsme mít potřebu se neustále ohlížet, kdo za námi stojí.

  Došlo k určitému zlomu a my se rázem ocitli blízko kýženého cíle. Na kdysi zarostlých loukách na kraji měst vyrostli supermarkety plné zboží, o jehož kvalitě jsme si mysleli, že je shodná s tou za západní hranicí, na silnicích začaly mizet staré škodovky a žigulíky, místo nich se tu začaly prohánět starší mercedesy, fordy a bmw. Rifle už nebyly podpultové zboží v Tuzexu a cestovní kanceláře se předháněly v nabídce zájezdů kamkoliv. Sice nám ještě nedocházelo, že Němci létají levněji na lepší místa, tarify mobilních operátorů u nás byly poněkud dražší, než jinde v Evropě a potraviny z těch supermarketů by si ve Frankfurtu nikdo nekoupil, přesto jsme si připadali tak nějak západně.

  Dny plynuly a dění ve světě nám bylo prezentováno všelijak. Všemocná Amerika byla napadena tak razantně, že místo dvou věží spadnuly po nárazu dvou letadel rovnou tři, neskutečně drastické záběry CNN z války v Iráku, poté zprávy o Arabském jaru, do hlavy nám bylo vpravováno, o jakou osobnost jsme přišli odchodem Václava Havla. Tibeťané se pro nás stali vzorem útlaku. Členství v Evropské unii mělo být balzámem po rozpadu zkostnatělé RVHP, NATO se stalo jistotou bezpečí a obranyschopnosti. Propaganda rozjetá na plné obrátky. Zprávy z FEDu, rétorika Bílého domu, autorita německých politiků, volný pohyb aspoň po Evropě, to vše nám připadalo jako splněný sen a vstup do ráje. Jak moc jsme se mýlili.

  Západ již dlouho není tím, o čem jsme snili. Náskok USA v technologiích už zdaleka není takový, jaký kdysi býval. Svoboda je pojem, o kterém se učí v dějepisu, mnoho historických faktů bylo tak zkresleno, že už se dávno nedá věřit ani těm nejzásadnějším faktům. Konspirační teorie se zabývají přistáním na měsíci, pádem dvojčat, vraždou Kennedyho, spuštěním nepokojů v arabských zemích, řízenou migrací. Bohužel se stále více ukazuje, jak moc úzká skupina lidí ovládá dění na tomto světě a využívá svého vlivu na prosazování vlastních záměrů. Upravování skutečností, ohýbání pravdy, natáčení hoaxů, tedy videozáznamů s obsahem záměrně vypovídajícím o událostech, které se buď nestaly, nebo proběhly úplně jinak, falešné zprávy, to vše se stalo součástí tlaku na obyvatele a nástrojem k jejich ovládnutí.

  Je třeba si přiznat, že část praktik mocipánů převzali i jejich odpůrci. Tam, kde lžou oficiální média, statistiky i politici z masa a kostí, dochází občas k využití taktiky i na jejich protistraně. Mediální boj se nevede v bílých rukavičkách, což směřuje k snaze ovlivnit konzumenty na všech frontách. Opět se tak dostáváme k tomu, že hledat pravdu je práce nekonečná. Provázanost novinářů, byznysmenů a politiků je tak neskutečná, že nikdy nevíte, kdo s kým spolupracuje. Do toho všeho promlouvá i cenzura a jen díky ní si lze udělat obrázek o tom, co vadí vrchnosti a kde byla zasažena, případně kým. Ve skutečnosti pak možná filtrování zpráv napomáhá k tomu dopracovat se k pravdě. Zrovna tak hoaxy a reakce na ně mohou naznačit, jak lidé uvažují, co je trápí.

  Pravda, láska, porozumění, to byla slova pro něco, v co jsme doufali. Místo toho tu máme pokrytectví, přetvářku a lež na mnoha frontách, ztrácíme opět svobodu, dáváme si pozor na to, co říkáme a píšeme. Odvážní naráží na státní mašinérii i na práci dosazených cenzorů a úředníků, svoboda slova je už jen prázdný pojem. Za vlastní názor nám hrozí kriminál, umělohmotná demokracie se hroutí a za sociální politikou se schovávají tisíce neschopných se nejen uživit, ale také třeba být aspoň náznakem užitečných pro společnost. Myslete si, co chcete, ale opravdu ke kdysi vysněnému Západu to má daleko. On už totiž také neexistuje v té podobě, ve které jsme chtěli být.

J3.K