Opravdu jsou všichni tak mimo realitu?

  Dva roky bojů na východu Ukrajiny jsou výsledkem předešlých pokusů států NATO politicky a ekonomicky obsadit Kyjev. I přes sliby o nerozšiřování útočného vojenského paktu NATO, kdy především Spojené státy s podporou Britů a Francouzů napadli za posledních 30 let několik států světa, se Washington zaměřil na další přiblížení se k Moskvě a k nesmírnému bohatství Ruské federace. Obrovské investice končící v kapsách zkorumpovaných kyjevských politiků a získávání půdy či důležitých společností, převzetí moci pomocí puče, nedodržování Minských dohod, nové otevřené biolaboratoře s naprosto zločineckým záměrem produkovat biologické zbraně, podpora nacismu namířeného především proti rusky hovořícímu obyvatelstvu, jehož výsledkem jsou tisíce mrtvých civilistů především v Luhansku a Donbasu, ale i v Oděse, vyzbrojování ukrajinské armády a její příprava odborníky z NATO na blížící se konflikt, ztráta Krymu, obchod s lidmi. Tak lze charakterizovat dění na Ukrajině minimálně za poslední 14 let před počátkem dnes již dva roky trvající speciální vojenské operace. Vstup Rusů na Ukrajinu přesto mnohé překvapil. Jen málokdo si uvědomoval, že pohár trpělivosti Moskvy dávno přetekl. I přes tzv. agresi to nejsou Rusové, kdo začal tuto válku. Počátky hledejme v Bílém domu, Pentagonu, v Londýně či v Bruselu.

   Dvacetčtyři měsíců, kdy umírají zbytečně a za cizí zájmy Ukrajinci, na druhé straně bránící své krajany ruští vojáci, jsou pouze zrcadlem rozpínavosti Západu. Exodus obyvatel ze zkorumpované domoviny je jen průvodním jevem toho, jaký vztah k její obraně samotní Ukrajinci mají. Hrdost je projevovaná jen daleko od bojiště, kterému se tito migranti vyhýbají. Mají k tomu snad důvod? Je jím nedůvěra ve vlastní politické elity pyšnící se obrovskými majetky, sídly i v zahraničí a neschopnost zajistit slušné živobytí celému národu? Nebo je to neochota umírat pod ukrajinskou vlajkou v zájmu cizích mocností? Možná některým skutečně vadí spojitost mezi Azovským praporem a nacistickou symbolikou a historií. Pokud se mýlíme, proč tedy Rusové Zelenského armádu válcují, přestože ji podporuje celé NATO a z EU teče neskutečně moc peněz? Rusové si totiž uvědomují, že si musí chránit své jižní evropské hranice, které představuje právě Ukrajina. Bojují za svou zemi, bezpečnost, svrchovanost a přistupují k tomu zodpovědně. Nechtějí opakovat situaci za 2.světové války, kdy předchůdce dnešních nacistů zastavili až u Stalingradu, před hradbami Moskvy a na předměstí Leningradu. Stálo je to život 20 milionů krajanů, i když to nebyli jen Rusové.

  Fanatická obhajoba Ukrajiny patrná i u nás vychází z účelové doktríny, dle které je Ruská federace nepřítel NATO. Účelové proto, že tu jde o bohatství Ruské federace představované zásobami všeho, co lidstvo potřebuje k své existenci. Kdo to má, je mocným hráčem na světovém trhu. Tomu je podřízeno vše včetně mediální kampaně, ekonomických sankcí drancujících rozpočty států NATO, především však EU. Výrazně klesající životní úroveň obyvatel EU už nemá viníky pouze v řízené migraci a v dopadech covidhysterie či Green Dealu, nově se na ní podílí již 13.balíček sankcí vůči Rusku. Dále k ní přispívá zásobování Ukrajiny zbraněmi, potřeba doplnit vlastní zbrojní sklady po jejich vyčištění, výjimky pro bezcelní dovoz ukrajinských potravin a plodin. A v neposlední řadě možnost zneužívání sociálních systémů některých zemí Ukrajinci, v čemž exceluje právě Česká republika.

  Bohužel nejen v tom. Ukrajinizace naší společnosti je v plném proudu a jsme na tom ekonomicky hůře než stejně počtem obyvatel velké a islamizované Švédsko. Máme tu 2-3x více novoobčanů než oni. Fanatismus liberálů nemá konce. Prezident Petr Pavel shání munici pro Ukrajinu po celém světě (s komickým výsledkem), přičemž 35 mld za ni jsou naši politici snad ochotni zaplatit zase z našeho. Poblázněný herec Vetchý organizuje sbírku na nákup dronů, smutný Trojan vybízí k další podpoře Zelenského. A to už jsou skutečné herecké ikony, takže jejich vliv na stádo je velký. Nedivme se části našich spoluobčanů skákajících na špek proukrajinským agitátorům z řad politiků, umělců a mediálních struktur. Přidejme ještě majitele velkých firem zneužívajících systém k vlastnímu prospěchu, jejichž inspirací k proukrajinským výrokům a chování jsou úlitby ze stran státu a politiků. Že pane Rohlíku či vedení fotbalové Slavie nebo Rytířů z Kladna? Stejné platí pro šéfy odborářů, profesních komor a sdružení.

  Na závěr musíme varovat. Chování Pětikoalice není pomatenost, ale jde o výsledek tažení za mocí, ziskem, prospěchem osobním i skupinovým. Výrazně se k ní blíží ANO, jehož rétorika zvláště v posledních dnech vyznívá velmi podobně. V podstatě stejně, vezmeme li v potaz, že se Babiš osobně kdysi podepsal i pod Green Deal, souhlasí s nákupem F-35, který, jak sám avizoval, rozhodně v případu vítězství ve volbách nezruší. Babiš odsoudil pondělní akci zemědělců a podpořil tu čtvrteční, tedy stejný přístup jako Výborný. Společnou vinu nesou  tito všichni i na stále probíhajícím nákupu pseudovakcín, ANO nikdy nezasáhlo proti neziskovému sektoru a přebujelému státnímu, nevyčistilo Českou televizi. ANO může mít rozdílný názor na některé ekonomické nástroje než současní vládci Strakovky, ale jinak se od sebe nijak závratně neliší. Pokud to českému voliči nedojde, udělá v dalších volbách zásadní chybu a změnu nelze očekávat. Většina z Čechů a Moravanů zůstává mimo realitu. Výzkumy veřejného mínění to jen dokazují. Uvědomuje s tu vůbec někdo, že nám chtějí poslat umírat děti na nějakou frontu?  Že o tom vážně uvažují? Co více, oni to plánují.  Pořád nic?

Jindřich Kulhavý