Nedejme se zmást

  Vladimír Putin drtivě vyhrál prezidentské volby v Rusku. S takovým náskokem, že o něm mohou snít všechny hlavy evropských států i USA. Provádí Rusko složitou situací a vrátil mu i hrdost a postavení velmoci. Je prvním, kdo přesvědčuje Rusy o potřebě nebýt závislými na produkci západních firem a učí je vyrábět si dostatečně kvalitní vlastní produkty, Ne, netvrdíme, že vše je v Rusku ideální a dokonalé, nicméně obrovský progres Ruské federace je znát a postupně se dostává i mimo velká města. Venkov má ještě mnohé co dohánět, nicméně jisté semknutí Rusů potřebné k zvýšení životní úrovně a dosažení všeobecného pocitu z dobré kvality života je zjevné. Ještě nějakou dobu bude trvat, než bude možné Rusko vnímat jako technologickou velmoc (s výjimkou zbraňových systémů, tam to platí už nyní), ale nezapomeňme, kdo nepřetržitě létá 60 let do vesmíru a mimochodem přináší důkazy o tom, jak naše planeta skutečně vypadá.

  Kumulace zbraní a lidí určených k dalšímu zabíjení na východu Ukrajiny započaté v roce 2014 je ukázkou naivity Západu. Oficiálnímu zapojení NATO do lokální války brání obavy z ruského jaderného arzenálu. Přestože momentálně je na Ukrajinu převáženo množství vojenské americké techniky, dokonce tam směřují francouzští žoldnéři, zatímco polští už tam dávno jsou a pozadu nezůstávají ani jiné země včetně naší, válku Rusku nevyhlásila ani samotná Ukrajina. Ta dokonce na frontu odvádí muže, kteří dosáhli věku 27 let, mladší si asi šetří, aby pomohli udržovat tamní populaci. Navíc mají Ukrajinci několik milionů mužů schopných odvodu v zahraničí, což platí i o České republice, přičemž k jejich návratu do vlasti před ukončením konfliktu nemají vhodné páky. To i díky neochotě vlád zemí, v nichž se uhnízdili, vrátit je zpět domů. Navíc řada z nich si už u nás založila rodiny, jejich děti mají i jiná občanství a bojovat za západní ideály rozhodně nebudou, protože si jejich výdobytky už nyní užívají.

  Nechuť samotných Ukrajinců pokládat život za cizí zájmy představované uzurpátorem moci Zelenským neochotným se vystavit riziku nezvolení v prezidentských volbách má být nahrazena lidskými zdroji ze zemí NATO. Už to samotné ukazuje na jednoznačnou snahu zatáhnout nás do cizího sporu a světového konfliktu. Přitom profit speciálně pro Českou republiku by ani v případě naprosto překvapivé porážky Rusů, kterou si tu ostatně přejí jen největší fantastové, byl nulový. Tedy mimo uspokojení fanatických liberálů. Což jim nebrání připravovat víceméně potají a bez povšimnutí zákony tak, aby mohli kdykoliv začít válku i bez vyhlášení válečného stavu. A je třeba vnímat skutečnost, kterou je ticho z poslanecké sněmovny, kde se ani opozice tímto nijak zvláště nezabývá. Většinou jde i přívěšky jiných schvalovaných zákonů zajišťujících právní dosah i tam, kde jde o naše povinnosti, majetky a svobody.

  Vítězství ruských vojenských jednotek, jejich převaha a postup tak mají zastavit západní vojenské síly. První vlaštovka  podobě francouzského kontingentu je spíše zkušebním balónkem. Co s tím Rusové udělají? Zatím vztyčují varovně prst, ale nezapomeňme, že to dělali plno let i ohledně Donbasu, než skutečně udeřili. Oni už ho neopustí, i kdyby se na Ukrajinu přestěhovalo celé NATO. Navíc možností zasáhnout i jinde mají dost, jen jsou zdrženlivými, protože si na rozdíl od sebejistého Západu uvědomují možné následky konfliktu velkého rozsahu. Dokonce jsou trpělivými i ohledně teroristického přístupu ukrajinských předáků ostřelujících civilní oblasti Ruska. Západ přesto dráždí medvěda holýma rukama. Jedině Spojené státy jsou schopné se plnohodnotně postavit Rusku, ovšem připomeňme si, že Čína by si asi příležitost svrhnout americkou světovou nadvládu ujít nenechala.

  Američané to vědí a s evropskou částí NATO počítají jako s možným předvojem předurčeným k vyčerpání Ruska, poskytnutím území a lidských zdrojů. V podstatě to platí i pro nás. Peníze už na další vyzbrojování nemáme, takže teď je řada na vojácích a volném hřišti. Tak nějak uvažuje Západ a děkujme Rusům, že to zatím nejsou ochotni akceptovat. My samotní tomu můžeme zabránit pouze výměnou politiků. Jak v Evropě, tak i u nás. A moc času už nám nezbývá. Prvním pokusem budou volby do Evropského parlamentu, druhým už by bylo svržení liberálů a výplach politické scény. Ale toho Češi nejsou schopní. Budou to naši synové, kdo bude umírat jen díky naší neschopnosti se vzepřít.

Jindřich Kulhavý