Když STAN a Topka tleskají

  Samotný summit byl reakcí na koronavirovou krizi, která hospodářsky a ekonomicky decimuje celý svět, přestože v realitu existence pandemie věří už jen mediální pracovníci a lidé podléhající jejich lhaní. Pro politiky je celý covid pouze nástrojem zastírajícím skutečné problémy a umožňující neuvěřitelná kouzla s číslicemi. Přestože i bez strašení virem byl svět na kraji ekonomické propasti, dal se očekávat velmi solidní propad, což se týkalo především Spojených států a Evropy, coronavir napomohl řadě politiků utéct z pomyslné lopaty a umožnit jim nastoupit cestu zachránců jednotlivých národů. Na nějaký čas se podařilo upozadnit mnoho různých problémů typu migrace, zapomnělo se na klimatické harašení a nedostatek financí v mnoha oblastech. Covid umožnil následné utrácení a vyprázdnění již tak nenaplněných státních pokladen a obhájit to potřebou nákupu zdravotnického materiálu a nápravou škod způsobeným virem. Jestliže naši poslanci měli problém schválit schodek státního rozpočtu v hodnotě cca 60 mld. korun, pak jim najednou nevadil více, jak 8x vyšší. Vyplácením různých podpor přišel stát na buben, zatímco plno lidí si užívalo pracovní vlno na úkor těch, pro které žádná pomoc nepřišla, nebo si prostě nedovolili o ni říct.

  Podobný přístup zvolila polovina světa. Je vidět, že politici jsou stejná sebranka napříč většinou zemí. Pokud se někde snažili mít jiný přístup, světová média a zdravotnická organizace WHO jim vše vysvětlily. Natáčely se ,,dokumenty‘‘ podle správného scénáře, vylhávaly statistiky a falšovaly ekonomické tabulky. Kde to nestačilo, zabrala Antifa a Black Lives Matter. Covid se společně s tím stal politickou zbraní. V USA má vrátit vládu Demokratům, v Evropě pomoct nastartovat Zelený úděl a zahladit stopy po finančních ztrátách spojených s migrací a nepovedenou integrací muslimů a Afričanů. Zároveň prosadit kšeft zvaný preventivní vakcinace světa a umožnit zavedení elektronického očkovacího průkazu, který z lidí udělá vazaly některé nově zvyklé organizace schopné kontrolovat každého jedince a určovat co smí a co nikoliv.

  Vraťme se do Bruselu. V hlavách Macrona a Merkelové vznikl ďábelský plán, jak stmelit rozhádanou Evropskou unii. Vymysleli ekonomický záchranný balíček spojený též s budoucí sedmiletkou tak, že sváže dohromady všechny státy. Vzali určité množství miliard eur, které fyzicky a účetně nemají, vrhnuli je mezi státy EU a nechali se o ně porvat, přičemž hned na začátku dali stranou něco pro vybrané země a pro sebe. A protože vstupní kapitál chybí, rozhodli si jej půjčit. Summit však nezačal s tím, že by se někoho zeptali, souhlasí li s půjčkou. Ta je prostě společná a každý splatí svou část. Jak vysoká bude, to se vcelku neřeší, protože Brusel převezme výběr daní ve všech státech do své dikce, takže ty peníze z nás všech prostě dostane. Na schůzku vrcholných politiků odjel předseda vlády s pověřením Parlamentu České republiky s tím, že nemá dělat problémy. To Poláci a Maďaři je dělat jeli a s nimi i Rakušané a Holanďané. Naopak Itálie, Španělsko a Francie si jely pro tučné odměny, Italové třeba i za to, že neodejdou z EU. Být tam místo Conteho Salvini, možná by byl započat rozpad EU.

  Jednání bylo dle politiků dlouhé a složité. Tak už jen orouškování všech bylo náznakem jisté demence. Ale mělo dát všemu vážnost. Rozdělovaly se miliardy. Jak to dopadlo? Skutečnou prohrou Evropy, protože k samotné půjčce a přerozdělení došlo. Vítězi se stala Francie a Německo, prosadily svůj ďábelský plán. Opravdu společně zadlužily celou Evropskou unii na dalších 30 let nejméně. Zároveň potěšily bankovní sektor, který půjčky poskytne a na úrocích vydělá. Kolik, o tom se nikde radši vůbec nemluví. Dále lze konstatovat, že Rakousko, Polsko a Maďarsko si udržely své pozice a Poláci si s Maďary dobře kryli záda. Z Visegrádské čtyřky zbylo torzo, ovšem tím se ukázal charakter zástupců bývalého Československa, byť za obě následnické země jednali Slováci. Babiš i přes proklamovaný úspěch nedokázal nic, pouze jsme se zadlužili, přičemž ani nemůžeme tyto peníze použít na to, na co by skutečně byly třeba. To je totiž jedna z mnoha dalších podmínek jejich využití. Můžeme si je vzít, ale utratit je pouze za to, na co nám Brusel kývne. Předali jsme tak další část pravomocí do centra bruselské mašinérie.

  O tom, o jaký ,,úspěch‘‘ jde, svědčí potlesk zástupců STAN, Pirátů a Top09. Tato kolaborantská uskupení dlouhodobě prosazující co největší naši závislost na Evropské unii potěšilo ,,semknutí‘‘ Evropy. Ve skutečnosti jde o přistoupení na hru Francie a Německa, zemí, které na sebe převzaly vůdčí roli na kontinentu a utvořili mocenský blok, kterému se teď bude odolávat ještě hůře. Ono totiž to semknutí znamená de facto otroctví. Evropané se nepoučili ze smutného údělu Řecka, které de facto Němcům již předalo velkou část toho, co mu mohlo přinášet ekonomický progres. Následovat je budou Italové a časem i Španělé. Střední a Východní Evropa byla dosud odpadkovým košem Evropské unie, montovnou a skladovací halou. To platí především pro nás a Slovensko, ale ani noví členové z bývalých zemí RVHP na tom nejsou o moc lépe.

   Z České republiky se stane čistý plátce do pokladny EU. To spolu s odtékajícím kapitálem ve formě dividend zahraničních majitelů firem u nás podnikajících a dalších čachrech obcházejících zdanění znamená, že budeme platit za špatné hospodaření Italů, Francouzů či Španělů, budeme spolusanovat dluhy Řecka, přispívat na migraci západním státům a z půjčených peněz investovat do záchrany planety v podobě Zeleného údělu, tedy likvidovat naši energetiku, hospodářství a zemědělství. Až budete porovnávat náš životní standard s tím západním, může Vás hřát pocit, že právě díky Vám se jinde mají lépe než u nás. Svým způsobem to tak funguje už 30 let, ale teď je to díky našim politickým elitám posvěceno oficiálně. Až Vám bude někdo tvrdit, že být v EU je pro nás přínosné a odejít nikoliv, pak ten dotyčný buď lže, nebo je ve vleku různých zájmových skupin. Potlesk Topky, Pirátů a STAN je tím největším důkazem toho, že jsme součástí dalšího neskutečného průšvihu. A Babiš se přidal k těm, kteří to podporují, tedy například po bok Kalouska. Probuzení bude drsné. Respektive už je.

Jindřich Kulhavý