Když se tlačí na pilu

 Zelenskyj bije na poplach, shání peníze a zbraně všude, kde to jde. Část ze získaných financí mizí v jeho kapsách, další jejich nepodstatný díl na účtech těch, kteří k nim mají přístup, zbytek v jámě nazvané válka. Kyjevskému diktátorovi se nedostává ani lidí, což je v rozporu s tím, kolik ,,válečníků“ jsme viděli v ochozech evropského fotbalového šampionátu. Tam vcelku veřejně hajlovali a byli za vlastence. Pak je plno dalších u nás, v Polsku a na Slovensku. Ti válčit často proti Rusům nechtějí a za Zelenského už vůbec ne. Mnoho jich je tu už dlouho, většinou pracují, a ti rozumní nejsou problematičtí. S nově příchozími je to složitější, je mezi nimi dost vychytralých využívajících velkorysost neschopné vlády. Na frontovou linii tak už moc lidí nezbývá. Ani množství dodané munice a techniky personální nedostatek nevyřeší.

  Jak jsme již dříve psali, Chorvaté se na případnou válku připravují zavedením povinné vojenské služby. To je vlhký sen i militantní ministryně obrany Černochové a s ní výjimečně souhlasícího náčelníka štábu Řehky. Také Poláci si postupně zavádí opatření předcházející případné mobilizaci a vedení jejich státu patří k nejagresivnějším odpůrcům Kremlu. Scénář možné války počítá s úklidem politiků a jejich rodinných příslušníků do bezpečí, umírat mají jiní. K tomu je třeba říct, že před moderními zbraněmi, kterými disponují Rusové, není moc možností úkrytu, což si možná všichni ti váleční štváči neuvědomují. Zároveň je možné tvrdit, že zdaleka ne každý Čech by šel dobrovolně bojovat proti Slovanům a Rusům, dá se očekávat velká vlna rebélie. Rozhodně je jednodušší svrhnout vládu posílající na smrt naše muže, otce a syny, než je nechat krvácet v cizí válce.

  Evropská unie vytváří hysterické prostředí. Pravdou je, že i politici tvářící se jako kritici EU hovoří o Ruské federaci jako o agresorovi. Někteří potichu (Orbán), jiní hlasitěji  (Babiš, Fico). Ale těch odvážných, kteří by vystoupili veřejně a dokázali by skutečně realisticky analyzovat situaci a historickou posloupnost a oprávněné důvody ruské speciální vojenské operace, je naprosté minimum. Bohužel, vzpomeňte si, kdo u nás z parlamentních i neparlamentních stran nazval tuto vojenskou akci Moskvy jako oprávněnou obranu rusky hovořících a kyjevským režimem terorizovaných občanů Východní Ukrajiny? Kdo nazval Minské dohody jako porušené Ukrajinou i Západem a Majdan uznal za akci americké CIA? Reálný popis najdete většinou u se státem nic nemajících analytiků, u paralelních médií. Nejsme idealisté, Ruská federace je z pohledu mnohých specifická, nicméně prošla vývojem a se Sovětským svazem z dob Brežněva má málo společného.

  Mezi nové aktivity Západu patří snaha zabavit ruský majetek v zahraničí. Nejvíce po něm touží Poláci a Pobaltí.  Pokud jde o ten soukromý, Putin se musí usmívat. Už nějakou dobu vyzýval oligarchy k větší solidaritě s ,,rodnou hroudou“. Takže to bere spíše jako jistou formu trestu pro ně. Jiné je to se státním majetkem, tam lze očekávat protiakce. Přeci jenom i v Rusku zůstal po západních společnostech nějaký ten majetek, o jehož vrácení lze maximálně tak snít. Západ jen ať se modlí, aby si pro ten svůj Rusové nechtěli dojít.

  K výše uvedenému se vztahuje ještě jedna událost. Vznikla nová frakce v EP. Hlásí se k ní Orbán i Babiš, rakouští Svobodní. Byla ihned označena jako proruská. Opět se ukazuje záměrná manipulace. Ani Orbán není vůči Rusku extrémně loajální, spíše to lze nazvat jako jistou zdrženlivost a politickou obezřetnost. U Babiše nesmíme zapomenout na Vrbětice, které vyústily v diplomatickou přestřelku a ochladnutí vztahů mezi Prahou a Moskvou. Nazývat novou frakci jako proruskou, je prostě drzost. Spíše jde o další špínu hozenou na kritiky eurounijního systému. Prázdniny tak začaly poměrně ostře. Přesto budeme doufat, že causa Ukrajina skončí nakonec dobře. Tedy bez rozšíření konfliktu a úspěšným jednáním. Možná jsme naivní, mír Západ nechce. My ano.

Jindřich Kulhavý