Partyzánský způsob boje se vrací?

  Zažíváme těžkou dobu. Ze všech stran se na nás valí novely starých a řada nových zákonů, které nás mají dostat do úzkého prostoru mezi vysoké mantinely. Začíná to už výchovou v předškolních zařízeních, pokračuje indoktrinací žáku základních a středních škol, systematickou prací pedagogů na školách vysokých. Školy se tak staly živnou půdou pro demagogii plynoucí z úst politiků, jejichž úkolem je získat mládež pro své aktivity. Dospělí jsou následovně ze všech masírováni médii, jejich nezávislost připomíná kartelové dohody mezi prodejci pohonných hmot. Politická a novinářská korektnost vítězí nad uměním nazývat problémy skutečným jménem.

  Má li kdokoliv tendenci postavit se veřejně tomuto systému, v němž provázanost vztahů mezi politickými, ekonomickými a trestně - právními subjekty je až strašidelná, je většinou za svou odvahu potrestán daleko důrazněji, než na co byl připraven. Jeho postupná likvidace má mnoho podob. Dehonestace je pouze začátkem, ekonomická likvidace vážnou nepříjemností, ovšem o možné náhodné smrti se nedá hovořit jinak, než o fakt velkém a v budoucnosti nevratném průšvihu. Možná i proto jen málokdo má odvahu se postavit elitám dneška, hrdinů ubývá. Jejich potrestání bývá exemplární, má odstrašit. Což se většinou daří.

  O tom, že lidé mají strach projevit svůj odlišný názor, není pochyb. Novináři pracují pro své pány, z jejich činnosti se vytratila objektivita a soudnost. Nejvyššího stupně podlézání dosáhnuly Česká televize i rozhlas, také pracovníci mediálního koncernu Mafra dokola papouškují úvahy svého zaměstnavatele a pracují dle jeho zájmů a politického zadání. Zdaleka nejsou jediní. Cenzura internetu se stala každodenní realitou, podílí se na ní nejen správci sociálních sítí, ale i pochybné organizace typu Evropské hodnoty. Podnikatelé se snaží ochránit své zájmy jen velmi potichu, neboť kdykoliv může na jejich dveře zaklepat některý z útvarů spadajících pod Ministerstvo financí. Bezbřehá moc úředníků, jejichž ohodnocení je závislé dle doměřených daní, a naprostá beztrestnost v případě pochybení, jehož důsledkem byla často i likvidace mnoho let trvající práce celých rodin a v důsledku i života schopných jednotlivců, jsou nástrojem odpovídajícím praktikám STB. V čele Finanční správy poté sedí člověk s životním posláním ničit ve jménu Andreje Babiše. Moderní inkvizitor, proti kterému byl jezuitský páter Koniáš nevinným břídilem.

  Otázkou tedy je, co s tím? Facebookové profily ukazují cestu v tom, že se lidé snaží být často anonymní. Má to svou logiku. Vzhledem k dohledatelnosti všech informací o komkoliv je záměrem mnohých neukazovat svou pravou identitu. Důvodů k tomu může být hodně. Nejde však jen o sociální sítě. Někteří hackeři již nyní dokážou být velmi aktivní v oblasti partyzánského boje proti vládním organizacím. Vynechme nyní ty, kteří se sice s počítačem naučili skvěle pracovat, ale své schopnosti využívají k vlastnímu obohacování. Jsou tu však jiní a daleko užitečnější, kteří umí odhalit pravdu skrytou v depeších mezi úřady a politiky. Zaměří li se tímto směrem, okamžitě vnesou strach do jejich řad. Jde o první vlaštovky, které naznačují, jakým způsobem jde bojovat.

  Možná se blíží doba, kdy se začnou opět roznášet letáky, přepadávat vlaky s novinami (opravdu jsou lidé, kteří jejich tištěnou podobu ještě čtou), napadat mediální a vládní servery, přerušovat elektrická vedení a připojení, vysílače mobilních operátorů se stanou cílem ataků. Zdá se to být nesmyslem? Zatím ano, nicméně náznaky tu již jsou. Vznikající skupiny nespokojených občanů, které oficiální média nazývají extrémisty a snaží se je rozprášit, viz blokování jejich stránek na internetu, jsou důkazem toho, že se něco děje. A pokud se Vám zdá, že pouliční boje v některých amerických i evropských zemích podporované multikulturními organizacemi nemají nádech války, pak vězte, že se mýlíte. Jen u nás jde o pohotovost úplně jiných lidí, v jejichž zájmu je vrátit naši zemi tam, kde demokracie a soudnost má své místo a opodstatnění. Zatím jsou jejich kroky opatrné a bázlivé. Kdo ví, jak dlouho si necháme ještě diktovat vše spojené s naším životem. Tedy slušně řečeno….

J3.K