Papír
Právě jsem vzal do ruky čistý list papíru a zamyslel se nad ním, co mi připomíná. Je jako náš život. Když se narodíme, máme k dispozici stejně čistý a nepopsaný arch.
Naším příchodem na svět na něm vzniká první zápis. A poté už jen přibývají nová písmenka skládaná do slov a vět, které popisují naší cestu životem. Občas děj doplní nějaký obrázek, jednou krásný, romantický, jindy karikatura, občas strašidelný. Někdo z nás má stránku života popsanou úhledným písmem, u jiného je možno vypozorovat několik změn rukopisu, to podle toho, jak zaznamenáváme prožívání různých etap našeho života. Někomu stačí nemnoho řádek, jiný má nedostatek místa a chaoticky dopisuje poslední zážitky tam, kde najde volné místečko.
Kdybychom vzali více popsaných papírů, na které byl přenesen náš život, viděli bychom, kdo svůj život prožil, jak bouřlivě a s vášní, či kdo snad proplul životem bez problémů, bez potřeb překonávat peřeje a bez rizika utopení. Můj list je popsán velmi malým písmem, hustě poskládaná slova tak, aby se na něj ještě vešlo co nejvíce. Lze z něj vyčíst mnohé, co jsem prožil a jak, co mne obohatilo a kde jsem naletěl, je tam ale i místo na dlouhou řadu nových zážitků. A doufám, že až jednou někdo ten kdysi bílý papír bude muchlat, nebude na něm jediné volné místečko, což bude důkaz toho, že jsem si svůj život, tu dobu mně tady na Zemi a mezi vámi všemi určenou, prožil a ne promarnil. Zatím se to docela daří a já jsem za to moc rád....
J3.K
