Ohýbání páteře je nemyslitelné- 2.díl

  Ukázkou degradace bělochů byla i řada neúspěchů americké armády. Připomeňme si Vietnam, Afganistán, neochota vyřešit následky vlastní politiky v Iráku či Sýrii. Tyto události zrovna bělochům v očích světové veřejnosti nepomohly. A přidejme neschopnost vypořádat se s africkými piráty ohrožujícími obchodní a soukromé lodě v blízkosti Somálska i jinde, závislost na drogách produkovaných v Jižní Americe a Pákistánu a obchodování s nimi pod hlavičkou CIA, a máme tu ukázku vyložené slabosti bělochů. Zvláště, když u moci jsou často především buď ženy nebo jejich zženštilé klony v pánských oblecích. Je smutné zjištění, kterým je to, že posledním evropským skutečně tvrdým bojovníkem byla Margaret Thatcherová. Momentálně jen v Evropě je ve vedoucích funkcích převaha žen. Vlády severských zemí jimi doslova přetékají a nelze se divit emociálnímu. a nikoliv racionálnímu, řešení migrace. Také ve vedení Německa či EU se ženy chopily vedení a dle toho to tu také vypadá. Skutečné koule mají snad jen maďarský předseda vlády Orbán a Brit Johnson. Nikdo jiný se dámám z Bruselu a okolí moc nepostavil. A v tom je možná základní problém. Muži ztrácí své postavení.

  Evropské a americké školství chrlí desítky tisíc absolventů humanitních oborů. Jak je výše uvedeno, zvýšená úroveň humanity přinášela vždy změkčilost a později rozpad civilizace. Součástí humanity se stal gender, tedy tolerance všeho včetně zásadních úchylností.  Pokud toto není dekadence, pak už co? Stačí se zajít z dálky podívat na pochod hrdosti Prague Pride . Není třeba dalších slov. Ovšem to není vše. Indoktrinace ve školách je v plném běhu a děti si mají uvědomovat, že bělošství je vlastně těžká nemoc, kterou je třeba vyléčit jejich vyhubením. Naše děti jsou stavěné do pozice předem určených k zániku. Kde bychom v nich poté měli nacházet hrdost, statečnost a ochotu bít se za vlastní já? Jsme svědky toho, že bílí policisté poklekají před zuřícími davy, běloši v USA se omlouvají za to, že jsou.

   To vše po zásahu policistů na mnohonásobného černošského delikventa, možná i v tu chvíli zfetovaného a jednoznačně platícího falešnou bankovkou. Ano, dotyčný při zásahu zemřel. Sklidil tak ovoce za vše, co do té doby učinil. Není to úplně správné, ale kdyby se takto razantně vždy proti zlu zasahovalo a humanita by šla trochu stranou, možná by toho zla bylo mnohem méně. Není možné brát na sebe skupinovou vinu za něco, co se sice stalo, ale médii a propagandou bylo vše zveličeno. Bratr zesnulého tvrdil, že se Floyd chtěl dát na cestu pokání. Proč tedy ten lidský šmejd opět porušoval zákon? Proč poctivě nepracoval celý život a byl ochoten namířit zbraň na těhotnou ženu a okrást ji? Byl to grázl a jako grázl také dopadl. Jakákoliv jeho moderní kanonizace je nepřípustná. Humanitní kecy o tom, že to byl přeci také člověk je ukázka slabosti a je úplně jedno, jde li o černocha či příslušníka jiné rasy.

  Ukázkou zbabělosti jsou i soudní rozsudky týkající se trestných činů migrantů. 2 roky za brutální znásilnění nezletilé dívky u Litoměřic jsou výsměchem těm, kteří znásilňovali dříve a dostali 5x více. To by tak nevadilo, kdyby to nebyl zároveň impuls k další podobné činnosti, když se de facto zase tak moc nestalo. Zeptal se někdo rodičů dívky či jí samotné, považují li tento čin způsobený migrantem za méně hrozný, než kdyby to udělal mladý Franta z vedlejší vesnice. Asi nikoliv. Jenže ten Franta by dostal deset let. Jde tedy o další ukázku toho, kam se směřuje. K nadřazenosti jinak vcelku primitivní rasy tak přispívá celý náš systém soudnictví, sociální podpory a existence humanitou se ohánějících neziskovek. To by bez politické a ekonomické podpory státu nebylo možné. Ostatně i kdyby se tomu stát bránil, naše členství v EU je dalším důvodem, proč nás podobná degradace stejně čeká. Postarají se o to jak naši zástupci v EU, tak příval směrnic a zákonů postupně nás odzbrojujících, okrádajících a ponižujících. V důsledku toho všeho lze předpokládat, že končíme. Tedy pokud se nevzepřeme diktátu mocných a nezačneme si důrazně bránit své. Nejde o nás, ale o budoucnost našich dětí. Na humanismus dojelo už mnoho jiných, proč bychom měli i my?

Jindřich Kulhavý