K zamyšlení

  Zbytku Evropy velí nikoliv Brusel, ale Berlín. Kde se v žebříčku vlivu na dění v Evropě nachází přibližně stejně velká Francie? Rozhodně patří k největším hráčům druhého sledu, nicméně zdaleka ne vše v ní nasvědčuje rovnocennému postavení. Zatímco řadoví Němci jsou proslulí poslušností, oddaností svému vůdci (donedávna Merkelové), minimálním reptáním vyjádřeným nepokoji na ulicích (to lze zaznamenat především v bývalé DDR), strojovou přesností a urputností až do vlastního pádu, Francouzi již dva měsíce demonstrují (oni jsou zvyklí demonstrovat často), mají tam tak trochu nepořádek, ale především v mnohém spoléhají na stát, který je sociálně natolik štědrý k neschopným, že se i přes neskutečně vysoké daně na cokoliv topí v ekonomických problémech. Jednáte li s Němci, jsou k Čechům povýšení, mají v sobě zakódovanou jistou nadřazenost a neochotu přijmout realitu, že Slované jsou mnohem větší národ než ta germánská složka světové populace.  Jste li ve styku s Frantíky, poznáte, co to je nacionalismus, národní hloupost a nevědomost, laxnost až lenost, nedůslednost a neschopnost reálně uvažovat, přičemž za blbce jste samozřejmě Vy. Přitom jsou li zástupci obou národností v roli nadřízených, jsou například k nám tvrdí a nekompromisní, ovšem chcete li Vy po nich něco, Němci se snaží reagovat a Francouzům vše dochází mnohem déle. Z tohoto  pohledu jsou Češi a Moravané geniálním národem schopným improvizace a rychlé reakce.

  Vraťme se do EU. Momentální zavádění Green Dealu naráží na zásadní rozpor mezi Německem a Francií. Němci chtějí v blízké době vypnout uhelné a jaderné elektrárny. Proč jaderné, to nelze chápat, přestože i Rakušané k nim cítí svůj odpor. Údajným strašákem je havárie Černobylu a Fukušimy, nicméně mnoho dalších elektráren ve světě běží. Navíc možnou budoucností budou mnohem menší jaderné reaktory rozeseté po Evropě. Nejsme odborníci, abychom to dokázali posoudit, nicméně v době jaderných ponorek a ledoborců je zjevné, že tudy může vést cesta. Francie naopak na jaderných elektrárnách staví svou energetickou budoucnost a bude zajímavé sledovat eskalaci rozdílných názorů.

   Plynové elektrárny naopak ukazují, že je Němcům de facto jedno, že by se stali závislými na Rusku či USA, přičemž americké tankery začaly směřovat do rentabilní a díky ekonomické gramotnosti svého vedení podstatně produktivnější Číny. Rusové jsou schopni dodávat plyn celé Evropě a za pravděpodobně výhodnějších podmínek pomocí plynovodů, jen za to požadují slušné chování a respekt. Škoda, že to naši političtí stratégové nechápou a chovají se jaké malé rozmazlené děti hrající si na hrdost a evropskou soudržnost. Z toho nakonec vyplývá, že žebráme v Bruselu o komplexní řešení otázky prázdných zásobníků, zatímco Němci si dostavili i přes odpor USA Nord Sream II a budou obchodovat s ruským plynem. Demence našich politiků bude stát každého z nás nemalé prostředky. Přitom takové Srbsko nakupuje plyn až 4x levněji jen díky dobrým vztahům s Ruskem.

  Jak dopadne neshoda mezi Německem a Francií, to není třeba řešit. Ve finále budou Němci vděční za každý megawatt odjinud. Samozřejmě za podmínek, které si sami stanoví, což platí i o naší produkci. My místo urychlené dostavby Dukovan, k níž by nejlepším partnerem bylo právě Rusko, a to z mnoha důvodů včetně politicko-ekonomických, vždyť právě Rusové mohou být v době Green Dealu a Great Resetu určitou evropskou jistotou, kterou je po pádu na zadek z těchto plánů potřeba postavit kontinent zpět na nohy, stojíme na opačné straně a děláme EU užitečné idioty. Bylo tomu tak za Babiše a bude tomu tak 10x více za vlády Panevropana Fialy. Francie se s Němci domluví, ti zase s Ruskem. Nebude to poprvé.

  Rusové v myšlení pokročili, a i díky nezpochybnitelné inteligenci a hrdosti Vladimíra Putina vědí, jak nakládat s ekonomikou, přírodním bohatstvím a vlivem. Vše dávkují přesně tak, aby zaujímali pozici mezi třemi největšími velmocemi světa. Jsou to Němci, kdo k nim chodí se žádostmi. Pokud hledáte naši pozici, jsme na chvostu a nenaučíme li se chovat přiměřeně možnostem, budeme pro Němce jednou z mnoha dojných koz žijících v jejich chlívku a pro Rusko zemí, kterou je fajn mít na své straně, ale když se to nedaří, lze na její místo posunout kohokoliv dalšího. Třeba kolegiální Srbsko. Navíc nesmíme zapomínat, kdo byl vítězem 2.světové války a v případné 3. by hrál významnou roli, také kde se nachází Německo. 41 let socialismu nás naopak musí varovat před jakoukoliv nadvládou, tedy i novodobou neomarxistickou bruselsko-berlínskou. Budoucí rizika blackoutu vyplývají z naší koexistence se Západem, záchranou mohlo být právě Rusko. Je pochopitelné, že to plno lidí nerado slyší, ale je tomu tak. Kdyby nám to někdo řekl v listopadu 1989, asi bychom ho chtěli lynčovat. Jenže Západ směřuje mílovými kroky k socialismu a ekonomické tragédii, zatímco Rusko po celých posledních 20 napravuje škody, které ten samý socialismus napáchal. A to mají v zádech plyn, ropu, uhlí a další komodity, které Západu tolik chybí. Už to chápete?

Jindřich Kulhavý