Koloniální zvyky

  Takzvaný Západ postavený na základech evropské rozpínavosti má celou dobu své historie několik základních atributů. Jedním z nich je dlouhodobý trend vyčerpávání a vysávání bohatství ze zemí, které různým způsobem obsazuje a zneužívá. Již od starověku si Řekové a Římané podmaňovali jiné národy, zotročovali je a využívali k svému obohacování. Středověk byl dobou kolonialismu a snahy objevovat další místa, ze kterých by bylo možno ukrást vše, co šlo. Zlatem, drahokamy a dalšími poklady napěchované lodě směřovaly do Španělska, Portugalska, Francie, Anglie a dalších námořních velmocí. Doba, kdy si Spojené státy zvolily samostatnost, znamenala jen rozšíření počtu zemí, které si nárokovaly bohatství jim nepatřící. Západ se stal kompletním a nastupující globalismus umožnil nadále drancovat především Afriku.

  Afrika je velmi bohatým kontinentem udržovaným však v pocitu, že je chudý. Přitom právě tam se nachází solidní zásoby ropy, zlata, drahokamů, ale také nerostů potřebných pro elektrifikaci Západu. Všechny greendealové úchylnosti vychází přitom z pocitu, že Afrika poskytne Evropě vše, co může nabídnout. Historicky vnímaná podřadnost černého kontinentu však začíná mít mnoho trhlin. Obyvatelům afrických států už dávno dochází, že je Evropané dlouhá století zneužívali a za minimální ceny získávali bohatství patřící někomu jinému. Jistě, uvědomujeme si jistý inteligenční náskok Evropy zajišťující jí v minulé době i v současnosti určitou nadvládu nad Afrikou, nicméně právě globalismus otevřel možnosti i Afričanům v oblasti vzdělání a posun jejich uvažování i úhlu pohledu na svou situaci, čímž se mnohé změnilo.

  V okamžiku, kdy Evropská unie pod sebou podřezává Green Dealem větev, na které sedí, což přináší problémy i evropským značkám dosud majícím převahu nad jinými, přichází Západ i o Afriku. Obrovskou expanzi v ní zažívá Čína, která mohutně investuje na celém kontinentu. Pro Afričany to je změna kolonizátorů, což jim jednou dojde, nicméně Číňané v Africe utrácí peníze a pozvedávají místním sociální standardy. Což Západ dělal jen ve velmi omezené míře. Je třeba si přiznat, že všechny ty světové organizace včetně Červeného kříže či církevních řádů především pomáhaly plundrovat africké bohatství. Nadace Billa a Melindy Gatesových tam testovala mnohé své „medikamenty“ na dospělých i dětech a pouze přispěla k špatnému obrazu Západu. Historicky ani američtí otrokáři zrovna dobré jméno své zemi neudělali, a to vše se nyní sčítá. Přidat lze i vojenská dobrodružství zahraničních kolonizačních jednotek, přičemž dochází k jejich vytlačování a důvěru dostávají Rusové.

  Abychom byli objektivní, Jihoafrická republika byla v době Apartheidu mnohem pokrokovější, bezpečnější a ekonomicky stabilnější, než je tomu nyní. Běloši by při rozumném přístupu byli pro Afriku přínosem. Bohužel hamižnost Západu převýšila všechno dobro, které byli Evropané schopni v Africe šířit. I proto jsou vytlačováni a naděje Afričanů míří k jiným státům. Evropská unie tím přichází o další zdroj bohatství, energií a potravin. I proto stále více žárlivě a chtivě pokukuje po jiných místech stejně dobře schopných zajistit její nenasytnost. Nejžádanějším územím je Rusko. Je třeba si říct, že v tu chvíli si se Spojenými státy navíc konkuruje. Což brzy pozná.

  Evropská unie je v situaci, kdy by měla velmi rychle přejít k pokoře a maximální efektivitě v čerpání vlastních zdrojů. Lidských, materiálních i přírodních. Stále má ještě velký potenciál, bohužel ovládaný špatným politickým vedením. Mizerná a arogantní zahraniční politika, rozhazování peněz, které nemá, destrukční Green Deal, závody ve zbrojení, likvidace vlastního zemědělství, energetiky a průmyslu, nesmysly o Great Resetu. To vše nás dovede k bolestivému prozření znamenajícímu, že jsme vlastně bezvýznamní. Spojené státy se pod Trumpem budou snažit o jistou světovou rehabilitaci, Čína ekonomicky válcuje svět, Rusko ukázalo nulovou obavu z vojenského potenciálu Západu a i ekonomicky se vysmálo všem západním sankcím, Japonsko se nebálo ukázat na covidový zločin elit, jen EU jede dále svou sebezničující politiku. Teď přichází o Afriku a jen to nejhorší z ní si pouští domů. Jak dlouho bude trvat, než to voliči pochopí?

Jindřich Kulhavý