Nekrm hydru podruhé

  Nacházíme se v době, kdy totalitní komunistické manýry jsou úsměvnou vzpomínkou na něco, co se obloukem vrátilo v ještě horší míře. Zákony již schválené a směrnice vytvářené v Bruselu tak, aby pronikly do právních systémů všech členských států bez ohledu na rozdílné podmínky a úroveň v nich, jsou stále k občanům tvrdší, deprimující a omezující. Mnoho z dnes přijímaného si ani současníci Husáka nedovolili třeba jen navrhnout. Jestliže jsme se v epoše normalizace necítili svobodně, pak nyní si říkáme, že vlastně tak blbě nebylo. Mladší generace vychovávaná k nenávisti k socialismu to těžko může posoudit, a ta starší občas pro změnu spěje k sentimentu a zapomínání, přesto lze konstatovat, že srovnání všech aspektů vládnutí komunistů a liberálů pro ty první nevychází hůře. Už proto, že žijeme ve vyjedeném krámu, který sice není obehnaný ostnatým drátem, ale zase je v něm velmi smutno. Stát už skoro nic nemá, minimum, které nabízí, se týká Ukrajinců a vlastní občan je mu zdrojem na straně jedné a přítěží na té druhé.

  Nechceme, aby to vypadalo jako neustálé stěžování. Pravdou je, že životní úroveň klesá, byť to části lidí příliš nedochází. Není tomu jen u nás, stačí si naprosto primitivně srovnat vozový park v Německu, Itálii, Švýcarsku či Francii před 20 lety a dnes. Rozdíl v podílu kvalitních a lidových značek je obrovský. Lidé šetří, někteří úspěšní neprovokují berní úřady, celkově je to sešup dolů. Možná to nevnímáte při nakupovaní nejen potravin, ale to jen ignorujete mizernou kvalitu čehokoliv. Od luxusních značek až po běžné zboží. Částečně má na tom podíl přesun výroby za levnou pracovní sílou, menší důraz kladený na způsob zpracování, ale nakonec je výsledkem rozladění z toho, že už ani značky jako BMW, Mercedes, Louis Vuitton a další zdaleka neodpovídají cenám, které za ně jsou lidé ochotni platit. Šetření se podepisuje na všech úrovních a často kupujeme naleštěnou bídu. Tím více si poté uvědomujeme i to, jaké šunty nám nabízí řetězce v oblasti potravin, spotřebních věcí a mnohého dalšího majícího dopad nejen na rodinnou ekonomiku, ale i na lidské zdraví.

  Úroveň života ovlivňuje mnoho atributů. Mezi ně patří i jisté právo na příjem kvalitních informací. Jestliže spotřební zboží, auta, oblečení, a především potraviny klesnuly v kvalitě daleko pod to nabízené před pár desetiletími, pak manipulace s informacemi výrazně nabrala na obrátkách a cenzura nevhodných názorů taktéž. Svoboda slova a názorů je už jen chimérou, byť dobře živenou. Nebýt státního zmocněnce Foltýna, lidé by si plíživé cenzury často ani nevšimnuli. Zvláště ti, kteří informace pouze konzumují. Někteří tvořící je a snažící se i o trefnou kritiku na ni naráží už dlouho, ale poprvé byli nazváni sviněmi. Opakem jsou pro režim poté jedinci a organizace chválící  dorující aktivitu pana Foltýna, což stvrdili svým podpisem pod prohlášení vyslovující mu obdiv za tvrdost k oponentům liberálního režimu. Mezi nimi se paradoxně nachází i tací, kteří byli za komunistů perzekuováni a po svobodě údajně toužili.

  I v této těžké době vznikla aktivita Nekrm hydru týkající se koncesionářských poplatků na ČT a ČRo. Přestože vítáme vzdor a rebelii, tentokrát musíme upozornit na možné důsledky přidání se. Exekutor nikdy nespí, a i když jde o velmi logickou reakci na nesmyslnost existence těchto plateb, dopad je jasný. Zaplatíte více, mnohem více, než byste odhadovali, u firem to stoupá geometrickou řadou. Boj mezi exekutory o vymáhání bude tvrdý, půjde o stovky milionů. Říkáme to neradi, ale je třeba si uvědomit, že Češi a Moravané se nejsou schopni domluvit ani na banalitách, natož ve vzdoru vůči vládě. Tady sice nejste trestně postižitelní, ale potravou pro výběrčí se stanete okamžitě. Varujeme před naivitou, že se za vás někdo postaví. Cestou k úspěchu tak není protest části občanů, je jí komplexní vzdor a schopnost vytvoření davového nátlaku. Nestačí pár odvážných traktorů (ještě si na ně někdo vzpomíná?), lidé musí do ulice ve velkém počtu. A dokud k tomu nedospějeme, nedomluvíme se, pak každá jednotlivá skupinka narazí. I proto nás tak úspěšně tříští, k čemuž pomáhá i ta kritizovaná ČT.

  Omlouváme se za smutnou realitu, kterou přinášíme, a věřte, že budeme mezi prvními v zástupech na ulicích, náměstích či silnicích, dojde li k stmelení společnosti proti zločinným liberálům, eurohujerům, zaprodaným médiím i zkorumpované umělecké scéně. Místo toho pozorujeme vzrůstající pravomoci Vojenské policie, řádění politiků zvyšujících daně a utahujících šrouby svobody, proukrajinské mrhání prostředky chybějící ve všech sférách fungování státu a nebývalou míru lží a arogance Pětikoalice. Otázkou zůstává, kdy většině lidí dojde, jak se nechali zotročit a povstanou li vůbec. Zatím v to nevěříme. Cesta z marastu bude bolet, možná dojde na krev a oddalováním vzepření se si říkáme o stále větší malér. A to včetně možné války. Pořád si myslíte, že je vše ok?

Jindřich Kulhavý