Když lidé přijmou diktát

  Jak jste si již přečetli, obchodní řetězec ALDI připravuje otevření prvního obchodu vybaveného pouze elektronickými pokladnami. Místo obsluhy u pásu končícího kasou budou pouze klasické čtečky čárových kódů a nad nimi soustava kamer kontrolujících každého klienta, zda li nepodvádí. To vše v době, kdy migranti v některých zemích často přistupují k obchodům jako k bezplatnému servisu vlastních žaludků. Dobrá, to je riziko obchodního řetězce, ovšem otázkou zůstává, k čemu to má být dobré, když místo několika pokladních budou sedět lidé u kamer a minimálně jedna osoba bude stejně muset pomáhat u elektronických zařízení umožňujících platby? Možná to má vést k tomu, že budou vynechány platební terminály přijímající hotovost.

  Ve Francii jsou na dálnicích mýtné brány. Není to výsada pouze této země. V určitých úsecích jste přinuceni zastavit a uhradit za průjezd určitou částku. To není nic nového, až dosud jste si vždy mohli vybrat několik možností. Elektronické zařízení umístěné do auta podobných těm u našich nákladních vozidel, předplacená karta, běžná kreditka či hotovost. Přičemž na zařízení přijímající hotové peníze zbývá vždy méně místa. Jenže při cestě Toulonu se dostanete do patové situace, když u mýtné brány zjistíte, že tam tato možnost platby absentuje. Bez karty jste dojeli. Je to o to větší šok, že si ani neuvědomíte, jak snadné je přinutit občany, aby si na platbu kartami prostě zvyknuli. A ve Francii už jsou dále než u nás, a i při platbách v supermarketech či restauracích automaticky počítají s naprostou převahou úhrad pomocí zázračných plastových kartiček. Na stoeurovku koukají jako Eskymáci na čerstvé banány a nemají často nazpět, vyšší bankovky ani nepřijímají, protože je berou jako pravděpodobné falzum. Takže i v dlouhé řadě pokladen v obchodu najdete pouze jednu, u které se pracuje s klasickými platidly. Evidentně tak směřujeme k sebrání další svobody.

  O tom, kam může tento trend dospět, jsme už psali vícekrát. Zrušením hotovosti se lidé stanou hříčkou v rukách bankéřů a politiků. Ztratí plno možností, například mít doma vždy dostatečnou jistinu pro případ jakéhokoliv stavu potřeby či nouze. Nebudou mít své účty pod kontrolou. Jakékoliv problémy banky dolehnou přímo na klienty, ti budou vystaveni obrovským rizikům. Kdo bude moct kontrolovat účty, bude vědět o každém Vašem kroku. Kde a kdy jste byl. Pomocí teritoriální a doby platnosti dokážou banky omezit Váš pohyb a prostor. Mohou být stanoveny limity výše plateb, takže jedni budou moct utrácet denně tolik a tolik, druzí méně. Může dojít i k dalšímu ovlivňování, například když se některé řetězce dohodnou s bankami a jiné ne, dojde k zvýhodňování určitých obchodů. A nad tím vším stojí strašák vypínání elektřiny, možné řízené a přirozené krachy peněžních institucí a zvůle politiků schopných nařídit pravidla tak, aby stát měl přístup ke všem účtům a v případu potřeby si z nich plošně odebíral předem stanovené částky. Přidejme záporné úroky a můžeme vznést dotaz.

  Opravdu se Vám nezdá, že přechod na platební karty je dobrý nápad? Uvědomujete si, jak drahý může být, kolik svobody nám to zase ubírá a jak snadno si necháváme vnutit značně omezující nařízení. Přitom jsme zdaleka nevyjmenovali všechna rizika. Jednoho dne se můžeme probudit a místo platby z poměrně plného účtu nám může kartička posloužit pouze k oškrabání zamrzlého předního okna. Chytří lidé, kteří na to mají, si koupili nějaký ten kousek investičního zlata, někteří tuší, že se vrátíme k výměnnému obchodu, další spoléhají na vlastní úrodu (pozor, i tu chce EU v blízké budoucnosti korigovat), zbytku zbydou oči pro pláč nebo kriminalita. Jisté je, že když nebudete kompaktibilní se směrnicemi a systémem, budete bez hotovosti daleko snadněji zachytitelní. A pokud s ním zajedno budete, znamená to, že k nárůstu ovčí vlny na Vašem těle už nic nebrání a mocní Vás dostali přesně tam, kam potřebovali. Amen.

Jindřich Kulhavý