Ohlédnutí zpět – svět 2019

  Od doby pokusu odvolat amerického prezidenta Billa Clintona se na scénu dostal další podobný pokus. Demokraté nejsou dosud schopni se smířit s porážkou v prezidentských volbách, navíc Trumpovi stoupá popularita a zároveň se konečně začal zabývat škodlivostí Söröse ve vlastní zemi. Rok 2019 se nesl v duchu ekonomické války USA a Číny, počátku dalšího kola zbrojení a mohutného mediálního útoku vůči Rusku. Rusové na to reagovali pravděpodobným splacením státního dluhu a poodhalením nového druhu výzbroje, se kterou se pravděpodobně dostali technologicky mnohem dále, než Američané tušili.  Obě velmoci se tak nějak kočkují v Sýrii, kde USA obsadily část syrských ropných polí a udělaly si z této oblasti vlastní kolonii. Opustily však své partnery v boji proti Islámskému státu Kurdy, které tak de facto předhodily turecké armádě vedené prezidentem Erdoganem. Tomu nestačí aktivita v pohraničí Sýrie a přemísťuje vojenské jednotky do Libye. Vzhledem k tomu, že Erdogan prosazuje šíření islámu, nejde o dobré zprávy.

  Boj na východu Ukrajiny neutuchá a nový vládce Kyjeva Zelenský se pomalu profiluje. Jisté už je to, že za Majdanem stály americké tajné služby a veškeré dění v oblasti je ovlivněno intervencí Američanů. Mnohé pak vysvětluje krok Rusů znamenající anexi Krymu. Závratnou rychlostí byl vybudován most spojující ruskou pevninu s poloostrovem a je už vcelku jasné, že se Putin strategického místa vhodného pro umístění černomořské flotily nevzdá. A abychom upozornili ještě na jeden úspěch Rusů, připomeňme si rozšíření spolupráce mezi nimi a Čínou. Na jedné straně tak máme velké nerostné bohatství, na druhé mohutně se rozvíjejícího technologického giganta. Toto spojení může v blízké budoucnosti znamenat pro USA a Evropu ztrátu světového vedoucího postavení.

  Samotná Evropa se vydala na sebevražednou misi. Liberálové se spojili se Zelenými a vytvořili množství problémů, které ve skutečnosti nemuseli být. Migrace, gender a ekologie. Tři zásadní kameny ,,nové´´ Evropy, o které však prostí Evropané nestojí. Představení této ideologické frašky a její prosazování bude stát v Evropě mnoho životů, poklesne rapidně životní úroveň a už nyní se vrátil strach. O tom, jak mohutný vliv mají na život na našem kontinentu výše uvedené politické směry, se přesvědčila Itálie. Ministr vnitra Matteo Salvini tvrdě vystupující proti migraci byl záhy odstraněn a momentálně probíhají pokusy dostat ho před soud, aby již nemohl kandidovat. To i přesto, že jeho popularita v Itálii jej předurčuje k jasnému vítězství v dalších volbách. Podobně dopadl v Rakousku Kurz, jehož vláda byla pomocí předpřipravené akce svržena s tím, že do nové vlády pronikli vše likvidující Zelení. Nadějnému mladíkovi Kurzovi tak byla přistřižena křídla a byl ,,umravněn´´.

  Výměna vedení Evropské komise neznamená, že by se EU vydala na novou cestu. Naopak, pokračuje vydávání devastujících směrnic a zvyšuje se tlak na postupnou integraci národních států do jednoho evropského, v němž by hlavní slovo měly Německo a Francie. Na zadní se postavila Velká Británie, ve které se po těžkých bojích a následném vítězství v předčasných volbách konečně podaří prosadit dokončení Brexitu. Předcházela tomu destrukční a demagogická bitva vedená liberálem Corbynem a vcelku jasné vítězství Borise Johnsona. Ten má mnoho úkolů. Nejdříve co nejrychleji opustit EU a poté se vypořádat s islamizací Velké Británie a nacionalistickými vášněmi ve Skotsku. Nicméně Britové mají momentálně již jasno a královna se celou svou autoritou postavila za premiéra. Zároveň se stali možnou otevřenou bránou pro určitý návrat Američanů zpět do Evropy. Dalšími problémovými státy pro EU a její vedení jsou Polsko a Maďarsko. Oba tyto státy se vzepřely migračním kvótám, Poláci odmítají vměšování Bruselu do vlastní reorganizace soudnictví a Maďarsko zase vyhnalo Söröse. Tomu tak zvoní hrana jak v zemi původu svých předků, tak i ve Velké Británii, kde se rozhodli vyšetřovat jeho působení přes politické neziskovky. V závěsu za Poláky a Maďary je Česká republika neochotná oficiálně přijmout kvóty na přerozdělování migrantů a bojující za vlastní zákony týkající se zbraní. Slovensko se díky volbě prezidentky Čaputové vzdaluje od ideálů Visegrádské čtyřky a postupně se začleňuje do tvrdého jádra EU. Pokračuje tak islamizace části Evropy, dochází ke ztrátě pocitu bezpečí a zvyšuje se riziko násilí. Laboratoří se stalo Švédsko, ve kterém se postupně mění úplně vše a z donedávna vzorového sociálního státu se stává pouliční bojiště.

