Máme tak krátkou paměť?

  Lidská paměť je velmi krátká. Vnímáme to i nyní. Z hlediska délky existence planety to bylo včera, kdy probíhala 2.světová válka. Její pamětníci stále žijí, přesto jsou její příčiny, průběh i konec vykládány dnešní mládeži jinak, než jaká byla skutečnost. Navíc současným vysokoškolákům připadá období bojů o Stalingrad něco jako dávný středověk, který je vlastně nezajímá. Nelze se tedy poté divit, že jim nepřijde nic divného na bratříčkování stávajících politických špiček se Sudetsko-německým Landsmannschaftem. Pro naše babičky nepředstavitelná věc okořeněná smutnými až tragickými vzpomínkami stejně, jako nelibě znějící němčina připomínající teror a v řadě rodin i předky končící v koncentračních táborech. Ovšem dnešní mládež to tak nevnímá, v podstatě ji nezajímá, že se potomci řady tehdejších gestapáků úspěšně etablovali ve vedení Evropské unie a opět nám řídí život.

  Století prožitá pod germánským vlivem a vnímáním jisté nadřazenosti tohoto národa jsou rychle zapomenuta a zloba se otočila na stranu, ze které nám kdysi nedávno přišlo osvobození. Jenže rok 1948, kdy komunisté vedení Klémou Gottwaldem převzali pomocí puče moc, je poněkud mladší (o 3 roky) než konec války, navíc je médii více připomínaný, takže ne fašisté, ale komunisti zůstali těmi zlými. Ještě o něco později přišel rok 1968, který je zmiňován častěji, a s ním i nenávist vůči Sovětům. Paměť je děravá, takže se méně mluví o tom, že dorazila vojska ze států bývalé Varšavské smlouvy, takže přímo Rusů tu mohlo být podstatně méně, než je nám tvrzeno. Jenže média mají svou moc a Rusové ze 2.světové války byli zapomenuti a ti z roku 68 naopak straší generaci dnešních sedmdesátníků záměrně více. Přitom generace Husákových dětí v podstatě rok 68 ignoruje a pamatuje si spíše konec socialismu. Vzpomíná na zlaté devadesátky, kdy naděje a nadšení způsobovaly mnoho optimismu.  Sice naivního, přihlédneme li k tomu, kam jsme se dopracovali, ale byla to krásná doba. Tehdy jen ti bystřejší sledovali lumpárny, kterých se dopouštěl Havel & spol. Ostatní žili a v podvědomí doháněli vysněný Západ, ve skutečnosti se však již připravující na současnou sebedestrukci.

  Nynější mladá generace už ani netuší, co byla tzv. Sametová revoluce, jak veselo bylo v devadesátkách, z nichž si část společnosti pamatuje už jen Harvardské fondy (oberzlodějna), vzestup legendárních grázlů typu Jonáka, Mrázka či Krejčíře, rozprodej republiky Havlem, Ódéeskou a Socany, případně divoké privatizace. Mladí dokonce netuší ani nic o tom, jak pravděpodobné odstřelení dvojčat zahájilo Arabské jaro a další vlnu americké rozpínavosti. Ostatně o podvodech Američanů na lidstvu se vedou v poslední době trvale spory vedoucí k pochybám o přistání na Měsíci či o příčinách úmrtí mnoha velikánů, jako byl například prezident Kennedy či Nicola Tesla. Naopak se vrací studená válka předkládaná mládeži tak, aby naši někdejší osvoboditelé vypadali jako nebezpečí pro svět. Ten svět, v němž opět Němci hrají podstatnou roli vůdců Evropské unie.

  Přesto existují rody, které si historii pamatují a mají dlouhodobé myšlení a plánování. Ti nejmocnější budují své postavení desítky let. Rothschildové, Rockefellerové, anglická královská rodina, benátská šlechta, mafiánské rodiny, Chazarská mafie, ti všichni plánují na desítky let a na více generací dopředu. Mají paměť i vize, kterými ovlivňují světové dění. Stojí za mnoha změnami, často v pozadí, a vše, co nelogického se nyní děje, je jejich prací a záměrem. Za vším hledejte moc, peníze a chamtivost. Vaše mysl a vnímání světa je ovlivňováno tím, co oni chtějí, abyste si mysleli. Proto vlastní média, banky, nadnárodní společnosti a světové organizace. Zdá li se tedy naše paměť krátká, je to proto, že je s ní manipulováno. Za pár let si nikdo na experiment s covidem vedený jejich nadacemi a firmami ani nevzpomene, ale oni mají všechna data uložena a vědí, jak snadné je zneužití pandemie v souvislosti s lidskou blbostí a poslušností. Ne, naše paměť není krátká, je pouze snadno ovlivnitelná a lidský život příliš rychlý. Pojetí existence tady je u většiny z nás ohraničena pár desetiletími. Mocní uvažují v horizontu i více století. A na to naše vzpomínky nestačí. Bylo tomu tak kdysi a trvá to i nadále.

Jindřich Kulhavý