  Německo je samostatnou kapitolou. Další rozdmýchávání migrace z jeho strany připomíná život na sudu se střelným prachem s cigaretou v ústech. Neústupnosti arogance Merkelové a agresivita Zelených připomíná nacistickou ideologii vedoucí ke 2.světové válce. Dalším zlem se stala ekologie, jejíž tváří se stala šestnáctiletá švédská autistka Greta. Perfekcionalismus Němců, díky kterému se dokázali po poslední prohrané válce dostat rychle zpět na nejvyšší úroveň, zároveň způsobuje naprostou devastaci života, o kterém jsme tady mnoho let snili. Levicově zaměření neomarxisté vyměnili červenou za zelenou a ve jménu záchrany planety nám začali vnucovat nový životní styl. Používají k tomu záměrně ohýbanou pravdu, překroucená fakta a naprosto nekompromisně započali válku s automobilovým průmyslem, elektrárnami a svými občany.

  Zároveň svou vizi vnucují i ostatním zemím v EU, přičemž dosud nemají vyřešený způsob, jak vyrábět dostatek elektřiny. Již nyní je jasné, že celá tato taškařice bude stát biliony eur, aby se nakonec došlo k tomu, že němečtí inženýři nejsou schopni vyrobit perpetum mobile. Ve chvíli, kdy dochází peníze už i Němcům, je jasné, že přijde vysoké daňové zatížení spojené s represí a snahou předejít konfliktům s nespokojeným obyvatelstvem. Francie a část Španělska z různých důvodů již povstaly, doba klidu končí. Mantra multikulturismu, uhlíkové stopy a genderové rovnosti se stala novodobým morem s ohniskem právě v Německu. Prvním, kdo na to doplatil jsou však sousedé ve Francii, kterým rostou daně na některá vozidla, přichází a sociální výhody, které byly sice přemrštěné, ale stáli na nich dosavadní levicové vlády. To je již poněkolikáté vyhnalo do ulic. Němci je však budou rychle následovat, jen jsou mnohem poslušnější.

  Rekatolizace světa a rozmach islám jsou podporovány samotným Vatikánem. Papež František I. by byl při nynějším chování v minulosti pravděpodobně odsouzen za kacířství a upálen. Přestože je hlavou všech katolíků, patří k symbolům křesťanství, vystupuje veřejně daleko více, jako ochránce islámu než bojovník za udržení křesťanství. V době, kdy dochází k hromadnému vyvražďování jeho souvěrců v různých částech světa, prosazuje otevření Evropy Afričanům, často vrahům uctívačů Krista. Dosazení tohoto jihoamerického kardinála do funkce hlavy církve byl majstrštyk elit vládnoucích světu. Tak, jako ovládnuli organizace typu OSN, EP a EU, hýbou děním v USA, pronikly i do nejužších kruhů církve a na papežské křeslo usadily Jidáše. Ani on příliš neskrývá své záměry a zařadil se po bok Merkelové, vor der Leyenové, Macrona a dalších strůjců přerodu Evropy v území balancujícího nad propastí. Uplynulý rok tak lze považovat za pokračování změn vedoucí k destrukci evropských hodnot a nastolení nového světového řádu propojeného s neomarxismem a větší kontrolou obyvatelstva. Nás vrací o 30 let zpět a Západ staví před to, co mi jsme zažili v padesátých létech minulého století. Sice v jiné podobě, ale s mnohem horšími důsledky.

 Jindřich Kulhavý (J3.K)